(12.00 hodin)
(pokračuje Jičínský)
Prostě argumentovat takovýmito obecnými soudy a poznatky je tedy dosti kuriózní.
Osobně si myslím - a souhlasím v této věci s tím, co tu říkala paní poslankyně Šojdrová - že není dobře vnášet nesystematické změny do systému, který se tvoří, a že je vhodné vyčkat určitých komplexních řešení nebo zkušeností, jak komplexní řešení fungují, než do nich neorganickým způsobem z boku zasahovat.
Děkuji.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji panu poslanci Jičínskému. Jako další se přihlásil pan poslanec Zvěřina.
Opět je zde technická poznámka pana poslance Matějů. Ale nevyčkali byste všichni raději na normální přihlášku do diskuse? Prosím, pan poslanec Matějů.
Poslanec Petr Matějů: Pane předsedo, velmi se omlouvám, ale raději bych reagoval ihned, protože chci uvést na pravou míru slova předřečníka, který říkal, že jsem dezinformoval sněmovnu v tom smyslu a že se opřel o výrok Rady vysokých škol. Nic takového není pravda. V návrhu zákona v textu je přímo uvedena doslovná citace z 50. schůze České konference rektorů, která jednu část novely tímto usnesením podpořila. Je to v textu a není třeba o tom spekulovat.
Pokud jde o další vyjádření o tom, kdo podpořil či nepodpořil tuto novelu, myslím, že předseda školského výboru jasně řekl, že výbor Svazu měst a obcí ji podpořil. Můžeme tedy tady samozřejmě skládat účty, kdo podpořil, kdo nepodpořil, a bylo by možná rozumnější se věnovat věcnému obsahu. Děkuji.
Předseda PSP Václav Klaus: Prosím tedy pana poslance Zvěřinu.
Poslanec Jaroslav Zvěřina: Vážený pane předsedo, vážená vládo, dámy a pánové. Myslím, že osud této novely a dosavadní diskuse o ní jsou poznamenány především jedním faktorem, který je evidentně přítomen v naší pedagogické veřejnosti, a tím faktorem je obecná nejistota. Někteří pedagogové se svěřují s pocitem takového toho pána, co padá z mrakodrapu a v každém poschodí říká: zatím je to dobrý…
A to je věc, která není způsobena touto novelou, ale je způsobena reformou veřejné správy, která se jeví býti poněkud nešťastnou. Ale já si nepřeji, aby bylo zřejmé, aby to s naším školstvím dopadlo tak jako s tím pánem, který nakonec dopadne na zem. To v žádném případě. A myslím, že předkladatelé této novely jsou vedeni právě touto obavou a chtějí cosi zlepšit. To se jim nedá přece upřít.
Co mě zaujalo v diskusi, je až paranoická nedůvěra k samosprávě. To je až fantastické, jaké výroky na adresu starostů jsem zaslechl. Mám dopisy od kritiků této novely, kde se vyjadřují o starostech jako o spolku jakýchsi nedoučených traktoristů, kteří by měli rozhodovat o tak zodpovědných místech, jako jsou ředitelé škol. Myslím, že toto je prvek, který stojí za analýzu a za zaznamenání.
Představa, že problémy reformy veřejné správy vyřeší nový školský zákon, je samozřejmě hezká, ale když se na to podíváme podrobněji, může být jen zdrojem další nejistoty, protože dosavadní osud novely nebo školského zákona, tohoto komplexního materiálu, přece nesvědčí pro nějaké prognózy hladkého projednávání v této sněmovně. Už skutečnost, že se tato předloha objevila několikrát ve vládě, ukazuje, že jsou tam koncepční problémy, které budou nepochybně velice bouřlivě diskutovány v této sněmovně.
Myslím si, že nedostatky novely, kterou tady dnes diskutujeme, by měly být podrobeny řádné diskusi v příslušném výboru, a proto budu hlasovat pro postup této předlohy do druhého čtení.
Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji a jako poslední písemně přihlášený je pan poslanec Ransdorf. Prosím o vaše eventuální další písemné přihlášky.
