(11.30 hodin)
(pokračuje Rychetský)
Jde tedy pouze o právo předložit takový návrh, a opět bude věcí Poslanecké sněmovny, jak s ním naloží.
Poslední změna je jediným harmonizačním implementačním ustanovením v zákoně. Je to připojená novela přestupkového zákona, která naplňuje směrnici Rady Evropské unie č. 2000/43/ES v provádění zásady rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich národnostní nebo etnický původ. Tato novela tedy zavádí nový přestupek jako významné opatření proti diskriminaci, který dosud v našem právním řádu chybí, a je to mezera, kterou je třeba vyplnit.
Vážené dámy a pánové, jsem si vědom toho, že diskuse nad touto osnovou, zejména v příslušném výboru, bude diskusí též o koncepci standardu nebo nadstandardu postavení národnostních menšin v České republice. U vědomí této skutečnosti bych byl velmi rád, kdybyste tuto diskusi umožnili, propustili návrh zákona do druhého čtení a otevřeli prostor pro to, abychom našli společnou vůli, zda se budeme držet této relativně standardní normy, nebo zda budeme chtít posunout tuto normu jinam.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji, pane ministře. Nyní prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení pan poslanec Stanislav Křeček.
Poslanec Stanislav Křeček: Pane předsedající, kolegové a kolegyně, rovněž při tomto návrhu zákona při obsáhlém vystoupení pana místopředsedy vlády není třeba příliš zpravodajskou zprávou doplňovat tento přednes.
Vyzdvihl bych dva klady, které vidím na předloženém návrhu zákona. Prvním je nepochybně to, že obsahuje definici menšiny. Není příliš legislativních úprav v Evropě této problematiky, která by se zabývala definováním menšiny, a už vůbec ne podle mého názoru tak zdařilým způsobem, jak to obsahuje tento návrh zákona.
Druhým kladem zákona je podle mého názoru to, že vláda odolala pokušení jít cestou maximalistickou, o které již tady pan místopředseda hovořil, jejímž prototypem je maďarská úprava umožňující menšinám zasahovat do státoprávního uspořádání, a to způsobem, který by tvořil nový etnobyznys, to znamená zneužití postavení menšin prohlášením se formálním bez hmotně právních náležitostí, jenom procesním, formálním přihlášením se k menšině, a vytvořit si tak lepší předpoklady pro obchodní aktivity, podnikatelské aktivity apod. tak, jak jsme se s touto problematikou setkali při parlamentních návštěvách právě v Maďarsku. Čili to, že vláda odolala tomuto pokušení některých velmi populistických hlasů, že vytvořila zákon vyvážený, je jistě jejím kladem.
Není třeba zakrývat, že tento návrh zákona obsahuje celou řadu ustanovení velmi kontroverzních, která bude třeba upravovat ve výborech, ale domnívám se, že nic v této chvíli nebrání tomu, abychom propustili tento návrh zákona do druhého čtení.
Děkuji.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, pane poslanče. Otevírám obecnou rozpravu, do které se písemně přihlásili pan Dalibor Matulka, Václav Exner, Cyril Svoboda, František Pejřil a Vilém Holáň. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Dalibor Matulka: Dámy a pánové, cítím se být příslušníkem národnostní menšiny, která podle výsledků posledního sčítání lidu je v této republice národnostní menšinou nejpočetnější, to je národnostní menšiny moravské. Proto mi velmi záleží na tom, aby právní postavení národnostních menšin se dočkalo kvalitní právní úpravy, a musím konstatovat, že vládní návrh zákona podle mého vkusu přichází možná i poněkud po potřebné chvíli, ale to by tolik nevadilo, důležitější podle mého názoru je, že tento návrh zákona rozhodně za kvalitní právní úpravu považovat nemohu.
Návrh zákon má problematická místa prakticky v celém textu i v definičním vymezení a prakticky v každé části tohoto zákona, je jich celkem 11. Protože nejsme v rozpravě podrobné, nýbrž obecné a chci předložit příslušný návrh, zmíním se pouze o jednom praktickém problému, který se promítá do části deváté, desáté a potažmo jedenácté, což je účinnost.
