(12.40 hodin)
(pokračuje Fišer)
V úmluvě je vyjádřen princip, že lidské tělo a jeho části nesmějí být zdrojem finančního prospěchu. Úmluva předpokládá, že v zákonech jednotlivých států budou stanovena pravidla pro užití odebraných orgánů a tkání k transplantačním a jiným účelům. Každý odběr vyžaduje v principu informovanost a souhlas dárce. Úmluva se zde omezuje na úpravu garance informovaného souhlasu a ochranu práv žijících dárců.
Některé zásady obsažené v této úmluvě jsou dále rozpracovány v dodatkových protokolech úmluvy. Dodatkový protokol o zákazu klonování lidských bytostí je předkládán k ratifikaci současně s úmluvou. Dále jsou to: dodatkový protokol o transplantacích orgánů a tkání lidského původu, o xenotransplantacích, o ochraně lidského embrya, o plodu, o biotechnologiích, o lidské genetice.
Nyní se budeme zabývat dodatkovým protokolem o zákazu klonování lidských bytostí…
Dobře.
Úmluva a protokol jsou mezinárodní smlouvy upravující lidská práva. Obecně lze říci, že úmluva konkretizuje některé obecné zásady obsažené v Evropské úmluvě na ochranu lidského zdraví a základních svobod. Já vám proto, vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně a vážení páni poslanci, děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP František Brožík: Já vám také děkuji, pane ministře, i za pochopení asi již hladovějících poslanců.
Prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení Jan Svoboda.
Poslanec Jan Svoboda: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, pan ministr myslím podrobným výkladem úmluvy mi sebral veškerý vítr z plachet, proto zkrátím svoji zpravodajskou zprávu na minimum. Snad jen to, o čem se pan ministr nezmínil.
Dle článku 36 úmluvy je umožněno státům uplatnit výhradu ke kterémukoliv ustanovení úmluvy v rozsahu platného zákona na území dotyčného státu, který není v souladu s ustanovením. Nejsou však povoleny výhrady obecného rozsahu.
Doporučuji postoupit tisk 728 do druhého čtení a doporučil bych, aby byl projednán též ve výboru pro sociální politiku a zdravotnictví. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, pane zpravodaji. Otevírám obecnou rozpravu. Písemně se do ní přihlásila paní poslankyně Eva Fischerová.
Poslankyně Eva Fischerová: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážení členové vlády, dámy a pánové, Úmluva o lidských právech a biomedicíně se může stát velmi významným pramenem českého práva v oblasti ochrany práv pacientů. Podobně jako i v některých jiných státech se zde reformní aktivity ve zdravotnictví zatím orientovaly v posledních deseti letech s velkou převahou na ekonomické cíle. Pro státy střední Evropy je typickým znakem např. snaha hledat další zdroje o péči a o zdraví nemocných, ať už formou různých spoluplateb, nebo přesunů z veřejných rozpočtů do fondů zdravotního pojištění.
V našich podmínkách se bohužel i otázka kvality zdravotní péče redukuje na technické aspekty poskytovaných služeb než na jejich cenovou geografickou dostupnost a na výsledky poskytované péče. Vztah mezi pacientem a lékařem je nám ve většině případů promítán v jeho ekonomické stránce a méně už z hlediska povahy právní.
Při dnešním projednávání se zabýváme velmi významným dokumentem, který vznikl na bázi mezinárodní spolupráce v průběhu devadesátých let, kdy ve vyspělých státech došlo k významnému zvýšení zájmu především o práva pacientů. Současně také došlo i ke zvýšení počtu organizací, které se nějakým způsobem zabývají otázkami práv pacientů a snaží se je všemi prostředky celospolečensky garantovat. Obecně lze tento vývoj charakterizovat jako nutnou odezvu rychlého rozvoje nových poznatků v péči o zdraví a jejich promítnutí do nových léčebných metod.
