(16.30 hodin)
(pokračuje Žantovský)
Odstavec 2 téhož článku říká, že ústavní zákon může stanovit, kdy lid vykonává státní moc přímo. A tak jako vy v Poslanecké sněmovně, i my v Senátu jsme se tázali po významu onoho zájmena(?) "kdy", tj. kdy je potřebné a nezbytné, aby lid vykonával státní moc přímo.
A v Senátu jsme odpověď, alespoň většinově, ústavně většinově, našli u demokratického klasika Jamese Madisona, který v Listinách federalistů píše, cituji: "Jelikož lid je jediným legitimním zdrojem moci a od něj se odvíjí ústavní systém, podle kterého jednotlivé složky vlády vykonávají svou moc, zdá se být striktně v souladu s republikánskou teorií vrátit se k téže úvodní autoritě, kdykoli je nutné rozšířit, zúžit anebo přetvořit vládní moc."
A náš pozměněný návrh ústavního zákona zužuje původní návrh na jeden takový nepochybný případ, tj. vstup České republiky do Evropské unie, kterým se významným způsobem přetváří vládní moc. Vzhledem k předpokládanému datu přijetí do Evropské unie je to navíc návrh nanejvýš naléhavý a jeho projednání podle našeho názoru nesnese odkladu.
Tím samozřejmě netvrdíme, že je to jediná situace, za které je možné a potřebné referendum vypsat. Je však věcí velmi složité diskuse vymezit okruh relevantních situací tak, aby odpovídal výše zmíněnému kritériu, a je otázkou, zda je to vůbec možné a zda by Parlament neměl posuzovat takové situace případ od případu.
Na druhé straně náš návrh posiluje původní návrh v tom smyslu, že jde o referendum závazné, které nahrazuje souhlas Parlamentu České republiky se vstupem do Evropské unie. Podle našeho názoru je taková forma referenda jediná možná - jak z praktického hlediska, tak i z hlediska ústavního. Má-li totiž lid vykonávat ústavním zákonem svou moc přímo, jak praví odst. 2 čl. 2 Ústavy ČR, nelze ji omezit na poradní hlas, neboť tam by nešlo o skutečný výkon moci. Navíc rozdílný výsledek takového referenda a rozhodnutí Parlamentu by nepochybně vedl k vážným politickým a ústavním problémům a k ohrožení stability našeho státu.
Proto vás žádám o vyslovení souhlasu s návrhem ústavního zákona o referendu ve znění předloženém Poslanecké sněmovně Senátem. Děkuji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane senátore. Mám zde písemnou přihlášku jednu jedinou a to je přihláška od pana kolegy Zdeňka Jičínského, kterému v tuto chvíli uděluji slovo. Prosím.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, myslím, že předtím, než budeme hovořit o návrhu ústavního zákona, v němž nám Senát vrátil ten návrh, který schválila po dlouhých diskusích Poslanecká sněmovna, musíme se zabývat procedurální otázkou - jak postupovat v takovýchto případech při jednání sněmovny.
Je třeba říci, že ta ustanovení, podle kterých jsme postupovali v předchozích případech, tj. když jsme projednávali návrhy zákonů, které Senát schválil s pozměňovacími návrhy, případně které Senát vrátil, že tato procedura se na projednávání ústavních zákonů nevztahuje. Je to procedura, kterou Ústava ČR speciálně vymezuje, má pro ni přesné ustanovení. Ale pokud jde o schvalování ústavních zákonů, žádná takováto ustanovení v Ústavě ČR nejsou, kromě jednoho jediného - že ústavní zákon ke svému schválení potřebuje souhlas tří pětin poslanců a tří pětin přítomných senátorů.
Musíme si tedy položit otázku, jak v rámci tohoto stavu, který Ústava ČR přesně nereguluje, máme postupovat. Jsou tu možné dvě cesty, které je potřeba podrobit rozboru z toho hlediska, které spíše odpovídá nebo více odpovídá pojetí vztahu obou komor tak, jak je ústavodárce do ústavy formuloval.
První cesta znamená to, že jestliže Poslanecká sněmovna přijme návrh ústavního zákona a Senát jej neschválí, proces projednávání tohoto ústavního zákona končí, protože nebylo dosaženo potřebného souhlasu stanoveného počtu členů obou komor. Tato cesta odpovídá i té ústavní koncepci vztahu obou komor, kdy se jako řekl bych hybatel zákonodárného i ústavodárného procesu chápe Poslanecká sněmovna, a Senát - připomínám tu známou dikci o smyslu Senátu - má být pojistkou proti určitým, dejme tomu ne dosti uváženým návrhům, které Poslanecká sněmovna schválí. V tomto smyslu tedy, jestliže Senát odmítne návrh ústavního zákona schválený Poslaneckou sněmovnou, plní svou roli pojistky.
Pojistka zafungovala, ústavodárný proces končí. Pokud v tomto případě Senát původní návrh z Poslanecké sněmovny změní svými pozměňovacími návrhy, může jej podat jako svou ústavodárnou iniciativu, protože Senát má právo zákonodárné iniciativy. Samozřejmě tedy i zákonodárné iniciativy týkající se ústavních zákonů. Takže to je první cesta, první možné řešení tohoto problému.
Druhá cesta by byla taková, že Senát může vrátit návrh zákona z Poslanecké sněmovny se svými pozměňovacími návrhy. Poslanecká sněmovna o něm může hlasovat, ale může jej dále pozměnit, protože tady není žádná překážka, proč by nemohla sněmovna návrh, který Senát změnil, sama dále změnit. Taková překážka v ústavě formulována není. Pokud by se tak stalo, návrh v pozměněné podobě schválený Poslaneckou sněmovnou by se opět vrátil do Senátu a Senát by mohl postupovat tak, jak jsem hovořil předtím.
V tomto případě tu hrozí ovšem jedno nebezpečí - že totiž tento proces, týkající se určité osnovy, nemusí nikdy skončit, protože tento proces vracení, tento proces pohybu člunku, by mohl neustále pokračovat. Ústava žádné zábrany, kdybychom přijali tuto koncepci, proti tomu nestanoví.
To by ovšem mělo - kdybychom se přiklonili k této druhé variantě možného postupu - podle mého soudu negativní důsledky nejenom v tom, že by nebyl jasný ústavní stav, protože by tady byl zákon nebo návrh zákona, který je projednáván, otevřen, ale že by zároveň vzhledem k tomu, že tu je otevřený proces jednání o návrhu určitého ústavního zákona, nebylo možno v téže nebo podobné věci podat další návrh, protože o věci by se jednalo. Není tedy dost dobře možné projednávat postupně po sobě dva návrhy ústavního zákona.
Já chápu, že se vám tato problematika může jevit nezajímavá, ale je podle mého názoru principiální, protože v této situaci jsme ještě nebyli.
Na základě toho já tedy doporučuji, aby sněmovna přijala stanovisko, že Poslanecká sněmovna nebude hlasovat o návrhu ústavního zákona o referendu ve znění vráceném Senátem.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane kolego. Rozumím tomu vašemu návrhu jako návrhu usnesení oproti tomu usnesení, které zde mám já připraveno a o kterém budeme tedy hlasovat.
O slovo požádal pan kolega Marek Benda. Poté pan kolega Vojtěch Filip.
***