(12.10 hodin)
Poslankyně Miroslava Němcová: Děkuji ještě jednou za slovo. Vážený pane místopředsedo, dovolím si jenom reagovat na dvě slova, která zde zazněla. Byla to slova z úst pana poslance Martínka, který stranu ODS označil jako stranu strašičů. Já jsem nebyla v Parlamentu v předchozím volebním období. Jako občan jsem sledovala jednání Poslanecké sněmovny prostřednictvím televize. Velmi dobře si vzpomínám na to, jakým způsobem vystupovali k jednotlivým normám poslanci sociální demokracie, čím vyhrožovali, jaká slova ve svých argumentacích používali. Ve vztahu k tomu, na co já si vzpomínám, a myslím si, že je naší povinností také oživovat paměť národa, jim chci připomenout, že naše vystupování je velmi kultivované, věcné. (Posměch v části sálu.) Snažíme se, abychom argumenty, které vám sdělujeme, sdělovali formou, která není urážlivá. Na rozdíl od toho, jak jste činili vy v minulosti.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Paní kolegyně Páralová - zatím jako poslední přihlášená do rozpravy.
Poslankyně Alena Páralová: Vážený pane místopředsedo, členové vlády, dámy a pánové, já bych ráda dokázala, že pan ministr se nás zde snaží uvést v omyl. Pan ministr zde řekl, že nařízení vlády byla přijata dne 22. listopadu. Mínil tím nařízení vlády, kterými se provádí zákoník práce. Není tomu tak.
Kolegyně a kolegové, 22. listopadu bylo přijato jedno jediné nařízení vlády, kterým se provádí zákoník práce, a to nařízení č. 108 z roku 1994 Sb. Abych to dokázala, ráda bych citovala z dopisu pana ministra, kterým mi odpovídá na mou interpelaci. Hlava V. novely zákoníku práce obsahuje 8 zmocnění k vydání nařízení vlády týkajících se bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Nařízení vlády v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci budou předložena vládě postupně v průběhu roku 2001. Těch nařízení není 8, ale je jich 9. Pan ministr by si myslím měl udělat na svém ministerstvu pořádek.
Já se domnívám, že je to zlehčování té tematiky, a jako důkaz bych ráda uvedla, že např. v roce 1999 došlo v České republice k více než 95 000 registrovaných pracovních úrazů, z toho bylo 220 bohužel smrtelných. Každou 26. hodinu umírá při práci v České republice jeden člověk. V roce 1998 činily přímé náklady na pracovní úrazy a nemoci z povolání 29 miliard Kč a nepřímé náklady jsou trojnásobkem nákladů přímých.
Řekla jsem, že jsem připravena dokázat, že nařízení vlády chybí. Nebudu vás ale unavovat dlouhým čtením, i když zde všechny důkazy mám. Uvedu jeden příklad. V novele zákoníku práce je zaměstnavateli uložena povinnost, aby u technických zařízení se zvýšenou mírou ohrožení života a zdraví zaměstnanců obsluhovaly toto zařízení pouze odborně způsobilé obsluhy. Přitom zaměstnavatel nebude od 1. ledna vědět, o která zařízení se jedná a jakou odbornou způsobilost musí obsluha splňovat. Odborníci se domnívají, že vyhlášky Českého úřadu bezpečnosti práce a Českého báňského úřadu č. 18, 19, 20 a 21, týkající se vyhrazených technických zařízení, nelze na tato ustanovení aplikovat, protože definice vyhrazených technických zařízení a zařízení se zvýšenou mírou ohrožení života a zdraví není totožná. Zákon na jedné straně zaměstnavateli ukládá povinnost a na druhé straně nevytváří předpoklady pro její plnění. Otázkou je, jak mají postupovat inspektoráty bezpečnosti práce při vymáhání plnění ustanovení tam, kde nemají předpis. Až budeme kritizovat soudy za jejich pomalost, vzpomeňme na kalamitu, kterou jim tato vláda připravila. Soudci nám asi nepoděkují za rozhodování o pracovních úrazech, které se stanou v době, kdy zákoník bude již účinný a potřebné vyhlášky, které jej provádějí, prostě nebudou existovat.