Poslanec Miloslav Ransdorf: Dámy a pánové, za prvé, předkládaný, velice stručný návrh úpravy poměrů ve školství by měl za následek to, že by obce měly mít pravomoci jmenovat ředitele jimi zřizovaných škol, předškolních a školských zařízení, a to bez konkursu. Za druhé, zaměstnanci škol, předškolních a školských zařízení bez právní subjektivity by se od 1. ledna 2001 stali zaměstnanci obce.
Důsledky této novely jsou velmi kuriózní: Za prvé, stát, který je ve všech civilizovaných zemích garantem vzdělávání, by se prakticky zbavil odpovědnosti a přenesl by ji na samosprávné orgány. Za druhé by se zde, jak už o tom byla řeč, objevila možnost politického zneužívání. Za třetí by došlo k nárůstu personální i finanční agendy a samozřejmě byla by ohrožena odborná supervize, protože by tu bylo riziko neodbornosti řízení škol ze strany obcí.
Myslím si, že toto nebezpečí se bagatelizovat nedá. Máme z řady samospráv i z jiných orgánů příklady, kde je oslabena odborná supervize, příklady zmatečných, chaotických rozhodnutí, která byla ke škodě věci. Příkladem je jedno krajské město - raději ho nebudu jmenovat - kde se významný představitel samosprávy rozhodl nebo chtěl navrhnout zrušení jedné části symfonického orchestru z úsporných důvodů. Nebo jiné krajské město - raději ho také nebudu jmenovat - kde významný činitel samosprávy si spočetl průměrný počet herců na jevišti během představení, a chtěl tedy zredukovat počet lidí v příslušném souboru na dané průměrné číslo a ostatní herce si obstarávat podle jednotlivých představení na leasing. Je jedno okresní město, které také nebudu jmenovat, kde představitel okresního úřadu vyhnal z osobních důvodů odborně školeného archiváře a dosadil jaksi osobu, která příslušné vzdělání v daném oboru neměla. Myslím si, že takových příkladů bychom z vlastí českých, moravských a slezských mohli jmenovat celou řadu.
Daná úprava nevrací tedy věci k nějakým řádům, které panují v zemích Evropské unie nebo v zemích, které mají efektivní školské systémy jako na Dálném východě, a dokonce nevrací tyto poměry ani k dobám první republiky, případně Rakousko-Uherska, ale jde mnohem dál. Jde k dobám, kdy u nás existovaly tzv. partikulární školy, a i když je kniha Zikmunda Wintra o životě na partikulárních školách v 16. století mou oblíbenou četbou pro poskytnutí celé řady pestrých a velice humorných historek, které se odehrávaly na tehdejších školách, myslím si, že to není cesta, kterou bychom se měli na přelomu 20. a 21. století ubírat, tím spíš, že i tehdejší Augiášův chlív panující na partikulárních školách nakonec vyvolal v život určitá regulační opatření, protože nakonec tedy čeští stavové pověřili právě odbornou supervizí Karlovu univerzitu, aby se příslušným zmatkům, které se odehrávaly ve velkém množství, zabránilo.
Myslím si, že důsledkem této předkládané cesty by bylo také znejistění české inteligence. Už se takový krok vlastně stal na začátku 90. let, kdy vysokoškolským učitelům byla sebrána definitiva, a je vlastně pochopitelné, že určití lidé si od toho slibovali konformizaci, se kterou bylo v minulosti tolik špatných zkušeností, kdy tedy byrokratická kazajka spoutávala vysokoškolské učitele. Nicméně se tedy našla jiná cesta znejistění v podobě existenčního tlaku, kdy byli připraveni o definitivy.
Toto je cesta, jak existenční nejistotu vlastně přesunout i na další stupně. A domnívám se, že je povinností této sněmovny chránit tedy ideologicky neutrální podobu školství a bránit jakékoliv konformizaci, i kdyby měla přicházet prostě od kteréhokoliv politického směru.
Myslím si tedy, že toto je povinnost sněmovny a že je třeba této povinnosti vyhovět.
Chtěl bych říci, že jestliže se tedy někteří ohánějí tím, že chtějí pestrost škol a že brání unifikaci, samozřejmě v 16. století v době partikulárních škol žádná unifikace nebyla, že to bylo školství velice pestré, ale je třeba říci, že také svou úrovní velmi problematické.
***