(14.20 hodin)
(pokračuje Kavan)
Naposledy mě takto ujistil velvyslanec předevčírem.
Vzpomeneme si, že před ne tak dávnou dobou stav přípravy České republiky na členství v unii vyvolával silné pochybnosti. Po přijetí a provádění opatření k urychlení domácí přípravy mohu nyní konstatovat, a to i na základě bezpočtu jednání s mými zahraničními kolegy, že republika je nyní opět v dobrém postavení. Chcete-li, jsme v první lize. Bylo by však krátkozraké, kdybychom se nechali naším úspěchem ukolébat a polevili v modernizaci naší země. Naopak, dnes a denně musíme tento pozitivní trend prohlubovat, a to nikoliv kvůli Evropské unii, ale především pro nás samotné. Dovolte, abych sněmovně a Parlamentu poděkoval za odvedenou práci v této oblasti a za vstřícný přístup, který předpokládám samozřejmě i do budoucna.
Opakuji, že bez dobré domácí přípravy nelze v těchto přístupových jednáních daleko dojít. Jednání o přistoupení si nelze představit jako jakési negociace z příruček, kde jedna strana stolu díky své mazanosti a silným nervům za zvuků fanfár vítězně odchází. Smyslem přístupových jednání je, aby budoucí členský stát a stávajících 15 členských států s výrazným přispěním Evropské komise mohly odpovědně konstatovat, že budoucí členský stát je schopen fungovat podle pravidel unijního klubu, aniž by to přivodilo zásadní újmu jemu, unii či některému dalšímu členskému státu. A samozřejmě tam, kde existuje podložená obava, že by k takovéto újmě mohlo dojít, hledají zúčastnění řešení, které by mohlo pomoci problém překlenout, ale které by současně nevytvářeno zásadní problém pro další účastníky. Z definice nic snadného, a v praxi již vůbec ne. Zde nevystačíme s obecnou frází o potřebě obhajovat národní zájem. Naše domácí příprava a argumentace musí být o mnoho řádů propracovanější, musí být na mnoha místech a mnohokrát zdůrazněna.
Jednání představují nekonečný řetězec konzultací a rozhovorů specialistů s partnery v Evropské komisi, ale samozřejmě i v členských státech, případně ve státech kandidátských, o těch naprosto nejpodrobnějších detailech, představují řadu písemností vysoce technického obsahu, které mezi účastníky neustále putují tam a zpět.
Nedívejme se tedy, prosím vás, na jednací proces zjednodušenou optikou, nechtějme z něho lacině vytloukat domácí politický kapitál a mějme zároveň nadále na paměti, že naším hlavním triumfem je postup domácí přípravy na členství v Evropské unii.
Vedle zásadního zlepšení na domácím poli došlo v unii k významné skutečnosti, která ovlivňuje jednací proces. Evropská komise navrhla a členské státy na zasedání v Nice podpořily tzv. rozšiřovací strategii. Neskrývám, že i tuto skutečnost připomínám s pocitem dobře vykonané práce, neboť česká diplomacie a premiér o navržení a schválení takového instrumentu intenzivně a systematicky usilovali. Zároveň jsme předkládali partnerům návrhy na konkrétní obsah této strategie a její výsledná podoba - musím zdůraznit - tyto představy široce odráží.
Přístupová jednání jsou tedy nyní zarámována rozšiřovací strategií, která mimo jiné obsahuje řekněme plán práce na tři semestry, včetně seznamu kapitol, které mají být projednány v jednotlivých obdobích. V případě úspěšného postupu kandidátské země v jednáních je možné se zabývat i v předstihu kapitolami plánovanými až na následné období. Nebudu zacházet do podrobností. Dokument k rozšiřovací strategii je veřejně přístupný. Věřím, že jej znáte, stejně tak jako další dokumenty, včetně pozičních dokumentů České republiky.
Transparentnosti přístupového procesu - a teď zdůrazňuji samozřejmě tam, kde to nemůže ohrozit naše vyjednávací postavení - přikládám ostatně velký význam.
Považuji za šťastné, že při implementací rozšiřovací strategie je v předsednickém křesle Švédsko, pro něž - jak švédští představitelé často zdůrazňovali - je rozšíření unie prioritou. Švédsko by rádo přispělo k zásadnímu pokroku, pokud je budu citovat přesně, až k průlomu v přístupových jednáních.
Z tohoto hlediska je první pololetí klíčové. Udá tempo rozšiřovacího procesu pro příští období. Zatím je ovšem stále otevřené, zda, pokud jde o tempo, půjde o largo, andante, allegro či presto.
V očekávání této fáze přistoupila vláda s předstihem k procesu, na jehož prozatímním konci je aktualizace mandátu pro jednání delegace o dohodě k přistoupení České republiky k unii. Některé výsledky této aktualizace se už promítly do modifikace negociačních pozic České republiky, většinou však v oblastech, kde byly české žádosti o výjimky z evropských předpisů vývojem již překonány a staly se tak redundantní.
Nyní mi dovolte přejít k podrobnějšímu vysvětlení. Jak jsem řekl, byly teď konečně vytvořeny příznivé předpoklady pro přechod do kvalitativně vyšší fáze negociací, během nichž dochází k identifikaci konkrétních problémů, k eliminaci těch, které by mohly být odstraněny dalším vzájemným vyjasněním pozic, a k postupnému jednání o těch nejproblematičtějších oblastech. Jsme teď svědky posunu od vysvětlování ke skutečným negociacím. Určité náznaky tohoto posunu byly patrné již za francouzského předsednictví. Tato skutečnost se zejména projevila při posuzování žádostí o přechodná období, kdy Evropská unie již u omezeného počtu kandidátských zemí, mezi nimiž ovšem Česká republika nebyla, akceptovala některé žádosti o přechodné období technického charakteru.
Současně došlo k pokroku v některých kapitolách ve smyslu jejich vyčištění tak, aby k dalšímu jednání zůstaly pouze problematické otázky, o nichž se vedou substantivní jednání. Jako příklad v našem případě bych chtěl jmenovat kapitoly sociální politika a zaměstnanost nebo právo obchodních společností.
Pokud jde o průběh jednání obecně, česká delegace stále více usiluje o co nejpřesnější dotazy ze strany Evropské unie a bude stále více upozorňovat na její neopodstatněné požadavky. V některých případech se totiž setkáváme s tím, že Evropská unie požaduje informace, které už byly poskytnuty v pozičním dokumentu nebo v dodatečné informaci, a stále častěji dochází k situacím, kdy Česká republika klade dotazy a žádá o upřesnění či potvrzení své interpretace a zpochybňuje neakceptovatelné pozice Evropské unie.
V této souvislosti Česká republika vyvíjí tlak na Evropskou unii, aby byla schopna reagovat na otázky přímo na místě, neboť zatím jsou jednání ukončována pouze příslibem dodat písemnou informaci.
Za kladný signál lze považovat to, že hlavní vyjednávač České republiky má možnost alespoň do určité míry ovlivňovat agendu jednání a navrhovat zařazení některých kapitol na příští jednání.
***