(10.50 hodin)
(pokračuje Jičínský)
A jsem si také vědom, že krizová situace se může obrátit v pozitivum, takže toto říkám jen proto, abychom nepodléhali jednoznačným soudům. Nemyslím si ale, že to velké zmatení pojmů, které tu bylo, přispělo nějak k povýšení úrovně právního vědomí. To je jedna věc.
V tomto směru bychom měli rozlišovat, co je dobré pro stát a co je dobré pro určité skupiny nebo co je dobré pro jednotlivé politické strany, protože v tomto směru tu jsou k tomu možné různé přístupy.
Zároveň bych chtěl říci ještě jednu věc - je to poznámka na adresu toho, jak Česká televize objektivně informuje. Možná že si ještě pamatujete, že před třemi nebo před čtyřmi lety, nejsem si teď jist, byla velká odborářská demonstrace na Staroměstském náměstí. Nemyslím si, že by jí veřejnoprávní média věnovala takovou pozornost jako akcím spojeným s touto petiční akcí, a nemyslím si, že odborářům shromážděným na Staroměstském náměstí šlo o méně významné hodnoty, než jde dnes. I to je ovšem věc různého posuzování podle úhlu, z jakého k tomu budu přistupovat.
Teď bych chtěl říci ještě jednu poznámku. Mluví se o depolitizaci České televize nebo veřejnoprávní televize. Myslím si, že je to špatný výraz. Když tak mluvme o tom, že nechceme, aby Česká televize byla pod jednoznačným vlivem politických stran. Ale já si nemyslím, že tomu tak bylo, protože politické strany jsou součástí veřejného života, a nevytvářejme ve společnosti iluze o tom, že může být něco, co je veřejné, bez vlivu politických stran. To bychom skutečně vytvořili zvláštní představu o tom, co je politický život a jaká je role politických stran v něm. Nemůžeme posilovat ve společnosti negativní postoj k politickým stranám.
Copak ti, kdo byli na demonstracích, nikoho nevolili? Já předpokládám, že to jsou lidé, kteří mají pozitivní poměr k tomu, co se děje, předpokládám, že to jsou voliči některých stran, takže nevytvářejme takovéto dilema, které tu reálně neexistuje.
Teď jednu věc, která je složitá a nad kterou je třeba se zamyslet, a nejenom zamyslet z hlediska momentálních stranickopolitických úvah, ale z hledisek obecnějších. Jak se říkává, sine ira et studio. Je to nové navrhování členů, členů rady z představitelů různých společenských vrstev, a v návrhu zákona jsou uvedena kritéria, které organizace a sdružení mají členy navrhovat.
Myslím, že si jsme všichni vědomi toho, že zákon tu nemůže jít do velkých podrobností, protože nemáme takovou strukturu těchto organizací jako v Německu, abychom mohli říci: tyto organizace přímo navrhnou své členy a ti se na základě tohoto návrhu stanou členy příslušné Rady pro Českou televizi.
Těchto organizací a sdružení je u nás velké množství, návrhů nepochybně se také sejde velké množství, a jak se tedy s těmito návrhy má zacházet. V tomto směru upozorňuji, že velmi podporuji návrh, který je v usnesení kulturního a školského výboru, na vytvoření zvláštního volebního výboru Poslanecké sněmovny, který by měl za úkol připravit volbu pro Poslaneckou sněmovnu. Protože bez takovéhoto orgánu Poslanecké sněmovny Poslanecká sněmovna nebude s to ze stovky návrhů solidně zvolit.
Myslím si tedy, že tento volební výbor by měl posoudit předložené návrhy, shodnout se na určitých kritériích a na základě toho předložit několikanásobek - tam je uveden trojnásobek - členů rady, a to by byl návrh, o kterém ve sněmovně lze seriózně jednat.
Samozřejmě každý takový návrh bude předmětem kritik, protože nejsou tu přesná kritéria a nelze je zákonem stanovit. Z tohoto hlediska se mi také jeví důležité, aby to byl výbor v rámci Poslanecké sněmovny. Jakkoli chápu požadavky těch, kdo doporučují, aby na navrhování se podílely ještě další organizace, Senát, případně prezident republiky, chci říci, že při takovémto návrhu nevím, zda se vůbec podaří zvolit výbor, jehož složení bude respektovat nějaká kritéria objektivně akceptovatelná v rámci poměrně vágních kritérií, která zákon stanoví, a jiná než relativně vágní kritéria stanovit nemůže.
Takže to říkám těm, kteří v rámci dobrého úmyslu doporučují volbu z více zdrojů, aby si uvědomili, že do té neurčitosti kritérií se vnášejí ještě další momenty a že tím rada nepochybně bude méně koherentně složena z osobností, které mohou být společensky uznány, než bude-li tu jeden zdroj, který bude jak u výběru, tak u rozhodování.
Zdůrazňuji, že to nepovažuji za moment stranickopolitický, považuji to za moment kriteriálního posuzování určitých návrhů tak, aby mohl být návrh předložen s respektováním toho, co návrh zákona sleduje. Upozorňuji také ty, že navrhovat lze leccos, ale ne všechno, co se navrhuje, může dostat zákonnou podobu, aby se to dalo skutečně realizovat tak, aby to mělo smysl.
Zdá se mi, že i tento moment, který se může jevit jako organizačně technický, ale který z hlediska smysluplné zákonné úpravy je třeba mít na zřeteli, bývá často podceňován, protože návrhy se dávají snadno, ale ne vždy se dají převést do právní podoby.
***