(18.10 hodin)
(pokračuje Grůza)
Závažným momentem jsou také některé lhůty účinnosti určitých kroků vynucených zákonem z pohledu reálnosti jejich plnění. Zejména se jedná o nutnost rozsáhlých zápisů do katastru nemovitostí. Zdá se, že by bylo vhodné a účelné ekonomické důsledky vyplývající z tohoto zákona a zatěžující náklady uživatelů, zejména majitelů a provozovatelů vodovodů a kanalizací, učinit platnými a účinnými až od 1. 1. 2002, a to proto, že zatím nebylo možné do připravovaných cen např. vodného a stočného seriózně zakalkulovat a projednat ekonomické důsledky vyplývající z navrhovaného zákona. S ohledem na možnosti účinné kontroly správnosti a regulace těchto cen je vždy vhodné posuzovat období celého kalendářního roku. Vynucené změny cen uprostřed roku mohou být i zdrojem zbytečných konfliktů mezi státními kontrolními orgány a subjekty, které jsou podrobeny režimu regulovaných cen.
Celý proces projednávání a schvalování zákona o vodách je třeba vnímat jako součást celého procesu přípravy a realizace míry ochrany čistoty vod a stupně kvality pitné vody. Tento proces je jasně limitován našimi závazky vůči Evropské unii. Příslušná ministerstva již vypracovala a zahájila i realizaci tzv. implementačních plánů pro jednotlivé direktivy Evropské unie.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Promiňte, pane kolego, omlouvám se, že přerušuji vaše vystoupení. Nechci jmenovitě žádat všechny kolegyně a kolegy o to, aby se zklidnili a aby umožnili panu kolegovi Grůzovi přednést jeho vystoupení. I stranické kolegy pana poslance Grůzy prosím o klid.
Poslanec Jan Grůza: Mimo jiné bude jejich realizace představovat nutné investice do oblasti vodovodů a kanalizací ve výši téměř 100 miliard korun. Jistě je možné diskutovat o míře přesnosti tohoto čísla, ale v žádném případě není možné seriózně hovořit o čísle významně nižším. Z toho vyplývá, že zákon o vodách je nutno pojímat z pohledu ochrany životního prostředí i z pohledu ekonomických důsledků tímto zákonem vyvolaných. Zákon je třeba kvalitně projednat a cestou všeobecně prodiskutovaných pozměňovacích návrhů upravit tak, aby ukončil dlouhé období přípravy tohoto zákona.
Dámy a pánové, domnívám se, že připomínky, které jsem přednesl, jsou opravitelné ve druhém čtení zákona. Proto doporučuji postoupit návrh zákona do druhého čtení.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Druhým písemně přihlášeným kolegou do rozpravy je pan poslanec Miroslav Beneš, který má slovo.
Poslanec Miroslav Beneš: Pane předsedající, páni ministři, dámy a pánové, pan poslanec Grůza v předposlední větě svého vystoupení uvedl jednu číslovku. Vzhledem k ruchu, který zde byl, dovoluji si číslovku zopakovat. Bylo to 100 miliard korun. Byl bych rád, abychom si všichni uvědomili, že zde nehovoříme jen o zákonu o vodách, že zde hovoříme o investicích, které dosahují přesně tak velkých čísel. Přesnost je samozřejmě pouze v řádu.
Vážené dámy a pánové, když jsme hovořili v obecné rozpravě o zákonu o odpadech, připomínal jsem, že zde existuje evropská směrnice o integrované prevenci a omezování životního prostředí, směrnice, která se na tomto programu sněmovny týká čtyř návrhů zákonů, které procházejí kompetencemi čtyř ministerstev, kompetencemi, které jsou často, byť v jednobarevné vládě, velmi silnými střety. Myslím, že jednobarevná vláda, která by tyto problémy mohla vyřešit daleko snáze, daleko lépe a jasněji než vláda koaliční, se často chová jako pštros a strká hlavu do písku. Strká hlavu do písku tak, že i pan ministr kultury reaguje svým vystoupením během vystoupení poslanců, což nepřipomíná kulturní vystoupení ministra kultury, a my pak ve sněmovně jsme těmi, kteří ve výborech upravují návrhy zákonů.
