(9.40 hodin)
Poslanec Pavel Svoboda: Děkuji, pane místopředsedo. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovoluji si před vás předstoupit s novelou zákona o stavebním spoření a státní podpoře stavebního spoření, která je upravena ve sněmovním tisku č. 724. Úvodem mi dovolte, abych stručně shrnul některé důležité skutečnosti, co pod pojmem stavebního spoření rozumíme a jaké jsou zkušenosti s bezmála osmiletou existencí tohoto produktu na našem trhu.
Nabízený finanční produkt - stavební spoření - je speciální druh kolektivního spoření a z hlediska času produkt dlouhodobý. Stavební spořitelny působící v České republice zahájily svou činnost v průběhu let 1993 až 1994. Jedná se o speciální banky, jejichž činnost je ze zákona omezena. Zákon rovněž stanovuje nejvyšší úrokovou marži mezi úročením vkladů klientů a poskytovaných úvěrů ze stavebního spoření. Stavební spořitelny se specializují na poskytování úvěrů, a to - zdůrazňuji - pouze na bytové potřeby. Prakticky neexistují spodní hranice poskytovaných úvěrů, protože právě o tyto malé úvěry je velký zájem, na rozdíl od bank hypotečních.
Jak dokazuje chování trhu, stavební spoření je v důsledku poklesu úrokových sazeb jednoznačně nejvýhodnější variantou bezpečných investic. Produkty stavebního spoření se po vzoru evropských států stávají v čím dál větší míře součástí rodinného investování a jsou stále častěji využívány k řešení bytové situace, nikoli jen jako výhodná varianta zhodnocení úspor.
Ke konci loňského roku byly u všech stavebních spořitelen v České republice uzavřeny necelé tři miliony smluv o stavebním spoření. Celková suma, kterou klienti naspořili u stavebních spořitelen, byla 93,4 miliardy korun. Výše prostředků ze stavebního spoření poskytnutých na financování bydlení činila 45,9 miliardy korun. Díky velmi přísné a důsledné kontrole účelového použití byly všechny tyto prostředky použity na bytové účely tak, jak jsou definovány zákonem o stavebním spoření.
Nyní bych se rád zmínil o státní podpoře, která se ke stavebnímu spoření ze zákona vztahuje. Uvedu pouze pár čísel. V roce 1996 byla poskytnuta státní podpora 2,1 miliardy korun a klienti investovali do bytových potřeb 2 miliardy korun. V roce 1999 činila státní podpora 6,2 miliardy korun a investice do bytových potřeb dosáhly již 20 miliard korun.
Z těchto čísel jednoznačně vyplývá, že efektivita státem vynakládaných prostředků na podporu stavebního spoření neustále roste. S jistotou lze očekávat, že poměr mezi roční výší státní podpory a celkových investic do bytových potřeb z prostředků stavebního spoření se bude v příštích letech nadále zvyšovat a postupně se přiblíží k poměru 1:8. Každá miliarda státní podpory tak v budoucnu bude generovat 8 miliard investic do bytové výstavby. Sekundárně se z této částky vrátí zpět do státního rozpočtu formou různých daní a pojištění přibližně dvě miliardy korun.
Je nutné zmínit také další věc, a tou je, že státní podpora motivuje občany ke spoření. Tím se omezuje běžná spotřeba, což má příznivý dopad na inflaci.
Státní podpora je vyplácena ve výši 25 % z ročně uspořené částky, nejvýše však z 18 000 korun. Ročně tedy může být účastníkovi vypláceno nejvýše 4 500 Kč.
Jak jsem dříve uvedl, efektivita této státní podpory je vysoká. Bohužel, od zavedení systému stavebního spoření v roce 1993 zůstává výše státního příspěvku pro jeho účastníky nezměněna. Reálná výše státní podpory se tak během posledních sedmi let vlivem inflace snížila na 2 800 Kč. To reálně znamená neustálé snižování státní podpory, ačkoli ceny domů a bytů neustále rostou. Z tohoto důvodu navrhujeme zvýšení této roční státní podpory na částku v maximální výši 9 000 Kč.
Navrhovaná úprava, tak jak je napsána ve sněmovním tisku, pro nás neznamená jakési dogma. Jsme ochotni podpořit i takovou úpravu, kdy by roční státní podpora, která by převyšovala současnou výši státní podpory, byla v určité výši účelově vázána pouze na bytové potřeby, a to ve dvou variantách. První počítá s tím, že navrhované zvýšení státní podpory by bylo zcela určeno na bytové potřeby, druhá je taková, že 50 % zvýšené státní podpory by sloužilo jako valorizace současné výše a dalších 50 % by bylo vázáno na bytové potřeby.
V souvislosti s touto novelou mi dovolte, abych se též vyjádřil k plánu Ministerstva financí, který byl zveřejněn v denním tisku. Podle jeho představ by příspěvek měli dostávat jen lidé, kteří úspory využijí na bytové účely. Tuto nerozumnou snahu musím důrazně odmítnout. Jednalo by se totiž - nebojím se to říci - o sabotáž samotného stavebního spoření.
