(Jednání opět zahájeno v 15.10 hodin.)
Místopředseda PSP František Brožík: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, avizovaná přestávka pro poradu klubu ODS vypršela, viděl jsem, že klub ODS opustil Státní akty, a dovolte mi tedy, abych zahájil pokračování projednávaného bodu č. 68. Bod jsme přerušili po zprávě paní předsedkyně Kupčové. Zahajuji proto všeobecnou rozpravu.
Ještě předtím se však s procedurálním návrhem hlásí předseda klubu KSČM pan Vojtěch Filip. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Vojtěch Filip: Děkuji. Pane předsedající, vážení členové vlády, paní a pánové, mám opravdu jen krátký procedurální návrh.
Myslím si, že jsme měli skutečně dost času na to, abychom prostudovali materiál vlády, ale přesto navrhuji, aby nedošlo k nějaké vážné komplikaci, abychom tento bod přerušili před ukončením rozpravy a rozpravu dnes vedli, abychom se mohli orientovat v návrzích jednotlivých politických stran.
Místopředseda PSP František Brožík: Pane poslanče, já vás ještě požádám o upřesnění, dokdy přerušíme projednávání tohoto bodu před ukončením všeobecné rozpravy.
Poslanec Vojtěch Filip: Jsem přesvědčen, že vzhledem k tak vážené věci je potřeba určitý čas, takže nenavrhuji přerušení do zítřka nebo do úterka, ale navrhuji hlasovat o této záležitosti na lednové schůzi, protože bude rozprava v podstatě vyčerpána, a pokud se bude chtít někdo na závěr vyjádřit, tak to jistě nebude nic, co by bylo v rozporu se zásadními příspěvky jednotlivých politických klubů.
Místopředseda PSP František Brožík: A ještě vás nepustím z místa, pane předsedo: budeme dnes vést ještě podrobnou rozpravu, nebo pouze všeobecnou rozpravu?
Poslanec Vojtěch Filip: Myslím, že jde o všeobecnou rozpravu a o odložení všeobecné rozpravy.
Místopředseda PSP František Brožík: Ano, děkuji za upřesnění.
Padl procedurální návrh, abychom projednávání tohoto bodu přerušili před ukončením všeobecné rozpravy do lednové schůze roku 2001.
S faktickou poznámkou se hlásí paní poslankyně Dundáčková.
Poslankyně Eva Dundáčková: Pane předsedající, já si dovolím podat protinávrh, který je stejný v té části, která se týká přerušení projednávání tohoto bodu před ukončením obecné rozpravy, ale navrhuji, aby tento bod byl zařazen nejdříve na únorovou schůzi, neboť bylo avizováno vámi, pane předsedající, že lednová schůze má být velmi krátká, že na ni mají být zařazeny pouze body ve druhém a třetím čtení. To je to jediné, co mě k tomu vede. Podávám to tedy jako protinávrh.
Místopředseda PSP František Brožík: Já si teď nejsem jist, jestli je to protinávrh, nebo jestli to je jiný návrh, ale myslím si, že bychom měli hlasovat o návrzích tak, jak byly podány. Pokud neprojde návrh pana poslance Filipa, budeme hlasovat o návrhu paní poslankyně Dundáčkové. Ještě se hlásí pan poslanec Filip.
Poslanec Vojtěch Filip: Jen ještě k upřesnění mého návrhu, pane předsedající. Myslím si, že mezi každým druhými a třetími čteními je určitá doba, a jsem přesvědčen, že na lednové schůzi by se takové místo našlo, kde by se to dalo doprojednat. Myslím, že mezi druhým a třetím čtením to určitě bude.
Místopředseda PSP František Brožík: Nejedná se u tohoto návrhu pouze o druhé a třetí čtení, pan poslanec Filip určitě mínil to, že nejdříve budeme projednávat druhá čtení, ale mezi druhými a třetími čteními budeme projednávat návrhy vrácené Senátem. Na tom se shodl organizační výbor.
Padly tu tedy dva návrhy, o kterých legitimně rozhodne Poslanecká sněmovna, který pro ni bude přijatelný - jestli tento návrh přerušit do konce ledna na týdenní schůzi Poslanecké sněmovny, nebo na řádnou čtrnáctidenní schůzi, která začne v únoru.