Chtěl bych připomenout, že zákony, které se týkaly reformy veřejné správy, doznaly minimálně z 90 % jiné podoby, než jak je vláda předkládala. Chci jen upozornit, že není trvale možné a udržitelné, aby Poslanecká sněmovna tímto způsobem pracovala.
Chtěl bych položit vládě několik otázek a byl bych hrozně rád, aby byly zodpovězeny.
Za prvé: Jaká bude role krajů, jaká bude role okresních úřadů v návrzích zákonů, které jsou předkládány?
Za druhé: Jaká bude role Ministerstva životního prostředí v oblastech, které se týkají Ministerstva životního prostředí? Chci jen upozornit, že tato vláda učinila Ministerstvo životního prostředí koordinátorem legislativy s Evropskou unií.
Samozřejmě bych chtěl položit další otázky, které se týkají směrnice o integrované prevenci a omezování znečištění. Kdo bude tou institucí, která bude poskytovat ono integrované povolení? Mám obavu, že jak jsem hovořil o čtyřech zákonech, které předkládají tři ministerstva a které se velmi intenzivně dotýkají např. Ministerstva průmyslu a obchodu, resp. více než 1500 organizací a institucí v naší zemi, nejsou v těchto vazbách domyšleny.
Vážené dámy a pánové, chtělo by se silně zvolat "Pojďme to zamítnout!", ale vláda poslala do Evropské unie do Bruselu harmonogram svých legislativních prací. Pak se často vymlouvá na parlament, že je to on, kdo práce zpomaluje. V rámci vstřícnosti pléna parlamentu nenavrhuji zamítnutí, ale zopakuji to, co říkala paní zpravodajka ve svém vystoupení a zatím nezaznělo v obecné rozpravě, tedy návrh na vrácení k přepracování.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Kdo se další hlásí do rozpravy? Paní kolegyně Buzková.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, dámy a pánové, dovolte mi několik poznámek k navrhovanému zákonu.
Má-li být Ministerstvu životního prostředí svěřena působnost ve věcech ochrany povrchových a podzemních vod, je nutné, aby Ministerstvu životního prostředí byly svěřeny i nástroje k zajištění této ochrany. Mezi tyto nástroje patří povolování nakládání s vodami, ale tato kompetence má být Ministerstvu životního prostředí odebrána a předána Ministerstvu zemědělství. Pokud by tento návrh byl přijat, došlo by k rozdělení výkonu státní správy ve vodním hospodářství. Toto rozdělení je náročnější na byrokratický aparát, je dražší pro neprovázanost rozhodování, je duplicitní a způsobí chyby v řízení nižších složek státní správy. Existovaly by potom dva ústřední vodoprávní úřady.
Dle mého soudu by vznikl problém i se zněním rámcové směrnice Evropské unie o vodní politice přijaté v září t. r.
V navrženém zákonu o vodách chybí zohlednění prvního cíle této směrnice, kterým je zabránění dalšímu zhoršování a ochrana nebo zlepšení stavu vodních ekosystémů a na nich přímo závisejících suchozemských ekosystémů a mokřadů.
Přijetím zákona v navrhované podobě vzniknou obrovské problémy s přijímáním legislativy Evropských společenství především při implementaci směrnice o integrované prevenci a snižování znečištění.
Špatně přijatelná je pro mne i představa, že výkon státní správy v nakládání s vodami, odběr od přírodního přirozeného cyklu bude svěřen hospodářskému resortu, tedy Ministerstvu zemědělství. A to všechno v situaci, kdy nakládání s vodami je základní a jediný nástroj ochrany povrchových a podzemních vod.
Paní poslankyně, páni poslanci, argumenty, které jsem přednesla, považuji za závažné a prosím, abyste nad nimi přemýšleli.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, paní kolegyně. Prosím dalšího kolegu.
Poslanec Stanislav Fischer: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, dámy a pánové, předložený návrh vodního zákona spolu s návrhem změn některých dalších zákonů je dlouho očekávanou základní normou v oblasti vodního hospodářství. Dosud platný, mnohokrát novelizovaný zákon je již zcela překonán a nová kompletní zákonná úprava je nanejvýš potřebná.
***