(10.30 hodin)
(pokračuje Filip)
V České republice existují vedle sebe tři druhy kriminální statistiky. Policejní, která eviduje trestné činy oznámené nebo zjištěné policií, státního zastupitelství, která vychází z počtu osob, kterým bylo sděleno obvinění, a soudní statistika zachycující počty osob pravomocně odsouzených. Tyto statistiky - a víme to dobře - jsou v absolutních číslech nesrovnatelné a je vyloučeno jejich vzájemné propojení. A proto tady od roku 1996 pravidelně při projednávání této zprávy upozorňuji, že je potřeba sledovat delší časové řady, protože jenom v dlouhodobém časovém řazení je možné provést určité srovnání, které může vypovídat, a můžeme usuzovat na jednotlivé vývojové tendence, jestli klesá určitý druh trestné činnosti, jestli jenom ona oznámení nevedla k tomu, že došlo k evidenci takového trestného činu, ale už nedošlo k odsouzení, a jaká je v podstatě prodleva mezi prací policie a jiných orgánů činných v trestním řízení, to znamená, jaký je vlastně dopad trestního zákona a celé trestní politiky. Vím, že to není věcí pouze ministra vnitra, ale pokud bychom se v té statistice dostali do delší časové řady - a moc o to žádám, aby to za rok 2000 už bylo v tabulkách upraveno - můžeme vyhodnotit jednotlivé údaje tak, že zjistíme, jaký je skutečný trend kriminality v České republice.
Z údajů, které jsou ve zprávě, ale právě v porovnání se zprávami za rok 1996, 1997 musím konstatovat, že současný stav kriminality v České republice lze charakterizovat jako stagnaci při zachování velmi vysokého rozsahu vyjádřeného v poměru k počtu obyvatelstva. Tento stav trvá s drobnými výkyvy od roku 1994, když předtím po tři roky společnost zažívala skutečnou explozi kriminality, takže její stav vzrostl téměř na čtyřnásobek stavu k 31. 12. 1989. Ten čtyřnásobek se žel tou mírnou stagnací udržuje dodnes.
Konstatovaný stav svědčí o tom, že vysoká míra kriminality je v naší - s oblibou říkáme - raně kapitalistické společnosti, v kterou se Česká republika přeměnila, žel trvalým, nikoliv přechodným nebo dočasným jevem, jak bychom si mnozí přáli. Zatímco v první polovině 90. let byl pro ni charakteristický především vzestup majetkové a násilné trestné činnosti, oba druhy trestné činnosti již kulminovaly, a ze zprávy nebo z porovnání s minulými lety vyplývá, že se projevuje tendence k poklesu. I nadále jsou sice vážným problémem, ale veřejnost a policie se na ně přiměřeným způsobem připravila, policie reaguje a občané také, protože se prostě vyhýbají místům, která jsou riziková, a televize občas upozorňuje, že je lépe večer někam nechodit a lidé se tím opravdu řídí. Občané si také lépe zabezpečili svůj majetek, je prostě boom těch, kteří prodávají různá zabezpečovací zařízení, bezpečnostní zámky, a to nejen do bytů, ale i do aut. Namnoze se ale občané více ozbrojují, což koneckonců může vést i k opačné tendenci v příštích letech.
Je potěšující, že policie překonala kritické období - a už jsem to říkal v úvodu, kdy ji řídili dobrodruzi a diletanti. Zdůrazňuje odbornou stránku své práce, a to je podle mého soudu hodné obdivu a je potřeba to v této sněmovně také říci. A je dobře, že to nemusí říkat pouze pan ministr vnitra. Svědčí o tom rok od roku také podíl objasněných trestných činů. Pokud bychom si mohli srovnat statistiky i se statistikou státního zastupitelství a soudu, mohli bychom posoudit i vývojový trend, který bychom rádi obrátili k pozitivnějším číslům, než jsou dosud.