Věřím, že všichni, kteří chtějí hlasovat o tomto návrhu, jsou přítomni a že se zaregistrovali svými kartami, takže zahajuji hlasování o návrhu pana poslance Filipa přerušit projednávání tohoto bodu před ukončením všeobecné rozpravy do ledna 2001.
Zahajuji tedy hlasování a táži se, kdo je pro, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti?
Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 489 z přítomných 170 poslanců pro bylo 142, proti 15. Návrh byl přijat.
Tím tedy záleží i na organizačním výboru Poslanecké sněmovny, aby našel prostor pro projednávání na lednové schůzi roku 2001.
Nyní tedy otevírám všeobecnou rozpravu, do které se přihlásili tito poslanci: paní poslankyně Rujbrová, pan poslanec Jičínský, pan poslanec Benda, pan poslanec Cyril Svoboda, pan poslanec Výborný a pan poslanec Radko Martínek.
Slova se ujme paní poslankyně Zuzka Rujbrová.
Poslankyně Zuzka Rujbrová: Vážené kolegyně a kolegové, dovolte, abych především ocenila, že vláda ještě před předložením konkrétní legislativní náplně správního soudnictví chce pro jeho podobu získat co nejširší spektrum názorů a že nám možnosti, které zvažuje, předložila formou koncepce tak, jak je obsažena v tisku 669.
Ráda bych v rámci této koncepce vznesla několik argumentů na podporu první varianty možností budoucího uspořádání správního soudnictví.
Dosud totiž přetrvávají určité názory, podle kterých je správní soudnictví nejvnitřněji spjato právě se státní správou. Na základě tohoto pojetí je pak správní soudnictví chápáno jako do jisté míry zvláštní institut, který je kombinací soudnictví a správy a slouží k rychlému a účinnému řešení administrativně právních sporů. Nepochybný vliv státní správy na organizaci a činnost správních soudů je odůvodňován specifickou povahou agendy správních soudů, která od soudců vyžaduje speciální znalosti a zkušenosti právě z oblasti státní správy.
Ráda bych tomuto názoru oponovala, a to především tím, že správní soudnictví je soudnictvím v plném smyslu. Jeho organizace, povaha i metody činnosti ve své podstatě nejsou modifikovány administrativními prvky. Termín "správní soudnictví" vyjadřuje z gramatického hlediska pouze určitý druh soudnictví, který se vyznačuje určitým vztahem právě ke státní správě. Z tohoto hlediska není pojem "správní soudnictví" vnitřně rozporný. Nedotýká se jednotné povahy a funkce soudnictví a nevyjadřuje jejich rozpolcení mezi soudnictvím a správou. Vyjadřuje pouze zvláštní zaměření tohoto druhu soudnictví na řešení sporů, které vznikají právě v oblasti správněprávních vztahů v souvislosti s rozhodováním správních orgánů. Jestliže tedy rozhodování soudů v civilních věcech je zaměřeno na ochranu subjektivních soukromoprávních vztahů, pak soudnictví správní je prostředkem ochrany subjektivních práv veřejnoprávní povahy.
Tyto argumenty tedy mluví ve prospěch jednotného, ale vnitřně diferencovaného pojmu soudnictví, zahrnujícího tři základní podsystémy, které by byly tvořeny soudnictvím civilním, trestním a správním.
Domnívám se, že kromě těchto argumentů i praktické zkušenosti soudců, kteří působí v rámci přezkumu rozhodnutí správních orgánů, opravňují k přesvědčení, že organizace správního soudnictví, včleněná do soustavy obecných soudů a doplněná o vyšší soudní orgán - v tomto případě Nejvyšší soud České republiky -, který by působil především na úseku sjednocování judikatury, je právě tou nejvhodnější variantou.
Jednou z velmi častých námitek proti zařazení správního soudnictví do soustavy obecných soudů je otázka erudice soudců, kteří by pro tuto agendu měli být zvlášť odborně vybaveni. Tyto námitky, které se vyskytly již dříve, spíš korespondovaly s tendencemi, které směřují k užšímu pojetí správního soudnictví a ke spojení s orgány státní správy.
***