(19.20 hodin)
(pokračuje Mertlík)
Ale na podzim se s ní Poslanecká sněmovna seznámí při projednávání tohoto návrhu zákona.
Co budu dělat se sociální pastí? Odpověď je: sociální past neexistuje, řešení problému je ona reforma. (Potlesk.)
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: S faktickou poznámkou pan poslanec Volák.
Jinak chci upozornit všechny poslankyně a poslance, že v této chvíli -
Poslanec Stanislav Volák: Pane ministře, to snad nemyslíte vážně, že? Pokud tou reformou má být zřízení sociální pojišťovny -
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Pane poslanče, pokud jste si toho nevšiml, tak jste mi skočil do řeči.
Chtěla jsem pouze sdělit, že od dnešního dne má předsedající možnost v případě faktických poznámek pouštět stopky, což právě teď činím. Takže pane poslanče, máte dvě minuty na faktickou poznámku.
Poslanec Stanislav Volák: Ještě jednou se, paní místopředsedkyně, omlouvám za moji neslušnost.
Ale pokud sociální reformou je míněno, že vznikne sociální pojišťovna, to znamená, že ten deficit se přenese mimo státní rozpočet, tak - nezlobte se, pane ministře - vaše odpověď byla naprosto k smíchu.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Slovo má paní poslankyně Alena Páralová. Připraví se pan poslanec Martin Starec.
Poslankyně Alena Páralová: Děkuji. Vážená paní místopředsedkyně, páni ministři, dámy a pánové, dovolte, abych z projednávané zprávy o stavu realizace programového prohlášení vlády okomentovala kapitolu C/1 s názvem sociální politika.
Nejprve se zmíním o problematice pracovního práva. Vláda prezentuje jako svůj velký úspěch přijetí rozsáhlých novel zákoníku práce a zákonů o odměňování zaměstnanců v podnikatelské i ve státní sféře. V současné době se scházejí odborníci na pracovní právo a snaží se ještě před zavedením výše uvedených zákonných norem do praxe sjednotit na jejich výkladu. Shodují se, že poslední novela zákoníku práce má vůbec nejnižší úroveň ze všech novel přijatých od roku 1990. Novela jde nad rámec směrnice Evropské unie a tím znevýhodňuje naše občany v soutěži s občany ostatních zemí Evropské unie, hází zbytečně zaměstnancům a zaměstnavatelů byrokratické klacky pod nohy a omezuje smluvní volnost. To jsem však konstatovala mnohokrát a místo věcné odpovědi nebo diskuse jsem byla označena různými nálepkami, ať už zazněly z úst resortního ministra, nebo nejvyššího odborového předáka.
Horší pro kredit vlády však je, že v novele jsou zásadní chyby. Stejný problém například v odměňování pracovníků vyslaných zaměstnavatelem do ciziny je upraven jinak ve mzdových zákonech a jinak v zákoníku práce. Který zákon mají občané dodržovat a který porušovat? Věřte mi, že když naslouchám kritice odborníků na pracovní právo, nemám dobrý pocit ani z předlohy, kterou vláda předložila, ani z toho, co nakonec sněmovna schválila. Novely přímo volají po tom, aby jejich ustanovení byla obcházena. Výsledkem takových zákonných norem je jen další pokles autority pracovního práva.
Dále dovolte pár slov k problematice nastavení minimální mzdy. Vláda již několikrát zvýšila minimální mzdu a chce v tomto trendu pokračovat. Domnívá se, že tím bude občany motivovat k přijímání práce. Jedná se o značné zjednodušování problému. Vysoká minimální mzda vede většinou naopak k poklesu zaměstnanosti. Každý zaměstnavatel má určité mzdové prostředky, které nemůže překročit, protože by se jeho výrobky či služby mohly stát nekonkurenceschopnými. Pokud musí zvýšit mzdy a přitom zachovat stejnou výši mzdových nákladů, pak musí někoho propustit. Nezřídka se pak stává, že propuštěný pracovník se zaregistruje na úřadu práce jako nezaměstnaný a pracuje dál načerno a tím přechází do stínové ekonomiky. Pokud vláda současně zvedá životní minimum, od něhož se odvozuje výše sociálních dávek, dostáváme se do začarovaného kruhu neustálého zvyšování výdajů.