Objasněnost je totiž velmi příznivá pouze u velmi závažných trestných činů, jako jsou vraždy, loupeže, znásilnění, ale objasněnost majetkových trestných činů se pouze částečně zlepšila a není na dobré úrovni. Vnitřní konsolidaci - a to už jsem tady zmínil - přispěla i činnost vnitřních kontrolních orgánů policie a růst počtu policistů stíhaných pro trestnou činnost, která v dřívějších letech zůstávala utajena. Považuji to za pozitivní trend, protože to do budoucna znamená snížení i těch dnes hrozivých čísel.
Nejzávažnějším problémem současného období je hospodářská kriminalita a její podíl na celkové kriminalitě, který celkově narůstá. Vzdor tomu je patrno, že odhalené trestné činy představují pouze malou část latentní kriminality. Nebudu opakovat, co již bylo řečeno. Jen musím připomenout, že by měla všem politikům bez rozdílu politických stran vadit nízká míra ochoty a zainteresovanosti veřejnosti oznamovat podezřelé finanční nebo majetkové transakce a že bychom se měli při jednání o rozpočtu alespoň ve výboru pro obranu a bezpečnost zabývat počtem kvalifikovaných kriminalistů pro tuto oblast.
Odborné slabiny při zvládnutí nových forem hospodářské kriminality se totiž projevují nejen u policie, bohužel i u státních zástupců a soudců. Nechci si prostě přiznat před touto sněmovnou, že by to snad mohlo být z úrovně státního zastupitelství a soudů úmysl nevyšetřit nebo zatajit dokonce některé trestné činy, které policie vyšetřila. To v souhrnu způsobuje zatím nepříliš honosné výsledky akce "čisté ruce". Přiznejme si to a jenom se snažme, aby tato akce skončila alespoň v tomto volebním období relativním úspěchem, aby společnost mohla uvěřit, že kriminalita je problém, který Poslanecká sněmovna a vláda řeší.
Statistické údaje o hospodářské kriminalitě sice ukazují na příznivou objasněnost , ale je to způsobeno zejména tím, že podezření z trestné činnosti je i kriminalisty dlouhodobě prověřováno, takže k trestnímu stíhání dochází na základě již ověřených zjištění. Snaha po zlepšení výslednosti při postihu hospodářské kriminality je zřejmě důvodem zvýšeného počtu objasněných případů neodváděného pojistného na zdravotní pojištění a na sociální zabezpečení zaměstnanců, které jsou důkazně podstatně jednodušší než např. úvěrové podvody.
Trvalý výskyt kriminality je v místech s vysokou koncentrací obyvatelstva stále aktuální. Anonymita života na sídlištích, častější výskyt kriminálních živlů, vyšší počet obětí, které se mohou stát předmětem útoku, a nakonec i snadnější přístup k drogám. Jsem přesvědčen, že to jsou témata, která nás musí zajímat a se kterými se musíme nějak vypořádat. Kritická situace je především v Praze, kde je soustředěna celá čtvrtina všech zjištěných trestných činů. Nadprůměrný výskyt je zaznamenán i ve všech velkoměstech, ať jde o Brno, Plzeň nebo Ostravu. A jsem rád, že Jihočeský kraj konečně vykázal po dlouhé době pokles trestné činnosti, i když jsme se v minulých dvou letech trochu zasloužili o zvýšený počet trestných činů.
Údaje o počtech zjištěných přestupků, kterými se také zpráva zabývá, nemají bezprostřední vztah k posouzení výskytu protispolečenské činnosti. Svědčí spíše jen o tom, že policie konečně začala prosazovat veřejný pořádek a že existuje normální, řekl bych evropský typ spolupráce mezi policií a orgány obcí a měst. Aktivita policie odpovídá i rostoucímu počtu dopravních nehod a závažnosti jejich následků. Musím říci, že v tomto ohledu teprve můžeme očekávat výsledky naší práce, ač pravděpodobně trochu ten zákon pozdržíme.
Statistické údaje Ministerstva spravedlnosti o výsledcích trestního stíhání pachatelů s rostoucími počty stíhaných, obžalovaných i odsouzených potvrzují už naznačenou tendenci příslušných státních orgánů ke konsolidaci a zkvalitnění vlastní činnosti. Už bylo také na čase.
***