(10.20 hodin)
(pokračuje Houzák)
Zpráva také potvrzuje, jak se uvádí, že nelze potvrdit, že vývoj kriminality je odvozen od sociální situace v některých regionech. Potvrzuje to i fakt, že trestná činnost mládeže se nesoustřeďuje pouze do sociálně slabé skupiny.
Za pozitivní ve zprávě považuji přes ještě stále vysokou nespokojenost veřejnosti růst objasněnosti případů hospodářských deliktů. Je zcela pochopitelné, že vysoká objasněnost ukazuje na vysoké škody napáchané majetkovou trestnou činností. Přesto je ještě mnoho příčin omezujících orgány činné v trestním řízení k větší efektivitě nejenom v akutních případech, ale i v případech, které čekají několik let na dotažení do konce. Především zde neprospívají různé mediální hrátky nekvalifikovaných vystoupení politiků, posuzujících schopnost či neschopnost některých složek policie.
Jak již jsem v úvodu řekl, máme zde před sebou zprávu, která je k dispozici poslancům od června letošního roku. Její projednávání dnes má pouze formální charakter, a to jak co do hodnocení situace v roce 1999, tak v posouzení bezpečnostních rizik pro rok 2000, i když prioritu dostala opatření kolem konání Mezinárodního měnového fondu a Světové banky. Z toho plyne závěr, že pokud sněmovna neprojedná tuto zprávu v daleko kratším termínu, považuji další projednávání za formalitu. Domnívám se, že do budoucna by takovéto dílčí zprávy měly být v popředí zájmu nově vzniklých krajských zastupitelstev. Děkuji.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji, pane poslanče. Hovořit bude pan poslanec Vojtěch Filip, dále je písemně přihlášen pan poslanec Václav Frank.
Poslanec Vojtěch Filip: Děkuji. Vážený pane předsedající, pane ministře, paní a pánové, jsem přesvědčen o tom, že tato zpráva má pro nás velký smysl. Nikdy jsem ji nepodceňoval, ani v minulosti. Jsem rád - a pan ministr to tady zdůraznil - že zpráva je předložena v Poslanecké sněmovně po projednání v Bezpečnostní radě státu. I když je to opakující se zpráva přes různost svého označení, je od roku 1994 základní informací o stavu kriminality a dalších protispolečenských jevů v naší republice a může orientovat státní orgány na řešení nejdůležitějších problémů, které s tím souvisejí.
Je třeba ocenit, že v obsahu těchto zpráv jednotlivě - sleduji to od roku 1996 - se postupně daří překonávat počáteční nedostatky plynoucí jednak z možného nedostatku zkušeností těch, kteří zprávu předkládali, ale jednak také z ideologické zaslepenosti, která byla součástí zprávy ještě v roce 1996 a která bohužel vedla k zastírání skutečného stavu kriminality a jeho příčin, jmenovitě prudkého vzestupu kriminality na počátku 90. let.
Zpráva za rok 1999 - bylo to tady zmíněno - podobně jako zpráva za předchozí rok se vyznačuje poměrně vysokou mírou objektivity, zejména na rozdíl od zpráv bývalého ministra vnitra Rumla, a snahou výstižně postihnout aktuální bezpečnostní rizika. Ale co se mi opět nelíbí a trvale na to upozorňuji. Jsem totiž přesvědčen, že je nedostatkem takové zprávy, že její pojetí je srovnání s rokem minulým a srovnání ve dvou následujících letech, ačkoliv její zpracovatelé mají k dispozici údaje za delší, šestileté období a mohou s nimi pracovat. Nemůže stačit k postihnutí opravdového trendu v oblasti kriminality. K vyjádření skutečných vývojových tendencí tak složitého společenského jevu, jakým je výskyt trestné činnosti, je přece vždy nezbytné sledovat delší časový úsek, protože rozdíly mezi dvěma po sobě následujícími obdobími mohou být nahodilé a nemusí signalizovat trvalejší změnu, byť třeba v trendu pozitivním, o kterém rád slyším.