Vítám fakt, že vláda konečně předložila parlamentu novelu zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, která zpřísňuje podmínky předčasného odchodu do důchodu. Náš důchodový systém je již tři roky v deficitu a v současnosti připomíná známou albánskou hazardní hru "letadlo".
Nemohu souhlasit se zřízením sociální pojišťovny, tak jak je to připravováno vládou. Nejprve je dle mého názoru v souladu s názorem pana poslance Voláka nutno celý systém stabilizovat, to je vyrovnat příjmy a výdaje alespoň na několik let dopředu, a pak teprve zřídit sociální pojišťovnu. Nemohu souhlasit se slovy ve zprávě vlády, která říká, že se zřízením sociální pojišťovny zvýší transparentnost hospodaření s prostředky sociálního pojištění. Zcela určitě se zřízením pojišťovny systém prodraží.
K úrazovému pojištění a k zákonu o sociální pomoci. Jestliže vláda říká, že předloží věcný záměr úpravy nového systému úrazového pojištění ve čtvrtém čtvrtletí roku 2002, pak tomu lze rozumět pouze tak, že na tuto problematiku rezignovala. O termínu předložení mnoha lidmi tolik očekávaného a potřebného zákona o sociální pomoci vláda však neříká nic, a to je fakt, který mě zklamal nejvíce. A nejen mne, ale zcela jistě také například voliče České strany sociální demokratické.
Vláda se ve zprávě chválí, že v minulém i v letošním roce uskutečňuje rozsáhlé sociální transfery, které se každým rokem zvyšují. Ano, vláda se nesnaží snižovat mandatorní výdaje - bohužel. Stát na straně jedné nutí občany na sociální programy stále více doplácet - vzpomeňme jen na pokusy pana ministra Špidly o zvýšení odvodů na sociální dávky - na straně druhé stát bez poskytnutí šancí pro možný další rozvoj osobnosti například studiem na vysokých školách degraduje životy našich mladých lidí i životy adresátů dávek. Ti si brzy zvyknou na příjem nezasloužené pomoci a stávají se závislými na sociálních dávkách. Z tohoto začarovaného kruhu pro ně pak není úniku, stejně jako pro jejich děti, které vyrůstají v nevhodném prostředí.
V tomto kontextu nemohu souhlasit se záměrem vlády poskytovat přídavek na dítě všem dětem. Sociální pomoc by měla směřovat pouze k těm skutečně potřebným. Obecně lze říci, že socialistická vláda se na poli sociální politiky neefektivním zvyšováním výdajů do této oblasti vydala směrem k výraznému zadlužování budoucích generací, o čemž již dnes svědčí výše deficitu systému sociálního a důchodového pojištění.
Pro zajištění dlouhodobé politické stability je eliminace rizika růstu chudoby a sociálního vyloučení mimořádně důležitá a uvědomuje si to jistě každá vláda. Stejně naléhavé je ale i omezování rozpočtových výdajů včetně výdajů na sociální systém v době, kdy bojujeme o nové trhy a dochází k rozsáhlé transformaci. V této důležité době vláda vůbec nepočítá s pozitivní motivací občanů. Vláda nemotivuje občany, aby v sobě hledali sílu jednat samostatně, aby hledali sílu postavit se konkurenci a riziku. Tato vláda spíše posiluje negativní motivaci. Její zpráva znamená, že si občané budou dále navzájem říkat, že za všechno může někdo jiný, sami že nic nedokážou rozhodnout a jejich jediná záchrana je, jak to bohužel v poslední době stále slyšíme, stát a jeho prodloužená ruka - úředník.
A nakonec si neodpustím jednu poznámku. Možná si ještě vzpomenete, že jsem při sněmovní debatě o zřízení komise pro důchodovou reformu usvědčila pana ministra Špidlu z toho, že říká nepravdu, když jmenoval, kde všude v Evropě byla zřízena parlamentní komise pro důchodovou reformu. Další nepravdy či spíše blufování se pan ministr dopustil při svém vystoupení v Sedmičce v televizi Nova dne 11. června letošního roku. Pan ministr řekl o slovech Václava Klause toto - cituji: "To, co pan předseda říkal o zákoníku práce, tak svědčí pouze o tom, že ho nepřečetl, protože samozřejmě že sezónní práce jsou zvládnuté. Jsou zvládnuté, to je naprosto zřejmé." Konec citátu.
***