(9.10 hodin)
(pokračuje Bubník)
Jaká je podstata návrhu, či přesněji, jaké jsou pravé důvody předložení zákona? Je to rentseeking, čili hledání výhod a rent pro jiná lobby spojená s některými sportovními svazy. Co ale hlavně ukládá zákon za povinnosti? Paragraf 2 - pro ministerstvo povinnost předložit návrh koncepce státní politiky ve sportu. Vládě povinnost schválit nějakou koncepci, organizovat státní reprezentaci ve sportu, či přesněji vytvářet takové podmínky, aby se koncepce vlády uskutečnila. Je garantem antidopingového programu. Zabezpečuje finanční podporu sportu, zřizuje sportovní centra. Akredituje sportovní zařízení ve sportu.
Přeložme si ona ustanovení do běžné řeči. Jde částečně tak, jako to zavání, o zestátnění sportu. Viz sportovní centrum jako organizační složka státu. Ministerstvo přejímá zodpovědnost za počet medailí, špatná centra - málo medailí, dobrá centra - hodně medailí. Jde o sanování zadlužených fotbalových a hokejových klubů. Zvláštní kapitolou je antidopingový program. Buď bere sportovec zakázané psychotropní látky, pak spadá pod trestní nebo přestupkový zákon. Pokud bere jiné látky, stát to nemá zajímat, ale je to vnitřní záležitostí sportovních organizací pořádajících soutěže. Jako dopující občan - nesportovec nemohu být přece postihován vzhledem k tomu, že má jít o financování ze státního rozpočtu, není v zákoně uveden dopad na státní rozpočet.
Ostatní orgány státu - § 3 - správně by mělo být ministerstva. Ministerstvo vnitra a obrany zajišťuje reprezentaci, Ministerstvo zdravotnictví zabezpečuje úkoly dané Mezinárodním olympijských výborem. Laboratoř dopingové kontroly je organizační složkou státu. Přebírá se stará - bych řekl - dřívější koncepce. Armáda je na vnější obranu, policie na vnitřní obranu, nikoliv na pořádání reprezentace. Fyzická zdatnost příslušníků obou složek státu je pracovní povinností příslušných ministrů a je podřízena úkolům, které mají policie a armáda plnit.
Dá se říci, že jde skoro o obnovu bývalého Svazarmu. Stav Mezinárodního olympijského výboru a ministerstva, jak je navrženo v antidopingové oblasti, je omezení státní suverenity, jinak není řečeno, jaké náklady si vyžádá zřízení antidopingové laboratoře.
A dále § 4 a 5 - úkoly krajů a obcí. Zabezpečují rozvoj sportu pro všechny. Zabezpečují finanční podporu sportu ze svého rozpočtu, zajišťují výstavbu a rekonstrukci sportovišť. Sport jistě patří do samostatné působnosti krajů a obcí. To je však ve sporu s § 2, který implicitně řadí sport do přenesené působnosti - čili státní politika ve sportu. Doslova vzaté znění návrhu zákona znamená finanční částečné zničení krajů a obcí.
Náhrada na vyvlastnění - § 6 - neudržitelné. Zákon musí platit pro všechny stejně. Znamená to, že když se vyvlastní pozemek se zřícenou tělocvičnou, dostane se pozemek s jinou zřícenou budovou? Otázka vládní koncepce - viz příloha. Je zřejmé, že detaily koncepcí nejsou známé, nejsou v plném znění na internetu. Přesto i ze znění usnesení je zřejmé, že návrh zákona jde nad rámec těchto usnesení. Pohlédneme-li na příslušná ustanovení mezinárodních úmluv, pak nijak nezavazují stát ve smyslu návrhu zákona.
Toto je rozhodnutí klubu ODS, který samozřejmě nechce tento zákon zamítnout, ale přejeme si, aby na něm bylo pracováno tak, jako byla svolána schůzka všech významných činitelů sportovních dne 8. a 9. listopadu, kde by se mělo o tomto zákoně znovu mluvit, jednat a tento zákon upravit tak, aby opravdu byl v takovém smyslu, který si přejeme.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji, pane poslanče. Otevírám obecnou rozpravu, do které se přihlásili pan poslanec Šustr, paní poslankyně Svobodová a hlásí se z místa potom pan poslanec Benda. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Ladislav Šustr: Vážený pane předsedající, dámy a pánové. Dovolte, abych se krátce vyjádřil k této problematice. Jsem předsedou Všesportovního kolegia, které devětkrát mělo na svém pořadu tuto problematiku, také v radě ministra bylo čtyřikrát projednáváno. Samozřejmě původní návrhy byly trošku jiné. Vyvíjela se ta věc, ale domnívám se, že bych vás měl poprosit, abyste pustili tento zákon do druhého čtení, neboť právě já jsem organizátorem schůzky, kde je garantem Všesportovní kolegium, které má ve svém středu i zástupce fakult v Olomouci i pražské - sportovních fakult, kde bude možno ve druhém čtení zaujmout názory, případně prosadit věci, které se nám nepodařilo prosadit hned pro první čtení.
Toto setkání bude skutečně, jak říkal zpravodaj, 9. a 10. 11. a já bych vám chtěl nabídnout, abyste se zúčastnili, a kdo by měl zájem, ať se přihlásí dneska u dr. Havrdové na školském výboru. Domnívám se, že pro podvýbor pro sport je to téměř povinností a že se zúčastní. Děkuji vám za pochopení.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji, pane poslanče. Hovořit bude paní kolegyně Alena Svobodová, připraví se pan poslanec Marek Benda.
Poslankyně Alena Svobodová: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Dovolte, abych hned v úvodu konstatovala, že vítám předložení vládního zákona o sportu, protože jsem přesvědčena, že situace, která v této oblasti panuje, vznikla především právě desetiletou absencí jakékoliv koncepce tělovýchovy a sportu včetně jasných legislativních podmínek a včetně právě neexistence základní zákonné normy týkající se sportu.
Dovolte, abych se krátce zmínila právě o situaci, která v důsledku toho se v naší společnosti vytvořila. Podle sociologických průzkumů zhruba jedna třetina občanů České republiky se věnuje sportu soustavně, jedna třetina příležitostně a jedna třetina nesportuje vůbec. Ve srovnání s vyspělými zeměmi, např. Spolkovou republikou Německo nebo severskými zeměmi a dalšími, kde vlády i obce sport výrazně podporují, je tato situace pro Českou republikou velmi neuspokojivá. A je o to závažnější, že se týká ve velké míře dětí a mládeže. V současné době totiž trpí více než 41 % dětí a mládeže v důsledku nedostatečné pohybové aktivity nějakým typem zdravotního postižení.
Při nedostatečné podpoře sportu ze strany státu a při konkurenci atraktivních nepohybových aktivit, jako jsou hrací automaty, počítačové hry, reprotechnika apod., došlo k všeobecnému poklesu zájmu mládeže o sport právě s vážným důsledkem rostoucí kriminality, drogové závislosti, koneckonců varující čísla známe, ale také nárůstu civilizačních chorob. Například 144 tis. občanů má částečný invalidní důchod a 390 tis. občanů je v plné invaliditě.
***