Pokračování schůze Poslanecké sněmovny
25. října 2000 v 9.03 hodin
Přítomno: 180 poslanců
Místopředseda PSP František Brožík: Vážené paní poslankyně a poslanci, vážený pane premiére, vážená vládo, zahajuji šestý jednací den 28. schůze Poslanecké sněmovně a všem přeji krásné dobré ráno. Prosím, abyste se přihlásili svými identifikačními kartami a případně mi oznámili, kdo žádá nebo má vydánu náhradní kartu. Jako první se přihlásil pan poslanec Grulich - náhradní karta č. 3, pan poslanec Španbauer - náhradní karta č. 4.
Sděluji, že o omluvení své neúčasti na dnešním jednání požádali tito poslanci: Květa Čelišová a Marie Machatá pro nemoc, Vladimír Paulík - rehabilitace po operaci, nevím, zda stále ještě platí nemoc kolegy Jaroslava Palase.
Z vlády jsou omluveni na dopolední jednání pan ministr Miroslav Grégr - zahajuje konferenci věnovanou hornictví a pan ministr Jan Fencl, který je na schůzi Senátu. Dále se omlouvá pan Pavel Mertlík, jednání v souvislosti s návštěvou belgického krále v České republice.
Určili jsme si, že dnes nejdříve projednáme body 42 a 50, potom se budeme věnovat dalším bodům podle schváleného pořadu, to znamená 87 - 91, případně ještě 93. Body 84 a 85 nebudeme moci projednávat v dopoledním zasedání, protože pan ministr Fencl je omluven, a přijdou tedy na řadu později. To je vše s procedurálními oznámeními.
Přistoupíme k projednávání prvního dopoledního bodu, kterým je
42.
Vládní návrh zákona o sportu /sněmovní tisk 707/ - prvé čtení
Z pověření vlády předložený návrh uvede ministr školství, mládeže a tělovýchovy pan Eduard Zeman. Prosím, pane ministře, ujměte se slova.
Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Eduard Zeman: Pane předsedající, pane premiére, dámy a pánové, navrhovaná právní úprava je uzavřením procesu systematického přístupu k problematice sportu, sportovního prostředí a hnutí, který začal v roce 1999. Vláda postupně projednala koncepci státní politiky v tělovýchově a sportu, zásady komplexního zabezpečení státní sportovní reprezentace a národní program rozvoje sportu.
Návrh zákona vychází z Evropské charty sportu, Evropské antidopingové úmluvy a Kodexu sportovní etiky. Jeho záměry byly zpracovány a konzultovány s představiteli sportovního hnutí v České republice.
Návrh zákona nemá žádný hospodářský a finanční dosah ani nároky na státní rozpočet, je v souladu s ústavním pořádkem České republiky a není v rozporu s mezinárodními smlouvami, kterými je Česká republika vázána, ani s právními akty Evropských společenství.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji, pane ministře, za vaše krátké úvodní slovo. Prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení, kterým je pan poslanec Augustin Bubník.
Poslanec Augustin Bubník: Vážený pane místopředsedo, vážený pane premiére, vážená vládo, vážené poslankyně a poslanci, nestojím často na tomto místě. Myslím, že je velmi důležité mluvit zde o zákonu o sportu, jehož význam zde již částečně přednesl pan ministr školství Eduard Zeman.
K tomuto zákonu o sportu bych měl několik připomínek.
Předložený vládní návrh zákona o sportu je chybějící právní normou zásadního významu. Završuje rozsáhlý projekt koncepce státní politiky v tělovýchově a sportu v České republice, který schválila vláda České republiky usnesením č. 2 dne 6. ledna 1999.
Ve většině demokratických zemí světa převažuje názor, že rostoucí společenský význam tělovýchovy a sportu se stává součástí státní politiky. V tomto smyslu jsou také koncipovány i příslušné dokumenty Rady Evropy. Po zrušení překonaného zákona č. 68/1956 o organizaci tělesné výchovy v České republice Federálním shromážděním v roce 1990 se projevuje absence základní zákonné normy v oblasti sportu. Je potřebná pro zabezpečení stability a dalšího rozvoje tělesné výchovy a sportu a vztahů ve sportovním prostředí.
Zvláště nyní v souvislosti se zahájenou reformou veřejné správy představuje zákon o sportu právní normu zásadního významu, od které se následně bude odvíjet celá řada dalších postupů úředních aktů a opatření ovlivňujících vybudování solidního fungujícího systému založeného na zřetelně formulovaných pravidlech.
Toto je úvod do tohoto zákona. Bohužel, jak je náš znak - srdce je zde a rozum radí jinak, mám zde malý výňatek ze včerejšího klubu ODS, který se rozhodl, abych toto přečetl.
Zákon nevymezuje, co rozumí sportem. Obecně se chápe sport jako souborné označení pro tělesná cvičení sloužící k posílení tělesné zdatnosti, prováděná metodicky, případně závodně, částečně pomocí nářadí a často ve formě individuálních či kolektivních her. Sportem se také chápe jakákoliv tělesná činnost činěná pro vlastní potěšení a zábavu. V tomto ohledu je i sportem třeba skákání panáka nebo hra na slepou bábu na školách. Máme však i tzv. technické sporty - motorismus, letectví nebo intelektuální sporty, jako jsou šachy. Čeho se týká zákon?
Sport rovněž vystupuje na různých ekonomických úrovních. Na jedné straně je například fotbalový klub jako obchodní firma, a olympijské hry jako moderní verze gladiátorských her, prováděná zjevnými či skrytými profesionály. Analýzy zdravotního stavu účastníků těchto akcí ukazují, že takto zaměstnaní sportovci trpí obdobnými nemocemi z povolání jako jiní zaměstnanci zaměstnaní v obdobných fyzicky náročných povoláních.
Jinou úrovní jsou třeba vesnické fotbalové, kuželkové, šipkové a házenkářské kluby, jinou úrovni jsou fitness centra, jinou úrovní jsou turistické kluby, jinou Sokol, Orel jako cvičení na nářadí i bez nářadí. Rovněž hlavně tělocvik na školách.
Lze všechno toto chápat jako veřejně prospěšnou činnost? Jen stěží. Proto dikce § 1, která je stěžejní pro výklad zákona, je jen stěží udržitelná.
***