(11.10 hodin)
(pokračuje Emmerová)
Jsou modifikovány různými ústupky a kompromisy, na které jednotlivé strany při jednání musí přistoupit, např. z důvodů konkurenčních, obchodních a jiných.
Jednotlivé zdravotní pojišťovny používají při úhradách zdravotní péče různé mechanismy s různou cenovou hladinu. Z mně dostupných materiálů vyplývá, že se staly nástrojem konkurenčního boje mezi zdravotními pojišťovnami. Některé zdravotní pojišťovny honorují lépe ty segmenty poskytovatelů zdravotní péče, které mají vliv na příslušnost pojištěnce k pojišťovně, a to zejména zdravého pojištěnce, o poznání hůře pak honorují ty poskytovatele, jejichž klientem je obvykle člověk, který zdravotní péči skutečně potřebuje.
Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky za této situace formuluje vlastní zdravotní politiku, kterou přizpůsobuje shora popsanému vývoji. Navzdory tomu se i nadále při formulaci zdravotní politiky snaží respektovat skutečnost, že zdravotní péče by měla být v první řadě poskytována těm, jejichž zdravotní stav ji vyžaduje.
Tolik tedy citovaná pasáž z oné zprávy.
I když jde tedy o novelu, která sleduje odstranění některých neduhů tři roky platného zákona a která zejména představuje jeho další životnost, přesto by měl mít přednost takový návrh, který by pouze korigoval závady původní zákonné normy. Domnívám se, že taková předloha je na cestě a že by svoji úlohu splnila. Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji paní poslankyni Emmerové, slovo má paní poslankyně Eva Fischerová, připraví se pan poslanec Václav Krása.
Poslankyně Eva Fischerová: Vážená paní předsedající, vážení členové vlády, vážený předkladateli, dámy a pánové, v důvodové zprávě pan předkladatel uvádí, že návrhem řeší pouze některé, a to nejproblematičtější okruhy úpravy zákona 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění. Bylo zde již několikrát řečeno, o které okruhy se jedná. Přesto se domnívám, že je třeba velmi stručně tyto skutečnosti pro nezúčastněné zmínit.
Mezi tyto okruhy pan předkladatel řadí především prodloužení účinnosti zákona, dále se snaží vypořádat s nálezem Ústavního soudu uveřejněným pod č. 167/2000 Sb., dále pak řeší úpravy výběrových řízení, poté možnost pojištěnců tzv. se podílet na úhradě zdravotní péče poskytnuté v souvislosti se zdravotní péči hrazenou z veřejného zdravotního pojištění. V posledním uvedeném okruhu jde o problém, který nám všem je modelově znám na případu kvalitnějších očních čoček nebo trvanlivějších a nákladných kloubních náhrad, bohužel však v tomto případě při přijetí parlamentního tisku 679 bez jakékoliv definice standardní potřeby a záruky skutečně objektivních informací pacienta.
Předkladatel evidentně zaujal v návrhu zcela otevřeně pozici obhájce úzkých zájmů poskytovatelů zdravotnických služeb a nepřímo pak podporovatele zaměstnaneckých zdravotních pojišťoven, což z určitých pohledů je v tomto případě, aspoň pro mne, poněkud zvláštní.
Již ministru Stráskému se asi po ročním působení ve funkci ministra zdravotnictví podařilo dospět k poznání, které bylo velmi obtížené, ale bylo, že trh ve zdravotnictví selhává a je zapotřebí tvořit zdravotní politiku na jiných než tržních základech, tj. s využitím pravidel v rámci veřejného práva financovaného z prostředků veřejných a s potřebou ochrany práv pojištěnců a pacientů. Tato principiální východiska nejsou bohužel mnoha aktéry v České republice respektována a snaží se neustále prolamovat ustanovení veřejného práva. V České republice došlo dokonce k situaci, kdy veřejnoprávní rámec veřejného zdravotního pojištění je nestandardně prostoupen celou řadou prvků práva soukromého.
Ve vystoupeních představitelů zaměstnaneckých pojišťoven jsou nám opakovaně na jednání výboru i jinde nabízeny ještě dokonalejší verze o tom, jak by bylo možno postupně transformovat veřejné zdravotní pojištění do převážně komerční podoby. Půjde pak, dámy a pánové, o podnikání na ze zákona připraveném finančním polštáři, a to z veřejných prostředků, které platíme všichni.
Čilé aktivity vykazují také výrobci nových technologií, kteří jsou motivováni pochopitelně především svým vlastním ziskem, a proto také propagují vždy zaručeně ty nejlepší a nejmodernější medicínské technologie. Je nám však všem bohužel známo, že rychlost vývoje technologií v medicíně převyšuje finanční možnosti, a proto se celosvětově snaží tvůrci progresivní zdravotní politiky tlumit různými způsoby prudký tlak na zvyšování nákladů. Jsme tak svědky rozvoje medicíny založené na důkazech, na hledání způsobů ekonomického hodnocení vztahů mezi náklady a efekty či výsledky zdravotní péče.
Několik států s kvalitní zdravotní politikou již zahrnulo do svého zdravotního práva přímo povinnost aplikovat v praxi kultivované hodnoticí způsoby. Zatímco západní evropské státy hledají ve vývoji svého zdravotního práva cesty, jak chránit práva pacientů při prudkém vývoji technologií a při tlaku na zvyšování celkových výdajů, v ČR práva pacientů nepřímo potlačujeme nebo brzdíme jejich vývoj a naopak vytváříme neobvykle liberální prostředí.
Takové přístupy jsou bohužel východiskem návrhu parlamentního tisku 679. Navrhovaná novela prolamuje stávající úpravu a snaží se vytvořit podmínky, kdy by mohl být pacient v rámci svého informačně asymetrického vztahu k lékaři snadněji manipulován při nabídce tzv. zaručeně lepších a kvalitnějších služeb, samozřejmě za přímou úhradu nebo s možností si připlatit bez jakýchkoliv korektních pravidel. Je to skutečně elegantní cesta, jak z důvěřivých pacientů vytáhnout rychle co nejvíce peněz, aniž by měli šanci situaci skutečně objektivně posoudit, což při vztahu pacient - lékař je vždy velmi obtížné, neboť téměř vše je otázkou důvěry.
V kultivovaném světě je hodnocení věrohodnosti a kvality nových technologií svěřeno nezávislým nebo státním institucím či podrobováno objektivnímu vědeckému hodnocení. Při dostupnosti objektivních údajů je pak možné, aby technologie skutečně přínosné byly zahrnuty do rozsahu hrazených služeb, nebo byla pravidla pro jejich použití s možnou spoluplatbou přesně vymezena v právních předpisech. Jen tak je dosaženo transparentního stavu a zamezeno snadnému zneužití.
Pan poslanec Cabrnoch se však nespokojil jen se záměrem liberalizace tržních vztahů ve zdravotnictví, ale snaží se také udržet v ČR nadměrnou nabídku zdravotnických služeb tím, že by chtěl zákonem omezit možnosti restrukturalizace sítě zdravotnických služeb, jak konečně vyplývá z bodu 6 jeho návrhu i z důvodové zprávy k tomuto bodu a jak vyplynulo z jeho předkladatelské zprávy. Je přitom všeobecně známo, že určité segmenty zdravotnických služeb jsou v České republice předimenzovány.
***