Dámy a pánové, domnívám se, že pan ministr se odpoutal od problémů obyčejných lidí, že v rámci boje o svůj post už přestává rozeznávat, co je pravda a co nikoli. Domnívám se, že svou liknavostí a nezodpovědností hazarduje se zdravím a životy zaměstnanců, a proto dávám návrh na usnesení tohoto znění: Poslanecká sněmovna nesouhlasí s odpovědí ministra práce a sociálních věcí Vladimíra Špidly na písemnou interpelaci poslankyně Aleny Páralové, tisk 779.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji vám, paní kolegyně. O slovo požádal předseda Poslaneckého klubu ČSSD pan Škromach.
Poslanec Zdeněk Škromach: Vážený pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, myslím, že hovoříme věcně, i když si nemyslím, že právě závěr vystoupení paní poslankyně Páralové byl takovým věcným závěrem, a musím ho jednoznačně odmítnout. Pokud jde o svědomí a vědomí tohoto národa, myslím si, že si velmi dobře bude pamatovat na to, jakým způsobem byl projednáván zákoník práce a kteří poslanci tady prosazovali - myslím si, že jeden z vašich kolegů z klubu ODS to tady před chvílí řekl, že vlastně veškerý zákoník práce by být nemusel. V podstatě by bylo nejlépe, kdybychom postavili zaměstnance do role nevolníků, kdy zaměstnavatelé si s nimi mohou dělat, co chtějí. A když o tom hovořím, tak vím, o čem mluvím.
Vážené kolegyně a kolegové, pokud někdo nemá kontakt s obyčejným lidem, tak si myslím, že právě ti, kteří o tomto hovoří. Mohl bych tady hodiny předčítat návrhy a komentáře k těmto návrhům, které naštěstí touto sněmovou neprošly a které neumožnily to, co zamýšlela právě ODS, aby novelou zákoníku práce tady zavedla opět konec minulého století a aby uvrhla zaměstnance do nevolnictví. (Potlesk v části sálu, negativní reakce v jiné části sálu.)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Pane ministře, mám tady ještě dvě faktické poznámky, nejprve pan kolega Zahradil, poté pan kolega Chytka.
Poslanec Jan Zahradil: Pane předsedající, mně bohužel nezbývá nic jiného, než vás podruhé požádat, abyste vyjádřil zásadní nesouhlas jak s formou, tak s obsahem toho, co řekl poslanec Škromach. Sociální demokracie si prostě bude muset zvyknout na to, že proto, že má ve svém názvu adjektivum sociální, tak to ještě neznamená, že sociální oblast, pracovní právo a podobné záležitosti jsou jejím monopolem. Bude si muset zvyknout na to, že pokud v této oblasti bude dělat něco špatně, bude se dopouštět chyb a bude se snažit z těchto chyb nějakým způsobem vykroutit, tak to v této sněmovně bude zcela po právu kritizováno. Bohužel, jak se zdá z příspěvků, které zde zazněly, ještě si na to nezvykla, a proto bych také požádal vás, pane předsedající, abyste toto vše vyřídil panu poslanci Škromachovi i jeho stranickým kolegům. (Potlesk v části sálu.)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Vyřizuji vám to, pane kolego Škromachu. Faktická poznámka - pan kolega Chytka, poté pan ministr.
Poslanec Radim Chytka: Vážený pane předsedající, vážené dámy a pánové, já bych chtěl prostřednictvím pana předsedajícího též vyřídit jednu drobnost panu poslanci Škromachovi. Vždyť ani ne tak my, ale ti zaměstnanci, které vy tak hájíte, říkají: Vážený Parlamente, vážená ČSSD, ten zákoník práce je špatný, změňte ho! Děkuji. (Potlesk v části sálu.)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Takže faktická - pan poslanec Škromach. Vyřizuji vám ještě sdělení pana kolegy Chytky.
Poslanec Zdeněk Škromach: Chci říci, že sociální demokracie si nebude na nic zvykat. Sociální demokracie dělá svoji politiku a bude ji dělat i nadále. Pokud jde o oprávněnou kritiku, myslím si, že je v pořádku, aby zaznívala patřičným tónem a aby si z toho příslušní naši - byť ministři - funkcionáři vzali poučení, aby na ni reagovali. To je v naprostém pořádku. Pokud jde o hlasy, já myslím, že o nich víme každý své. Samozřejmě záleží na tom, s kým se stýkáme.
***