(15.40 hodin)
(pokračuje Jičínský)
Začíná-li se tedy u nás pod záminkou boje proti extremismu rozmáhat potlačování svobody projevu, zabavují-li policisté knihy a může-li někdo vážně myslet obvinění mladého komunisty, pak jde o neblahá znamení, že s naší demokracií není něco v pořádku."
To je obecně k tomuto návrhu.
Další moje argumentace se bude týkat § 261a. Tento článek napsal Bohumil Doležal a rozhodně Bohumila Doležala asi nikdo v této sněmovně nebude podezírat ze sympatií k levici v této sněmovně zastoupené:
"§ 261a znovu, i když nepřímo, staví otázku srovnatelnosti nacionálního socialismu a komunismu. Nepochybně byl způsob ovládání české společnosti z let 1948 až 1989 zavrženíhodný, stejně jako ten z doby protektorátu. Tím však není mnoho řečeno. Jsou tu i rozdíly, z nichž podstatný je zvláště jeden. Nacistická nadvláda z let okupace jednoznačně a otevřeně směřovala k likvidaci českého národa. Dobrovolně se v ní na české straně angažovaly jen skutečné zrůdy. Ruská nadvláda z let 1948 až 1989 byla kamuflována nejprve národoveckou, později stalinistickou ideologií. Významná část české společnosti nevědomky, zato horlivě podporovala proměnu ČSR v ruskou kolonii už od r. 1945. Stanovit hranici mezi námi a jimi, mezi iniciátory, viníky, svedenými, zastrašenými a docela nevinnými je mimořádně obtížné a většinou to ústí do menšího nebo většího alibismu, do pokusů zakrýt svůj díl odpovědnosti. Tento alibismus velmi poznamenává celý boj za vyrovnání se s minulostí a dává mu nepříjemnou populistickou příchuť. Zdá se, že formulace, které novela nabízí, by chtěly domyslet. Zejména § 261 je neudržitelný a měl by být z návrhu odstraněn."
Vážení kolegové, při diskusi na ústavně právním výboru, když jsem argumentoval tím, že v této věci jsme vázáni mezinárodními konvencemi, jichž jsme signatáři, pan poslanec Payne argumentoval způsobem dosti zvláštním. Říkal, že mezinárodní právo se vyvíjí pomalu a že v tomto směru není důvodu, abychom tedy určité věci v našem právu neřešili rychleji.
Nechci teď uvádět argumenty, které zpochybňují toto obecné tvrzení, protože v této obecnosti neplatí. Ale v jisté míře možná v určitých otázkách mu jistou relevanci lze přiznat. Ale nelze mu ji přiznat v této věci, protože pojmy, s nimiž tato novela a zejména § 261 zachází, to jsou pojmy mezinárodního práva trestního, a my, pokud je chceme uplatnit v našem právu, jsme vázáni tím, jak je vymezuje mezinárodní právo trestní, k němuž se vztahuje i náš platný trestní zákon.
Tolik k této obecné argumentaci.
Pokud tedy zejména § 261a sněmovna schválí, bude to právně naprostý paskvil.
Chci tu ale upozornit ještě na jednu věc, která jde nad rámec této argumentace. Možná že jste ještě nezapomněli, že to není tak dávno, co část poslanců předložila návrh zákona o Památníku o době nesvobody a do doby nesvobody byla zahrnuta i doba od osvobození republiky po skončení druhé světové války, tj. období předúnorové. V tomto směru, při jisté interpretaci, tu hrozí nebezpečí, že oslabíme naši argumentaci odmítající návrhy na zrušení dekretů prezidenta republiky a že příčina a následek nebudou rozlišovány a že v tomto směru při určité interpretaci by se tento návrh zákona, pokud by byl schválen, mohl stát prostředkem k ohrožování elementárních státních a národních zájmů.
Navrhuji znovu zamítnutí této předlohy. (Potlesk.)