Při hodnocení statistických údajů o kriminalitě, které představují reálný základ této zprávy, je podle mého názoru třeba vycházet z těchto následujících základních úvah. Kriminalita je sociální jev, který do určité míry odráží společenskou realitu. Relativnost tohoto odrazu spočívá především v tom, že zachycuje pouze záporné jevy, takže z výskytu a vývojových tendencí kriminality jsou patrné rozpory a konflikty uvnitř společnosti. Dále zachycuje stav společnosti vždy s určitým časovým posunem, se zpožděním, protože nové formy páchání trestné činnosti se projevují se zpožděním oproti ostatním skutečnostem, které velice často jsou jejich příčinou. Ať už jde o tunelování bank, jak se tomu u nás moderně říká, nebo obchody s tzv. lehkými topnými oleji, které začaly být páchány teprve poté, kdy pachatelé těchto trestných činů zjistili buď nedostatečnou míru právní úpravy, nebo ji dokonce takto nedostatečnou připravili. A k jejich stíhání tedy dochází vždy po značném časovém odstupu, než se takový případ vůbec podaří zjistit, vyšetřit a dostat do statistiky.
Podobně je tomu - ač podle zprávy se zatím výrazněji neprojevuje - u sociální kriminality páchané z nouze, vzdor vzestupu nezaměstnanosti v některých okresech severních Čech a severní Moravy, která už dosahuje kritického stavu, a nutno očekávat při zachování dosavadního stavu také její další vzestup.
Za druhé. Musíme se dívat na kriminalitu a kriminální statistiku jako na jev, který zachycuje objektivně zjištěný počet trestných činů a jejích pachatelů, ale jako všechny sociální jevy výrazně ovlivňují jejich počet subjektivní vlivy. Pan ministr je tady zčásti pojmenoval a já jsem rád, že se tím policie zabývá. Počty oznámených trestných činů závisí na několika faktorech. Je to např. aktivní přístup veřejnosti, na kriminální citlivosti společnosti, protože některé trestné činy okolí pachatele toleruje, např. drobné krádeže na pracovišti, některé mravnostní trestné činy, zejména v příhraničních oblastech nebo u některých etnik, která prostě onen jev, který je popsán v trestním zákoně, vůbec za trestný nepovažují. Jinak upozorňuji, že největším modelem pro snížení např. kriminality týkající se prostituce byla blokáda jihočeských hraničních přechodů, jak se pan ministr jistě osobně přesvědčil při cestě, protože týden blokády tam opravdu nepracovala žádná z těchto žen.
Podobně je to, ač se to podle zprávy výrazně neprojevuje, otázka činnosti nebo aktivity kontrolních orgánů při zjištění podezřelých finančních a majetkových transakcí, ať jsou to nedostatky vnitřní kontroly i státního dohledu nad družstevními záložnami, vykrádání peněžních ústavů buď přímo vlastními orgány, nebo těmi, kteří to vůbec umožnili.
Dalším poměrně silným subjektivním činitelem, který ovlivňuje rozsah zjištěné kriminality, je ale přístup policie. I když ho uvádím jako subjektivní, je to jeden z ukazatelů, které lze ovlivnit. Tady bych chtěl svým způsobem trochu pochválit činnost Ministerstva vnitra, že přece jen je větší systematika v této konkrétní činnosti policie. Je to vidět na dvou oblastech, a to je přístup policie k zjišťování některých trestných činů např. i v oblasti hospodářské kriminality, ale i lepší ochota policie přijímat oznámení občanů. Například o kapesních krádežích ve velkých městech, kdy jsem to osobně sděloval Poslanecké sněmovně v roce 1996, kdy policejní služebna nebyla ani ochotna přijmout takové oznámení manželky. Teď už se to přece jen změnilo. Subjektivní vlivy však jsou dále vidět i na postupu vnitřních kontrolních orgánů policie a zjišťování trestné činnosti policistů. I tam je potřeba říci, že se udělal za poslední rok a půl velký kus práce.
***