(12.30 hodin)
(pokračuje M. Zeman)
Nikoho z nás netěší, jestliže má omezený manévrovací prostor daný vysokým podílem mandatorních výdajů, a mohu vás ujistit, že to netěší ani tuto vládu, která respektuje dohodnutý požadavek nezvyšovat dále tento podíl.
Kolegyně a kolegové, padla zde ze strany některých našich oponentů tvrdá slova o volebním zákoně a o opoziční smlouvě. Nechtěl jsem se ve svém úvodním slově, abych dále nezjitřoval atmosféru, k této záležitosti nijak vyjadřovat. Ale protože tato slova padla a neřídím se zásadou, kdo mlčí, souhlasí, považuji za svoji povinnost na ně, byť velmi stručně, reagovat.
Připomínám si situaci, kdy jsem jistým dvěma stranám navrhl po pro nás vítězných volbách funkci premiéra, polovinu míst ve vládě a právo veta. Nemohla být učiněna větší nabídka. A konstatuji, že tyto dvě strany ji odmítly. Na základě této zkušenosti udělám vše, aby se tato nabídka již nikdy neopakovala. A to je pro mě jeden ze základních důvodů, proč jsem podpořil volební zákon.
Dovolte mi, abych v této souvislosti citoval jednoho ze svých oblíbených klasiků Friedricha Nietzscheho z Also Sprach…: Usiluješ o velikost. Ctí tě to, ale prozrazuje též. Nejsi veliký. Tyto strany odmítnutím této nabídky prokázaly, že nejsou veliké. A ať se samy vypořádají se svou vlastní malostí.
Pokud jde o tzv. opoziční smlouvu, musím konstatovat, že jestliže se jedna politická strana dohodne s druhou politickou stranou, pak je to jednou vykládáno jako zázrak konsensuality a podruhé jako spiknutí, a to jenom podle toho, s kým jsem se zrovna dohodl.
Já se domnívám, že schopnost dosažení dohody je politickým uměním, že nedosažení dohody je politickým neuměním. A dovolte mi, abych ve své reakci setrval u svého přesvědčení, že právě volební zákon povede k průhlednějšímu sestavování efektivnějších vlád a že se již nikdy nebudou opakovat situace, kdy jakési obskurní spolky, které neměly odvahu kandidovat ve volbách, se budou snažit určovat, kdo má v tomto státě vládnout.
K panu poslanci Zahradilovi bych se rád vyjádřil - a nelekejte se, už se skutečně blížím k závěru - pouze ve dvou bodech a ten třetí mu řeknu mezi čtyřma očima.
Pokud jde o Temelín, který zmínil v souvislosti se zahraniční politikou. Já upozorňuji, že Temelín není zahraničněpolitická, ale domácí otázka, odmítám ji zařazovat do kategorie zahraniční politiky. Samozřejmě že musíme respektovat bezpečnostní standardy. Ale já bych rád zdvořile upozornil, že žádné unifikované evropské bezpečnostní standardy v této oblasti neexistují. A když jaksi mně pan poslanec Zahradil vyčítá, že se stavíme nevlídně vůči Rakousku, rád bych mu řekl, že je to mj. právě kvůli rakouskému postoji ohledně Temelína, že je to mj. ohledně rakouského postoje k sudetoněmecké otázce, kde strana Svobodných tuto otázku již tři roky zdvíhala a nyní její členství ve vládě činí toto zdvíhání nebezpečnější. A že bych jenom rád připomněl s jízlivostí sobě vlastní, že tato vláda je první vládou, která dodržela jak termíny, tak rozpočet. Nechť se předchozí vlády rozpomenou, jak slibovaly zavážení jaderného paliva k tomu či onomu datu. Nikdy tento termín splněn nebyl. Tato vláda je první, která ho splnila.
Pokud jde o celní unii se Slovenskem, pane poslanče Zahradile, navštivte mě v mé kanceláři, nabídnu vám sklenku dobrého nápoje a vysvětlím vám zákulisí diplomatického vyjednávání v Bruselu o tomto tématu.
Z některých úst zaznělo, že tato vláda je posedlá obsesí předkládat zprávy o své činnosti. Obávám se, že mozek skrytý za těmito ústy byl posedlý sklerózou, protože si neuvědomil, že vláda pouze respektuje usnesení Poslanecké sněmovny.
Dále bych už o tom nechtěl příliš podrobně mluvit, takže mně dovolte, abych směřoval k závěru.
Je naprosto jasné - a to bude poslední reakce na posledního předsedu politické strany, protože některé předsedy jsem zcela vědomě a z dobrých důvodů vynechal - že je třeba vyjádřit se i ke kritice zleva, protože je-li vláda mainstreamem, musí mít dva typy kritiků, levicové a pravicové, to je přirozené.
Pan předseda Grebeníček, jehož projevu si jinak zcela upřímně a neironicky vážím, prohlásil, že jsme nedosáhli podstatné změny ve struktuře nezaměstnanosti a v řešení problémů průmyslových podniků. Revitalizace je právě jeden z dlouhodobých zanedbaných procesů, ale protože pan předseda Grebeníček jmenoval mj. ve svém projevu i moravskoslezskou Vagónku Studénka, dovolte mi, abych tento příklad použil jako ilustraci toho, že tyto problémy řešit lze.
Když vláda jela vlakem před rokem na své ostravské výjezdní zasedání, míjela zástupy zaměstnanců Studénky s transparenty "Vládo, pomoz nám". Nyní je ve Studénce americký investor, který expanduje výrobu nákladních vagónů. Problémy byl vyřešen a snad právě proto o něm nikdo nepíše. Myslím si, že obdobným, i když náročnějším způsobem budeme řešit i další problémy těchto zaostávajících regionů. A domnívám se, že jeden z nástrojů na řešení těchto problémů mohou být případně i offsetové programy.
Nejsme školákem ODS, nejsme školákem NATO, nejsme školákem Evropské unie. V každém případě se domnívám, že máme ve všech těchto případech dostatečnou míru suverenity, a bylo by poněkud úsměvné toto obvinění vyvracet.
Pokud jde o problematiku vzdělání - a to bude poslední poznámka a pak se vyjádřím k návrhům usnesení.
Drazí kolegové. O vzdělání zde mluvilo mnoho z těch, kdo - jak již včera řekl ministr školství - sami v době, kdy byli ve vládě, pro vzdělání neudělali nic. My jsme tuto záležitost zahájili poměrně vehementně. Zvýšili jsme učitelům platy o 17 %, zkrátili jsme jim úvazky, přidali jsme jim do rozpočtu 7 miliard. Druhým rokem jsme už platy nezvyšovali a do rozpočtu jsme přidali jenom dvě miliardy. Víte proč? Protože jako vládní strana, která má logicky více informací než strana opoziční, jsme zjistili hlouběji, než jsme to sami v nejhorších vizích očekávali, hloubku krize bankovního sektoru, hloubku krize podnikového sektoru včetně těch zmíněných severomoravských, ale nejenom severomoravských podniků, a stáli jsme před prostou otázkou: kam při nutně omezených zdrojích dát peníze.
Dnes nehrozí dvěma milionům střadatelů České spořitelny, že přijdou o své úspory. Dnes nehrozí třem a půl milionům subjektů v Investiční a Poštovní bance, že přijdou o své vklady a o svá konta. Dnes se alespoň částečně rozběhl program revitalizace; mimochodem vláda na svém středečním zasedání schválila i program sociální při restrukturaci hutnictví. A právě proto se dnes můžeme k tomuto programu podpory vzdělání vrátit a označit ho jako základní rozpočtovou prioritu.
***