Podle samotného členění předloženého parlamentního tisku 728 v jeho základní části, kterou se hodlám zabývat a kterou je Úmluva o lidských právech a biomedicíně, je dobře patrný právě vztah k rozvoji poznání a jeho praktické aplikaci.
Jednotlivé kapitoly úmluvy se zabývají např. lidským genomem, vědeckým výzkumem a jeho pravidly, odběrem orgánů a tkání dosud žijících dárců pro účely transplantace, zákazem finančního prospěchu a nakládáním s částmi lidského těla. Já sama se domnívám, že z tohoto pohledu význam úmluvy jako nadřazené právní normy je ve stejném vztahu k částem mrtvého lidského těla i ve vztahu k transplantacím v rovině obecné.
Není tomu tak dávno, co jsme se, vážené kolegyně a kolegové, na této půdě zabývali, bohužel neúspěšně, návrhem trestního postihu neoprávněného nakládání s odebranými orgány a tkáněmi lidského těla. Právě nyní zde projednáváme právní normu, která nás bude zavazovat, abychom tento problém uspokojivě vyřešili v souladu s mezinárodním právem. Musíme si být vědomi toho, jaké dluhy přetrvávají v našem zdravotním právu v celé řadě oblastí, které se dotýkají především práv pacientů a které není možné řešit pouze v rovině morální a v rovině etické. Tento pohled je širší.
Předloženou úmluvu považuji za velmi významnou a aktuální právě pro náš stát. S určitým znepokojením však sleduji, a to právě v poslední době, vývoj postojů některých aktérů v oblasti zdravotní péče, kteří se domnívají, že tvorba zdravotní politiky by měla spočívat zřejmě výhradně na odborné úrovni bez účasti široké občanské veřejnosti. Tyto postoje nesvědčí o pozitivním vývoji naší mladé demokracie. Jsou to asi "potíže růstu". Není totiž možné nevidět výpady některých profesních skupin proti sdružením na ochranu práv pacientů. V průběhu posledních několika let se projevuje také snaha určitých profesních a oborových skupin o dominantní ovlivňování legislativního procesu, a to v oblasti reprodukční medicíny, která je přinejmenším stejně citlivá jako oblast transplantací.
Od předloženého vládního návrhu k vyslovení souhlasu s ratifikací Úmluvy o lidských právech a biomedicíně očekávám především tolik potřebný a dostatečně silný podnět pro budoucí utváření a budoucí vývoj vztahů mezi pacientem a lékařem, zejména v jeho částech, kterými jsou vzájemná komunikace, informovanost a informovaný souhlas občana. Úmluva ve mně vzbuzuje naději, že vývoj naší medicíny by mohl v nadcházejícím desetiletí získat tolik potřebný charakter lidsky důstojné služby, tzn. prospět také k určité nápravě četných deformací ve vztahu pacient - lékař. A tyto deformace vznikly právě v posledním desetiletí.
Předloženou úmluvu považuji tedy za velmi významnou. Dovolte mně ještě několik slov, dámy a pánové. Mně samotné - a předpokládám, že i většině z vás - bude ctí tak významnou a mezinárodně respektovanou úmluvu podpořit. Děkuji vám za vaši trpělivost a pozornost.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji, paní poslankyně. Táži se, kdo se dále hlásí do obecné rozpravy. Pokud tomu tak není, obecnou rozpravu končím… a nemohu ji ukončit, protože potřebuji, aby po obecné rozpravě…, a nemusí to padnout v obecné rozpravě, padne to až při návrhu usnesení. Končím obecnou rozpravu.
Budeme se zabývat návrhem na přikázání výborům k projednání. Organizační výbor navrhl přikázat předložený návrh k projednání zahraničnímu výboru. Já ještě jednou požádám pana poslance Svobodu.
Poslanec Jan Svoboda: Já bych doporučoval, aby se přikázal též výboru pro sociální politiku a zdravotnictví.
***