(13.30 hodin)
(pokračuje Ransdorf)
Mimochodem je paradoxní, že přes tento negativní vliv bylo původně rozpočtované inkaso DPH přesto vysoce přeplněno o cca 6,5 miliardy korun, což rozhodně nesvědčí o kvalitních odhadech vývoje struktury plátců této daně.
Vyšší míra nezaměstnanosti a nižší dynamika mezd byly zřejmě hlavní příčinou o téměř 16 miliard korun nižšího výběru pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. Naopak příznivě byly nižší mírou inflace ovlivněny výdaje rozpočtu, neboť nebylo třeba valorizovat důchody a další sociální dávky.
To jsou samozřejmě odchylky, které jsou s podivem, zvláště když v čele vlády stojí prognostik, i když - jak Miloš Zeman zdůrazňuje - bývalý prognostik. Je zřejmé, že nízká kvalita prognóz a odhadů poměrně silně ovlivňuje skutečný vývoj příjmů a výdajů státního rozpočtu. Bylo by na čase, aby ti, kteří ministru financí připravují podklady, věnovali výrazně větší a osobní pozornost právě celkovým východiskům a předpokladům, na kterých je rozpočet založen. Mimochodem, je to aktuální právě nyní, když se koncipují východiska na rok 2001, a možná že při podstatně lepších prognózách by Ministerstvo financí nemuselo uvažovat např. o tak razantním snižování vládních kapitálových výdajů.
Jaký závěr z toho učinit? Myslím si, že je nasnadě, že návrh loňského státního rozpočtu vycházel z nedostatečné znalosti ekonomického prostředí, zejména potom s nerealistickým předpokladem míry ekonomického růstu, mimořádně nepřesným odhadem vývoje inflace a mezd. Možná že by bylo vhodné, kdy své ekonomické analýzy a prognózy budoucího vývoje Ministerstvo financí alespoň konfrontovalo s jinými vládními pracovišti, např. s Ministerstvem průmyslu a obchodu či se statistickým úřadem, aby bylo dosaženo výrazně kvalitnějších a reálnějších předpokladů pro sestavení návrhu státního rozpočtu. Mimochodem - tento stát by neměl pokládat za luxus existenci více takových pracovišť, která by mohla objektivizovat odhady, které budou k dispozici.
Nechci zde hovořit o plnění příjmových rozpočtových záměrů v jednotlivých kapitolách. Myslím, že v různých vystoupeních k tématu, které právě proběhlo, a asi i u tématu tohoto to bude dále zmíněno, nicméně si nelze nepovšimnout některých tendencí ve vývoji a plnění rozpočtových záměrů v oblasti daňových příjmů a v oblasti nedaňových příjmů.
Základní koncepce, z níž vycházela vláda při sestavování státního rozpočtu na rok 1999, si kladla za cíl "nejen zastavit současný pokles ekonomiky, ale především napomoci ke zvratu tohoto trendu". Jedná se o svazek C strana 1. Ocenění stavu hospodářství i možného přínosu jednotlivých opatření zahrnutých do rozpočtu však bylo chybné. Místo předpokládaného oživení v roce 1999 existovala stagnace ekonomiky. To se ve vztahu k předpokládaným rozpočtovým příjmům promítlo v realizaci především ve výpadku příjmů z pojistného na sociální zabezpečení.
Nesprávné ocenění růstových faktorů vedlo k tomu, že objem mezd a ostatních pracovních příjmů vzrostl místo předpokládaných 8 % jen o 3 % a míra nezaměstnanosti se zvýšila ze 7,5 % koncem roku 1998 na 9,4 % koncem roku 1999, tedy absolutně o plných sto tisíc osob, a počet zaměstnanců, za které je placeno pojistné, o 210 tisíc osob. To vše vyústilo skutečnost, že proti rozpočtované výši pojistného na sociální zabezpečení a na státní politiku zaměstnanosti chybělo 16 miliard korun, což převýšilo celkový výpadek příjmů státního rozpočtu - jedná se o 14,5 miliardy korun.
