Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1998 – 2002

(11.20 hodin)

(pokračuje Klaus)

Vracíme se k následujícímu bodu, ve kterém jsme se pohybovali ve chvíli ukončení rozpravy. Je to zákon o dluhopisech. Táži se pro pořádek, je ještě někdo, kdo by chtěl vystoupit v rozpravě. Ne. Táži se, zda navrhovatel či zpravodaj chtějí mít závěrečná slova. Nikoliv.

Přistoupíme k hlasování podle § 97 odst. 4 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny. K přijetí usnesení, že sněmovna vyslovuje souhlas ve znění schváleném Senátem, je zapotřebí souhlasu nadpoloviční většiny přítomných poslanců.

Zahájil jsem hlasování. Kdo je pro tento návrh, ať stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu?

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 46 z přítomných 188 poslanců 153 pro, 8 proti. Návrh zákona ve znění schváleném Senátem jsme tímto přijali.

Děkuji všem zúčastněným. Tím, že zde nemám schválené pořadí, prosím, abyste mě kontrolovali. Dostáváme se k původnímu bodu 5, kterým je

Nikdo nic nenamítá, tak předpokládám, že to je pravda. Senát vrátil návrh zákona s pozměňovacími návrhy. Jeho usnesení jsme obdrželi jako sněmovní tisk 465/5. Znovu mezi námi vítám pana senátora Vyvadila. Toto je skutečně jeho návrh.

Prosím, aby se vyjádřil k těmto pozměňovacím návrhům ministr spravedlnosti Motejl.

Ministr spravedlnosti ČR Otakar Motejl: Vážený pane předsedo, vážená Poslanecká sněmovno, dovolte, abych v zastoupení těch členů vlády, kteří jsou předkladateli vládního návrhu zákona, kterým se mění občanský zákoník, vyslovil souhlas a doporučil vám k podpoře a souhlasu znění tohoto vládního návrhu tak, jak ho navrhuje Senát Parlamentu České republiky, neboť pozměňovací návrhy tam provedené přispívají k úrovni a jasnosti a účelu, který tato novela založená na vládním návrhu, projednaná velice pečlivě ve výborech Poslanecké sněmovny a posléze i ve výborech Senátu, měla přinést. Děkuji za pozornost.

Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji panu ministru Motejlovi. Nevidím tady ani ministry Grégra a Lachnita, kterých se to týká, takže předpokládám, že nevystoupí. Táži se pana poslance Dalibora Matulky, zda se chce vyjádřit k pozměňovacím návrhům Senátu. Prosím kolegy o zklidnění ve sněmovně, posazení se do lavic. Debatní kroužky prosím mimo tuto místnost.

Poslanec Dalibor Matulka: Dámy a pánové, domnívám se, že tento návrh novely občanského zákoníku vrácený nám Senátem je dokladem toho, jak to mezi oběma komorami Parlamentu bohužel někdy chodí. Mám na mysli tu záležitost, že poslanci tu a tam navštíví jednání některého z výboru Senátu, případně se účastní i jednání pléna Senátu, naopak tomu však nikdy nebývá, aby senátoři se zajímali včas o to, co vlastně sněmovna projednává a co projednávají sněmovní výbory. Stalo se tedy to, že na tom nejsložitějším jednání, tj. jednání o tomto tisku ve výborech Poslanecké sněmovny, žádný senátor přítomen nebyl, neměl tedy chuť ani možnost se seznámit s argumenty, které vedly - budu mluvit za náš ústavně právní výbor - k tomu, aby navrhl sněmovně to, co se později do přijatého textu návrhu zákona promítlo, aby např. měli možnost se senátoři vůbec zamyslet nad těmi změnami systematiky oproti vládnímu návrhu, které doporučil ústavně právní výbor, jaké argumenty k tomu vedly atd.

Samozřejmě jednou ze základních věcí je v tomto tisku záležitost s vkladními knížkami. Nechci o tom mluvit dopodrobna, protože předpokládám, že bude vystoupení jiných poslanců nebo jiného poslance k tomuto problému, ale i to byla záležitost, která byla velmi pečlivě zvažována ve výborech Poslanecké sněmovny i ve sněmovně jako celku. Bohužel Senát se skutečně neseznámil s těmi argumenty. Vzpomínám si, že projednání novely občanského zákoníku bylo dlouhotrvající v Poslanecké sněmovně, bylo velmi složité a komplikované, částečně i tím, že to není novela monotematická a že na zpracování vládního návrhu se podílelo více resortů a i jednání ve výborech se zástupci předkladatelů bylo velmi konfliktní, bylo velmi ostré a složité. Neodpustím si osobní poznámku, že velmi dobře si na toto jednání i na důvody, které vedly poslance ke schválení sněmovní verze, jistě vzpomíná pan ministr spravedlnosti, a proto si dovolím vyslovit nahlas své překvapení nad jeho dnešním stanoviskem, kde preferuje senátní návrh, který vlastně sněmovnou přijatou předlohu vrací směrem k vládnímu návrhu. Ale to je jen osobní poznámka.

Poslední poznámka, kterou bych chtěl říci. Vzpomínám si, že jsem při projednávání ve sněmovně vyslovil určitou pochybnost vůbec o potřebě této novely občanského zákoníku. Jsem přesvědčen, že jsem o potřebě této novely nepochyboval toliko sám, že bylo více takových poslanců a je dodnes. Chci vyjádřit přesvědčení, že pokud sněmovna hodlá přesto schválit občanský zákoník v podobě té novely, tedy tuto novelu občanského zákoníku, pak jsem přesvědčen, že je-li tato novela potřebná, tak určitě ne ve senátní, to znamená ve velmi nekvalitní a ne fundované verzi, ale že když už, tak ji schválí ve verzi přijaté Poslaneckou sněmovnou, což je verze rozmyšlenější a správnější.

Děkuji.

Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji panu poslanci Matulkovi. Táži se ještě pro pořádek zpravodaje výboru pro evropskou integraci poslance Poláška, zda se chce vyjádřit k těmto návrhům. Nikoliv. Otevírám rozpravu. Prosím, pan poslanec Němec.

Poslanec Pavel Němec: Vážený pane předsedo, vážená vládo, vážený pane senátore, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte, abych se krátce vyjádřil k jednomu z témat novely občanského zákoníku, a je to rovněž tématem, které je rozdílně upraveno ve sněmovní a senátní verzi, a sice problematika rušení vkladních knížek na doručitele.

Navážu na pana zpravodaje ústavně právního výboru kolegu Matulku a chtěl bych rozvést důvody, které vedly Poslaneckou sněmovnu k přijetí řešení takového, jaké obsahuje verze přijatá Poslaneckou sněmovnou.

V ústavně právním výboru probíhala velmi obsáhlá diskuse i se zástupci finančně analytického útvaru Ministerstva financí, kteří nebyli schopni žádným způsobem zdokladovat, jak reálně jsou vkladní knížky na doručitele využívány k praní špinavých peněz, a to za situace, kdy každý vklad, každý výběr v hotovosti od 100 tisíc korun nahoru je povinně spojen s identifikací vkladatele nebo osoby, která provádí výběr. Rovněž tak každé jiné časté vklady a výběry menších finančních částek je povinen peněžní ústav identifikovat, a to jak na straně vkladatele tak na straně osoby, která provádí výběr.

***