(10.00 hodin)
(pokračuje Exner)
Řeknu k tomu několik slov. Vláda v odpovědi na mou první otázku mluví o tom, že zatím, v době odpovědi 20. září, nedošlo k demokratizaci politických poměrů v Srbsku, ale podle nové situace stačí volby s velmi problémovým a pochybným koncem, který by pravděpodobně v žádné jiné zemi nebyl uznán ani Radou Evropy, ani Organizací pro bezpečnost a spolupráci v Evropě za regulérní, stačí ke zrušení sankcí, přičemž volby se týkaly právě Svazové republiky Jugoslávie a nekonaly se parlamentní volby do skupštiny v Srbsku, a tudíž politická situace v samotném Srbsku, pokud jde o úroveň této republiky, se vlastně vůbec nezměnila.
Sankce, které nařízení vlády č. 15/2000 uvaluje na Svazovou republiku Jugoslávii v oblasti dispozic s kapitálem, jsou široce definované a obsahují např. kontrakty a akreditivy. Správně celkem vláda dává do protikladu k takto přijatým sankcím účast naší země na dokončování elektrárny a rekonstrukce nemocnice v Srbsku. Snad se příslušné kontrakty udělaly mimo dosah nařízení vlády č. 15/2000 Sb. Jde ale o typické věci pro veřejné služby.
Na základě toho, přestože takové styky se Svazovou republikou Jugoslávií chválím, konstatuji, že argumentace vlády je vnitřně rozporná. Vláda vyjadřuje pochybnosti o plošných sankcích a své chování zdůvodňuje, a zde cituji: připojením k sankcím Evropské unie.
Nejsme členem Evropské unie a ani Evropská smlouva nás k takovým sankcím nezavazuje. Vím, že sám zákon č. 304 se odvolává na přijaté sankce Evropské unie, ale konstatuji také, že zákon č. 304/1999 Sb., o opatřeních ve vztazích ke Svazové republice Jugoslávii, říká, že - dvě slova ocituji - vláda může nařízením stanovit. Vláda tedy nemusela, ale nařízením stanovila určité sankce.
Musím souhrnně tedy konstatovat, že Organizace spojených národů, jejímž jsme prostřednictvím bývalého Československa zakládajícím členem, nevydala žádné nařízení a opatření, které bychom měli akceptovat do našeho právního řádu, a ač nečlenové, jsme důslední vykonavatelé cizích cílů, alespoň formálně, a to v cizích zájmech, i když nám to vlastně podle i určitých pochybností vlády o takových sankcích nevyhovuje.
Druhá skupina mých otázek se týkala seznamu konkrétních osob, které jsou zařazeny do přílohy k nařízení vlády č. 15/2000 Sb., a vláda mě prostřednictvím pana předsedy vlády odpovídá, že my vlastně neznáme příčiny zařazení jednotlivých osob do seznamu, jen jsme ho papouškovali, a známe jen obecnou zásadu, že osoby zařazené do seznamu byly v blízkém vztahu k bývalému prezidentovi Svazové republiky Jugoslávie Slobodanu Miloševičovi.
Pokud jde o odpověď na mou pátou otázku, tak jako absolvent matematicko-fyzikální fakulty si dovolím opatrnou polemiku týkající se množin s tím, co mi vláda odpovídá ve své odpovědi.
Změna prvku množiny nemusí opravdu měnit definici množiny, ale v daném případě má výskyt v množině závažné důsledky, a to i když by tzv. prvek, v daném případě osoba, podle definice už do množiny nepatřil. Celá tato filipika kolem množin se mi jeví jako snaha obhájit neobhajitelné, bagatelizovat velmi neobvyklý problém jmenovitého seznamu v nařízení vlády, navíc týkající se cizí země. Navíc se v odpovědi neodpovídá na otázku, možná, že bych to měl vytušit nepřímo, že někteří členové vlády Svazové republiky Jugoslávie a všichni členové vlády Srbska měli menší míru spojení se Slobodanem Miloševičem, hlavním zloduchem. Jeho kult tak je, resp. byl, vytvářen mezi jinými autory seznamu a naší vládou, která tento seznam bez jakéhokoli komentáře a úpravy převzala. Odpovědnost za vydání tohoto seznamu v nařízení naší vlády vláda v odpovědi jakoby přenáší na orgány Evropské unie. Naši občané si na nesmysly v tomto nařízení mají asi stěžovat v Evropské unii.
Také v této souvislosti mi dovolte - je to takový evergreen - že upozorňuji na to, že v souvislosti se zeměpisnými názvy správně nepojmenováváme autonomní oblast Kosova a Metochie. Ve smyslu odpovědi vlády o pozitivně právní platnosti seznamu osob musím upozornit, že v tomto smyslu pozitivně právně termín provincie Kosovo, jak je používán v nařízeních vlády, vlastně neříká nic.
Souhrnně. Nepředložím žádný návrh na usnesení. Jak nařízení vlády č. 13, 14 a 15, tak odpověď na otázky z interpelace mluví samy za sebe o rozsahu samostatnosti a nezávislosti naší vlády, o kvalitě její činnosti, a to nejen pokud jde o formální nedostatky v uvedené odpovědi na mou interpelaci. Zveřejnění této odpovědi umožňuje všem udělat si vlastní názor. Děkuji.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji panu poslanci Exnerovi. Hlásí se o slovo předseda vlády.
Předseda vlády ČR Miloš Zeman: Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, i když pan poslanec Exner nenavrhl žádné usnesení, považuji za nutné se k jeho vystoupení vyjádřit, a to nikoli pouze vzhledem ke zdvořilosti mně vlastní, ale především proto, že pan poslanec ve svém vystoupení místo jasně formulovaných otázek definoval svůj pohled na svět, na který má nepochybně plné právo.
***