U ostatních daňových a nedaňových příjmů se jejich plnění a překračování v podstatě kompenzovalo. Nicméně posouzení vývoje daňových výnosů znesnadňuje přístup Ministerstva financí, které se v předložené zprávě k návrhu státního závěrečného účtu omezuje na hodnocení plnění rozpočtových záměrů pouze v minulém roce, přestože právem Ministerstvo financí i ústy místopředsedy vlády a ministra financí se vyjádřilo, že je žádoucí přikročit k výhledu střednědobému a dlouhodobému. Tento nedostatek ovlivňuje zejména hodnocení nárazového vzestupu výnosu daně z přidané hodnoty, který materiál sice konstatuje, ale přesvědčivě nevysvětluje - viz svazek C, strana 22. Ty rozpaky koneckonců ministr financí konstatoval i ve zmíněném rozhovoru pro tisk - že neexistuje pro Ministerstvo financí zatím vysvětlení tohoto jevu.
Výnos DPH se v minulém roce proti roku 1998 zvýšil o 18,9 miliardy korun, tj. o 15,9 %. Zvýšení výnosu DPH krylo plných 63 % celkového přírůstku příjmů státního rozpočtu. Ministerstvo uvádí řadu nedoložených důvodů, proč v minulém roce došlo k vysokému růstu výnosů DPH. V této souvislosti je zmiňován např. růst turistického ruchu, vliv posunu od čtvrtletních k měsíčním odvodům daně, posun nákupu od neplátců daně, tj. např. trhovci apod., k daňovým plátcům, tj. supermarketům, a v neposlední řadě také zvýšení nákupů financovaných z výnosů šedé ekonomiky.
Srovnání s přírůstky DPH v roce 1998, které v předložené zprávě chybí, však ukazuje poněkud jiný obraz. Přírůstky inkasa DPH u finančních i celních úřadů byly v souhrnu v roce 1999 nižší než v roce 1998 o plnou jednu třetinu a celý loňský mimořádně vysoký přírůstek vyplývá z nevysvětleného poklesu, ke kterému došlo ve výši vrácených nadměrných odpočtů této daně. Ten však lze stěží vysvětlit jen tvrzením o větší zkušenosti správců této daně. Bylo by proto žádoucí, aby Ministerstvo financí podrobněji vysvětlilo výkyvy ve výběru daně z přidané hodnoty za období posledních dvou až tří let a doložilo je zdůvodňujícími propočty. Vzhledem k tomu, že inkaso této daně je významným příjmem státního rozpočtu a každoročně je široce diskutováno při projednávání ve sněmovně, má Ministerstvo financí příležitost podrobně vysvětlit tyto fluktuace při příležitosti svého návrhu rozpočtu na rok 2001.
Předložená zpráva k návrhu státního závěrečného účtu za rok 1999 má formu spíše statistické zprávy akcentující jednoznačně příjmovou stránku rozpočtu a méně prostoru věnuje analýze hodnocení účinnosti vládou vynakládaných prostředků. Státní rozpočet na rok 1999 preferoval kapitálové výdaje s růstem o téměř 17 % před běžnými výdaji s růstem o cca 4 %. Tvrzení o prorůstových impulsech státního rozpočtu za pomoci růstu investičních výdajů státu - svazek C strana 1 - však neodpovídá skutečnosti. Pokles hrubé tvorby kapitálu se urychlil. A to je věc, která - jak už jsem tu říkal včera - zpochybňuje i určité optimistické výhledy spojené s vývojem ekonomiky v tomto roce.
Z celkového přírůstku kapitálových výdajů státního rozpočtu bez transferů územním rozpočtům ve výši 7,6 miliardy korun připadlo na vojenské letectvo a protivzdušnou obranu 4,3 miliardy korun, a to dokonce i na úkor jiných kapitálových výdajů Ministerstva obrany. Na železniční dopravu bylo vyčleněno 2,6 miliardy korun, tedy jen na tyto dva koncepční záměry téměř 91 % celkového přírůstku kapitálových výdajů státního rozpočtu. U ostatních kapitálových výdajů byly přírůstky nebo úbytky menší a prakticky se vyrovnávaly. Po odečtu uvedených priorit se zbývající kapitálové výdaje zvýšily jen o 3,3 %, tj. pomaleji než běžné výdaje, u kterých se pracovalo se 4 %.
Vláda v rozporu s proklamovanou prorůstovou úlohou investic přitom preferovala ve výdajích státního rozpočtu investiční dotace pro program letadel L 159, což současně přispělo k udržení nízké nezaměstnanosti a tím i relativně politického klidu v Praze a jejím okolí.
***