Část osmá a devátá mluví o tom, čím skončil pan místopředseda vlády, tj. o novele zákona o České televizi a novele zákona o Českém rozhlasu, kde se poměrně správně začíná uvažovat o modelu, který nebude žádnou novinkou v České republice. Takový model známe např. z Německa, kde pokud jde o sestavování mediálních rad veřejnoprávních médií, je poměrně dobře fungující zastoupení tzv. společensky relevantních skupin. Vládní návrh se o to pokouší.
Chtěl bych upozornit na to, že v souladu s plánem legislativních prací vlády na letošní rok Ministerstvo kultury zpracovalo návrh novely zákona o České televizi a novely zákona o Českém rozhlasu, kde počítá s tímtéž. Připomínkové řízení již skončilo, připomínky byly termínovány do 20. listopadu. Neznám výsledek připomínkového řízení k tomuto návrhu zákona, ale v pracovní verzi bylo navrhováno totéž, co je zde navrhováno jako novela v rámci úpravy národnostních menšin. Potíž vidím v tom, že návrh jak v pracovní verzi Ministerstva kultury, tak jako část osmá a devátá tohoto tisku jsou špatné. Nemohly by fungovat bez toho, aniž by byly dále upřesňovány, a to zcela zásadním způsobem, a jsem přesvědčen, že nemohou být upřesněny ve výborech.
Zkusím alespoň stručně vysvětlit, proč nemohou být. Jsem přesvědčen, že tak jak je to navrhováno, to znamená, že návrhy kandidátů předkládaly Poslanecké sněmovně kulturní, regionální, politické, odborové, církevní, školské, vědecké, ekologické, národnostní a zájmové organizace a sdružení, to je žádoucí změna, usilujme o ni, nicméně vyžádalo by si to minimálně změnu jednacího řádu Poslanecké sněmovny. Ta tam chybí, protože bychom museli pak opatřit, jak se vůbec sněmovna volí. To jsou tisíce organizací, které jsou tady navrhovány. Nedovedu si představit schůdný mechanismus volby, aniž bychom nemuseli přizpůsobovat jednací řád sněmovny. To budeme zřejmě muset upravit. Buď jedno, nebo druhé, a nejlépe oboje.
Druhá záležitost. Ono se tady mluví i o církevních organizacích. To je také v pořádku, ale já bych chtěl upozornit, že v současné době jde do připomínkového řízení paragrafované znění návrhu nového zákona o postavení církví a náboženských společností, kde ale, protože jsem členem vládní komise pro otázku řešení vztahů státu a církví, není mi nic známo o tom, že by tento návrh s tímto počítal. Které církve a náboženské společnosti, jestli všechny registrované, nebo jestli registrované v prvním či druhém stupni atd. S ničím takovým tam není doposud počítáno a jsem přesvědčen, že by to mělo být korespondující s touto navrhovanou právní úpravou.
Zkusím použít trochu stavební terminologie. Domnívám se, že tento tisk se vyznačuje řadou vad a nedodělků. Jsem přesvědčen, že vypustit prostě část osmou a devátou z novely mediálních zákonů by nestačilo, jsem přesvědčen, že to tam patří, ale ne v této podobě, a zřejmě je třeba zkoordinovat tady více zákonů dohromady a to zatím není. Když jsem mluvil o části jedenácté, tj. účinnost, tak je to o tomtéž. Legislativní proces dalších dvou zákonů, o kterých jsem se zmínil, nebude do termínu navrhované účinnosti tohoto tisku ještě hotov a koordinace všech tří zákonů by byla velice ohrožena.
Jsem přesvědčen, že tento tisk si zaslouží velice důkladného a podrobného projednání a zaslouží si další diskuse. Nejsem přesvědčen, že lze diskusi zvládnout skutečně na půdě výborů Poslanecké sněmovny, protože je odvislá od předložení dalších zákonů a jejich definitivní podoby. Proto si dovoluji podat návrh, aby se Poslanecká sněmovna usnesla, že vrací tento návrh předkladateli k přepracování.
Děkuji.
***