(12.10 hodin)
(pokračuje Kalousek)
Je to praxe, která se obtížně toleruje. Zcela mimořádný příjem je aktuálně spotřebováván a to ostře kontrastuje se současnou vládní praxí, kdy všechny mimořádné výdaje, ať už sucho, nebo mokro, dluh vůči Německu, vyrovnání klientů kampeliček, jsou řešeny návrhy dluhopisů. Jinými slovy - je to politika "aktuální mimořádné příjmy teď hned projíme, aktuální mimořádné výdaje jednou zaplatí naše děti".
Státní dluh se zvyšuje až na úroveň 389 mld. korun. To představuje už dvojnásobnou výši zadlužení státu proti období, kdy sociální demokracie vládu přebírala. Dovolím si připomenout, že přebírala státní dluh ve výši 194 mld. korun. Návrh státního rozpočtu na rok 2001 predikuje tuto výši na 389 mld. korun a předpoklad roku 2002 se blíží 500 mld. korun.
Zvyšuje se objem státních záruk a prudce se zvyšují rizika splatnosti těchto záruk. Tady je korektní připomenout, že zdaleka ne všechny tyto závazky jsou závazky vlády sociální demokracie a že přecházejí i od vlád minulých.
Alarmující je vysoká deficitnost hospodaření celé soustavy veřejných rozpočtů. V tomto roce předpokládaný celkový deficit konsolidovaných veřejných rozpočtů přesahuje 140 mld. korun a tato tendence je zachovávána i pro rok 2001. Je škoda, že v předloženém materiálu není obsažen vývoj deficitu veřejných rozpočtů, a proto mi dovolte, abych čísla z jednotlivých let o saldu deficitu veřejných rozpočtů přečetl alespoň na mikrofon.
V roce 1998 představovalo saldo konsolidovaných veřejných rozpočtů 43 miliardy korun, v roce 1999 představovalo 30 mld. korun. Snížení v tomto případě bylo způsobeno přebytkem komunálních rozpočtů souvisejících s prodejem akcionářských práv.
Alarmující je akcelerace pro rok 2000. Scénář ze září roku 2000 předpokládá deficit veřejných rozpočtů ve výši 147 mld. korun, čímž je překročeno maastrichtské kritérium o více než 1,5 %. Předpoklad pro rok 2001 je 140 mld. deficit salda veřejných rozpočtů. I to je součást politiky, kterou schvalujeme při schvalování tohoto návrhu zákona o státním rozpočtu.
Dovolte mi nyní stručný komentář z hlediska střednědobého a porovnání tohoto vládního návrhu s predikcí fiskálního výhledu, který vláda zpracovala v roce 1999 a předložila ho jako střednědobý fiskální výhled.
V tomto střednědobém fiskálním výhledu predikovala vláda dvě varianty - jednu předpokládanou a jednu krizovou nebo varovnou. Krizovou a varovnou prezentovala v tomto materiálu spíše jako varovné memento, pokud by setrvačně pokračoval nepříznivý makroekonomický vývoj, pokud by došlo k neúspěchu strukturálních reforem. V takovém případě hrozí tato varovná nebo krizová varianta.
Těžko chápu současný optimismus vlády při prezentaci jednotlivých makroekonomických čísel, protože skutečnost, která je navrhována v návrhu o státním rozpočtu, je ještě o něco horší, než je predikovaná varovná varianta pro rok 2001. Pro srovnání: ve střednědobém fiskálním výhledu ve varovné variantě předpokládala vláda hrubý domácí produkt ve výši 2059 mld. Skutečnost pro rok 2001 je o 52 mld. horší.
Poměr celkových příjmů k hrubému domácímu produktu, to znamená centrální míru přerozdělování z hlediska celkových příjmů, varovná varianta předpokládala ve výši 39,3 % k hrubému domácímu produktu. Skutečnost obsažená v návrhu státního rozpočtu je 50,6 % celkových příjmů k hrubému domácímu produktu.
Současně s tím sice pozvolna, ale neustále roste složená daňová kvóta. Zatímco v roce 1998 představovala 38,7 %, v roce 1999 se dostala na magickou hranici 40 %, v roce 2000 se jedná o 40,3 % a mírné zvýšení 40,6 % predikuje i návrh státního rozpočtu na rok 2001.
Rozpočet je reflexí této rozpočtové politiky, rozpočtové politiky, která prudce zvyšuje zadlužení země, která zvyšuje celkovou míru přerozdělování. Domnívám se, že podstatná část energie obou stran, které se rozhodly tento návrh rozpočtu, a tedy tuto rozpočtovou politiku podpořit, se soustředí na vysvětlování, že 50 není 50, že 50 je 20. Strašně bych si přál, kdybychom se v daleko větší míře soustředili na to, jak současné negativní tendence skutečně zvrátit a jak se zamyslet nad tím, kdo, kdy a jak bude tento prudce narůstající státní dluh splácet.
Nemohu se zbavit porovnání s atmosférou, která kdysi byla a dnes je například v podniku Poldi Kladno. Když pan Stehlík získal štědré úvěry, vládl na dílnách optimismus, všichni zaměstnanci Poldovky byli přesvědčeni, že už bude stále lépe a lépe, a svačina byla dokonce za 1 Kč. Když došlo k tomu, že dluhy se měly začít splácet, svačina za korunu zhořkla v ústech. Myslím, že je naší společnou odpovědností, aby nám svačiny za korunu jednou v ústech nehořkly.
Je zcela zřejmé, že v tuto chvíli nelze do návrhu zákona o státním rozpočtu zakomponovat skutečné strukturální změny, na které už více než dva roky vláda rezignuje, a že není možné dosáhnout základní strukturální změny v tomto návrhu rozpočtu. Pokládám ale za nezbytné vytvořit na předkladatele dostatečný tlak, aby k oněm reformám už došlo. Tímto tlakem musí být odmítnutí takovéhoto návrhu a odmítnutí takovéto rozpočtové politiky.
Proto dovolte, abych jménem obou poslaneckých klubů čtyřkoalice zastoupených v Poslanecké sněmovně přednesl návrh usnesení:
Poslanecká sněmovna neschvaluje vládní návrh zákona o státním rozpočtu a doporučuje vládě následující změnu: deficitní saldo snížit minimálně o 20 mld. korun. Lhůtu pro předložení nového návrhu stanovuje Poslanecká sněmovna na 30 dnů od data tohoto usnesení.
Děkuji za pozornost. (Potlesk.)
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji panu poslanci Kalouskovi. Jako další se přihlásil pan poslanec Walter Bartoš.
***