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Zdeňku Jičínskému. Hlásí se dále někdo do obecné rozpravy? Další přihlášku do obecné rozpravy mám. Pan poslanec Vojtěch Filip má slovo.
Poslanec Vojtěch Filip: Děkuji, paní předsedající. Vážené paní a pánové, pane ministře, dovolte mi, abych zopakoval svůj návrh ze včera z rána.
Jsem přesvědčen, že orgány činné v trestním řízení udělaly jiný krok, než chce učinit Poslanecká sněmovna. Obviněním pana Davida Pěchy v podstatě vyřešily spor nebo pokusily se vyřešit spor o to, jestli tato novela je nebo není potřebná v našem trestním zákoně. Bez toho, aniž bychom takovou novelu přijímali, došlo k obvinění, které měl na mysli pan kolega Payne.
Jsem tedy přesvědčen bez dalšího odůvodňování, a to byl také smysl mého včerejšího vystoupení, a teď tedy procedurálně v obecné rozpravě navrhuji, aby podle § 63 odst. 1 písm.a) byl tento návrh novely zákona o trestním zákonu odročen, a to do doby, než pravomocně skončí trestní stíhání pana Davida Pěchy.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: To je tedy návrh pana poslance Filipa. Hlásí se dále někdo do obecné rozpravy? (Nikdo.) Není tomu tak, obecnou rozpravu končím.
Ptám se pana navrhovatele, zda si přeje vystoupit před hlasováním. Je tomu tak, prosím, máte slovo.
Poslanec Jiří Payne: Děkuji, paní místopředsedkyně. Jestli naši kolegové, kteří se nehodlají smířit s tím, že diskriminace, upírání lidských práv, nenávist k druhým má být něco, co tato společnost není ochotná akceptovat, jestli tito kolegové jsou rozhodnuti ve své politické práci nebo své osobní činnosti šířit nenávist a upírat druhým lidem lidská práva, pak bezesporu mohou hlasovat proti tomuto zákonu.
Dovolte, abych zareagoval za prvé na to, že údajně máme prosazovat marxistické pojetí třídy a máme ho považovat za jediné možné. Není to pravda. Uváděl jsem to opakovaně, že jsou různí sociologové nebo filozofové, kteří používají pojem "třída" jako svůj pracovní pojem. Já ho sice používat nemusím, ale toleruji a myslím si, že to patří k základům demokratické společnosti, že tolerujeme každého, kdo chce používat takové pojmy. Problém je, když někdo z těchto pojmů začne vyvozovat nenávist.
A o to tady jde. Teď nejde o pojem "třída", teď jde o to, jestli se chceme smířit s tím, že někdo bude vyvolávat programovou nenávist a předsudky vůči druhým. Jsou to předsudky stejného druhu jako předsudky rasové. Je to svinstvo stejného druhu jako rasismus.
Chceme toto, aby v naší společnosti existovalo? V tom spatřujeme svobodu slova? Anebo je to náhodou obráceně? Není to tak - uvedu příklad z oblasti náboženské nesnášenlivosti - jestli se vyskytne v České republice sekta, náboženská společnost nebo hnutí, které začne říkat: všichni katolíci jsou zločinci, všichni evangelíci jsou zločinci, jejich církve mají být zakázány - a máme tady takové sekty - kdo má zabránit náboženské nesnášenlivosti, kdo má zabránit tomu, aby tyto náboženské rozpory nepřecházely do otevřených a dokonce není vyloučeno ozbrojených konfliktů? A víme to, že dodnes existují ozbrojené konflikty motivované nábožensky. Kdo má garantovat náboženskou svobodu? Kdo bude garantovat našim církvím, že mají svobodné právo vyjadřovat svoji víru a že jim nikdo nebude bránit ve výkonu jejich náboženských úkonů? To je povinnost státu.
V dosavadních zákonech v žádném z našich zákonů nejsou dostatečné garance pro to, aby tyto svobody byly garantovány. Navíc se ukazuje, že spektrum důvodů, kvůli kterým lze někoho nenávidět, se stále zvětšuje.
***