Je pravdou, že někteří z těch, kteří uzavírají stavební spoření, tak činí z důvodů jeho výhodnosti, ne proto, že by si chtěli vzít naspořené peníze na pořízení či úpravu bydlení. Stavební spoření je však založeno právě na těchto tzv. přátelských klientech. Jeho úspory ale financují snahy těch, kteří berou úvěr na bytovou výstavbu.
Vklady střadatelů, pokud nejsou použity na bytové potřeby, jsou ve spořitelně vázány pět let, ale právě tito spořitelé jsou nutnou podmínkou úspěšného fungování stavebního spoření. Restrikce navrhované Ministerstvem financí by vedly ke zhroucení jednoho z nejosvědčenějších nástrojů bytové politiky. Omezení přístupu ke stavebnímu spoření by totiž vedlo k prodloužení nutné doby spoření, ke zvýšení úroků a ke zpřísnění podmínek pro poskytování překlenovacích úvěrů. Stavební spořitelny by tímto krokem rychle přišly o zákazníky. Jednalo by se o velice dramatický a, troufám si říci, hloupý a nekoncepční zásah do efektivně fungujícího systému stavebního spoření.
Doporučil bych ministerstvu, aby se poohlédlo po zkušenostech našich sousedů na Slovensku. Tam byl zákon o stavebním spoření přijat v roce 1992. Stavební spoření bylo postaveno na podobných principech jako v České republice, včetně možnosti libovolného použití uspořené částky po uplynutí vázací lhůty. V roce 1996 však Mečiarova vláda prosadila úpravu zákona o stavebním spoření. Podle této úpravy získal nárok na státní podporu pouze ten účastník, který použil veškeré prostředky ze stavebního spoření na bytové potřeby. Důsledkem této změny byl pokles zájmu o stavební spoření o hrozivých téměř 70 %. Nepříznivé důsledky tohoto opatření vedly v roce 1999 k přijetí další novely zákona, který prakticky ruší změny předchozí novely.
Co se týče dopadu na státní rozpočet, je skutečně velice obtížné předpovědět konkrétní dopady, konkrétní částky. Nikdo totiž přesně neví, kolik stávajících či nových účastníků stavebního spoření by zvýšení státní podpory využilo.
Chtěl bych ještě na závěr poznamenat, že cílem našeho návrhu je kromě jiného i vyvolání diskuse na téma bydlení, tolik potřebné v České republice. Z tohoto důvodu si proto dovoluji požádat o sněmovnu o postoupení tohoto sněmovního tisku do druhého čtení. Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Nyní prosím, aby se slova ujala zpravodajka pro první čtení poslankyně Miroslava Němcová.
Poslankyně Miroslava Němcová: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, členové vlády, vážené kolegyně a kolegové, novela zákona, kterým jsou dány podmínky ke stavebnímu spoření, která vám byla předložena v tisku č. 724, je novelou velmi stručnou, která přináší ovšem zásadní změnu. Změnou je to, že dosavadní částka, kterou bylo nutno naspořit, roční maximální částka k tomu, aby občan mohl získat státní příspěvek, činila 18 000 korun. Pokud tak učinil a naspořil, mohl od státu získat 4 500 Kč. Navrhovatelé novely zde uvedli důvody, které je vedou k tomu, aby zvýšili obě tyto částky dvojnásobně, tzn. možnost naspořit 36 000 Kč ročně a z toho se bude odvozovat dvojnásobný státní příspěvek, tedy nikoli 4 500, ale ve výši 9000 Kč.
Samozřejmě, je to otázka zásadní, protože bude mít svůj významný dopad na státní rozpočet. Aniž bych pomíjela důvody, které zde uváděl pan předkladatel o systému stavebního spoření, o výhodách z něj plynoucích, o tom, jaké místo si na našem trhu tento produkt získal, je nutné se také bavit o dopadu právě na státní rozpočet.
Kdo jste měl příležitost se do tohoto tisku podívat, tak jistě vás zaujal rozpor mezi tím, jak dopad na státní rozpočet odhadují sami navrhovatelé, když hovoří o částce 1 až 1,5 miliardy korun, zatímco vláda ve svém stanovisku, které je ostatně negativní, zmiňuje, že se domnívá, že tento nárůst bude 3 až 4 miliardy. Není naším úkolem a nemáme k tomu ani možnost stanovit, jaká částka skutečně bude, protože neumíme odhadnout, kolik nových střadatelů by se do takto zvýhodněného typu spoření zapojilo. Ale pravděpodobně se částka bude pohybovat spíše nad limitem, který uvádějí navrhovatelé.
Možná je dobré si uvědomit, že v souvislosti se včera projednávaným státním rozpočtem, návrhem zákona o státním rozpočtu, zde padla zmínka jednoho z nás, který předkládal pozměňovací návrhy, o tom, že se domnívá, že částka určená k výplatě státního příspěvku v příštím roce ve státním rozpočtu je nadhodnocena coby rezerva.
***