(18.20 hodin)
(pokračuje Exner)
Byl jsem to mezi jinými také já, který uváděl některé příklady řešení ze zahraničí, které jsou v oblasti moci výkonné, nikoli až represe, v oblasti moci soudní nebo přestupkového řízení. Znovu si dovolím tyto věci připomenout, aniž bych je opakoval.
Překvapilo mě trochu vystoupení pana ministra vnitra, v jehož kompetenci by právě mohly být různé metodické pokyny a postupy, kterými by bylo usnadněno řešení této věci pomocí různých metodických návodů a zkušeností, které v této oblasti existují, ať už návody pro obce, nebo pro jiné orgány státní správy a samosprávy, které by skutečně mohly významně v té věci přispět, a to při poměrně nevelkém vynaložení prostředků, s efektem, který v ostatních zemích se do značné míry ukázal jako významný. Při cestách do zahraničí přece vidíme mnoho měst, která jsou pomalována stejně jako naše města, na druhé straně také mnoho měst, kde se s podobným problémem vlastně nesetkávají, a přitom kulturní a občanské prostředí je tam vlastně stejné jako u nás.
Domnívám se, že je potřeba vyzvat především Ministerstvo spravedlnosti a Ministerstvo vnitra, aby v této rovině se na problematiku zaměřila, aby byl učiněn určitý krok, a to beze změn legislativního rámce, který už v současné době navíc je do značné míry k dispozici, a to jak formou přímého trestání těchto činů, tak i formami spojenými s náhradou škod, jak se o tom také velmi podrobně diskutovalo.
Vzhledem k tomu všemu se připojuji k návrhu dvou výborů také já, pokud formálně nebyl - ale domnívám se, že když je písemně předložen v usnesení výboru, že byl takový návrh předložen - předložen, dávám návrh na zamítnutí.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, pane poslanče. Hovořit bude pan poslanec Vojtěch Filip.
Poslanec Vojtěch Filip: Děkuji, pane předsedající. Vážení členové vlády, paní a pánové, myslel jsem, že pouze krátce v obecné rozpravě řeknu důvody, které mě vedou k tomu, že dál nebudu podporovat tento návrh. Vystoupení pana ministra vnitra mě přinutilo k tomu, abych přece jen asi dva odstavce svého projevu přidal, čili vás zdržím o jednu až dvě minuty, než jsem původně chtěl.
Jsem totiž přesvědčen, že v celém sprejerství nejde o to, zda jsme nebo nejsme schopni to trestat. To určitě jsme. Problém tkví v tom, odhalit pachatele tohoto trestného činu nebo přestupku - podle toho, jak se to dnes posuzuje. Návrh, který byl předložen, je poměrně stručný. Tvoří novou skutkovou podstatu a změna spočívá v tom, že vedle - nikoli po zrušení platného ustanovení - obecně formulované skutkové podstaty trestného činu poškozování cizí věci, § 257, se vytváří speciální skutková podstata, jejíž objektivní stránka spočívá v poškozování cizí věci znečištěním, postříkáním nebo pomalováním barvou ve spreji, a to už po pozměňovacím návrhu, který prošel ve výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu.
Já to přeženu. Kdybych byl důsledný a byl-li bych vyšetřován coby sprejer, řeknu: já jsem to ani nepostříkal, ani nepomaloval, ani nepopsal, ani barvou, ani jinou látkou, já jsem to polil. Objektivní stránka skutkové podstaty je mimo rámec zákona. Zase jsme v § 257. Nezlobte se na mě - čím je to podrobnějším, tím je to v této věci horší.
Pravdu měl pan kolega Křeček, když říkal, abychom se vrátili k obecnému pojetí vandalismu, neboť nejen sprejerství je tím hlavním problémem této společnosti. Ale přece se setkáváme s krádežemi na hřbitovech, ničením náhrobků, ničením státních symbolů apod., s jinými projevy vandalství, a nikoliv jen se sprejerstvím. Sprejerství se jako ty ostatní věci, které jsem jmenoval, stalo nepochybně v posledních letech vážným společenským problémem, a to především ve velkých městech, i když i některá maloměsta jsou tím už velmi dobře známa.
Musím říci, že ať to byla výchovná opatření, nebo uplatňovaný postih tam, kde se dospělo k odhalení pachatele, nepřineslo to viditelné výsledky. Nepřinesly viditelné výsledky ani vyčleněné zdi pro sprejery. Sám mohu na příkladu Českých Budějovic prokázat, že zeď speciálně vytvořená na cyklistické stezce nepřinesla výsledek. Prostě zdi v Českých Budějovicích jsou dále postříkávány nebo pomalovávány sprejery apod.
Navrhovaná řešení mají samozřejmě kladné i záporné stránky, které zasluhují povšimnutí. Osobně jsem říkal na petičním výboru, že kladným rysem je samotné upozornění na tento problém. To, že o něm mluvíme, že se jím zabýváme, že se snažíme najít řešení problémů, posiluje pozornost orgánů činných v trestním řízení vůči tomuto společenskému jevu, který má být postihován.
Objektivní stránka navrhovaného trestného činu bude naplněna již postříkáním cizí věci bez ohledu na výši způsobené škody. Hovořili jsme o tom. Já jsem trošičku řekl bych víc striktnější a uznávám motiv, který vedl pana poslance Chytku k napsání tohoto návrhu, a to, co on zde neustále zdůrazňuje - že je to trestným činem, ať je škoda taková, nebo maková. Ať to je nebo není dva tisíce. Ale při rozhodování o trestu má soudce trestního senátu samozřejmě možnost použít trestní příkaz nebo upuštění od potrestání a nechat to proběhnout v přestupkovém řízení. To tomu soudci nemůžeme vzít. Jakmile to nebude dosahovat té škody - a to je to, co říkal pan kolega Křeček - dvou tisíc korun, soudce to nepochybně použije. Bylo by velmi podivné, kdyby tohoto ustanovení nepoužil. Zjednodušuje to sice dokazování, ale nezjednodušuje to rozhodování a už vůbec to nezjednodušuje to, aby byl odhalen konkrétní pachatel.
Na druhé straně není pochyb o tom, že vytvoření takto formulované skutkové podstaty znamená zpřísnění represe. Odstranění hranice mezi trestným činem a přestupkem spočívající ve výši způsobené škody znamená, že jako trestný čin podle onoho ustanovení bude možné posoudit i jednání, které jsme předtím posuzovali jako přestupky, s tím, co jsem říkal o rozhodování soudce.
Výsledkem může být - neříkám, že bude, soudci jsou dost rozumní na to, aby tak nedělali - nepřiměřené a bezdůvodné rozšíření trestní represe. Já se ptám, jestli jsme tou společností, která chce místo výchovy pouze používat prostředky represe. Já si myslím, že ne. Několikrát jsme se zde bavili ve věci drogově závislých, na kolik musí být represe a výchova vyvážené. A tady se obracíme pouze na represi.
Jsem přesvědčen o tom, že je možné namítat u většiny pachatelů těchto trestných činů, že bude stíhání vyřízeno odklonem, bez projednání v hlavním líčení - to znamená trestním příkazem, uložení trestu společensky prospěšné práce - a nepovede to tedy k rozšíření trestní represe, kterou si osobně nepřeji. Přeji si, abychom obě složky - jak represi, tak výchovu - udrželi v souladu. Stojí však za povšimnutí, že tato sněmovna se více než onou výchovou zabývá jenom represí, že jediný recept, který vidíme na odstranění tohoto nežádoucího společenského jevu, je jejich prohlášení za trestný čin.
***