(18.40 hodin)
(pokračuje Bartoš)
Právě o tom bych chtěl dnes převážně hovořit. Než tak ale učiním, ve své první části bych rád porovnal některé pasáže zprávy vlády a pasáže z programového prohlášení z r. 1998 se skutečností. Myslím, že to má svůj smysl, neboť se zde ukazují značné rozpory.
Při pročítání dokumentu, který nese název Zpráva o realizaci Programového prohlášení a o činnosti vlády České republiky, jsem nabyl dojmu, že mi snad někdo vyměnil původní list. Zpráva je totiž místy úplně o něčem jiném, poněvadž zahrnuje dokonce i úspěšné návrhy zákonů opozičních poslanců, a to takovým způsobem, jako by to byl výsledek samotné vlády. Musím z těchto důvodů konstatovat, že se vláda mnohdy chlubí cizím peřím. Nejenže se na některých uvedených normách a pozměňovacích návrzích vůbec nepodílela, ale vyskytly se dokonce případy, kdy byli někteří její členové vykonávající zároveň poslanecký mandát zásadně proti.
Abych byl konkrétní, použiji výňatek z této vládní zprávy: "Byly přijaty novelizace klíčových školských předpisů, které upravují financování soukromých škol (zákon č. 306/99) a přijímání ke studiu na středních školách (zákon č. 19/2000)." Oba zákony byly předloženy nikoliv vládou, ale poslanci, a to dokonce z řad opozice. Návrh normy o financování soukromých škol jsme podávali s kolegou Marešem a pozměňovací návrh pak doplnila paní kolegyně Šojdrová. Zákon upravující podmínky přijímání na střední školy byl dílem paní kolegyně Horákové.Vláda neměla na těchto předlohách žádnou zásluhu.
Rovněž zajímavý je další úryvek z předložené zprávy: "V souvislosti s přípravou na vstup České republiky do Evropské unie byly v letech 1999 a 2000 více než zdvojnásobeny finanční prostředky, které umožnily plnou účast České republiky na vzdělávacích programech Evropské unie (Leonardo a Sokrates)." Skutečnost byla i v tomto případě opět jiná. Při projednávání státního rozpočtu na rok 1999 vláda zcela opomněla tuto oblast. Finanční prostředky ve výši 100 mil. Kč na vzdělávací programy se dostaly do rozpočtu na základě mého pozměňovacího návrhu, a co je zajímavé, i navzdory hlasování většiny poslanců vládní sociální demokracie.
A teď k některým klíčovým programům našeho vzdělávání. Mezi ně bezpochyby patří otázka financování. Zde naprosto evidentně vláda neplní své programové prohlášení hovořící o rozpočtových prioritách, neboť školství je výrazně podfinancováno a situace v tomto resortu začíná být nyní už kritická. Zatímco ve vládním prohlášení před dvěma lety chtěla vláda posílit kapitolu školství tak, aby v roce 2002 dosáhl její podíl 6 % na hrubém domácím produktu, v dnes projednávaném dokumentu si cílovou hranici snížila jen na 4,8 %. Chtěl bych upozornit, že v programovém prohlášení z r. 1998 se nevyskytuje pojem veřejné výdaje na vzdělávání, ale objevuje se tam pojem rozpočtová kapitola. Pokud by to bylo takto, tak bych se o této věci nezmiňoval.
Ve vládním prohlášení dva roky nazpět se píše: "Navýšené rozpočtové zdroje budou určeny zejména pro rozvoj vědy a vysoké školství, k řešení motivace a mzdové situace pedagogických pracovníků, k řešení dlouhodobého deficitu a ke stabilizaci situace v oblasti provozních nákladů, k posílení investic do infrastruktury."
Podobné deklarace o mzdách učitelů jsou i v koncepci resortu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy do roku 2002, která byla přijata vládou v minulém roce. Zde se objevuje věta, že v r. 2002 by měly mzdy pedagogických pracovníků dosáhnout 130 % průměrných platů v národním hospodářství. Bohužel žádné navýšené rozpočtové prostředky neexistují, takže nic z toho se neuskutečňuje a vše zůstává pouze výhradně na papíře. Vláda nám sice tvrdí, že plat zaměstnanců ve školství v r. 99 stoupl o 13 %, vůbec už ovšem neříká, jak je to s platy v letošním roce. Populistické snížení míry vyučovací povinnosti pedagogických pracovníků, které prosadila tato vláda na náklad (nátlak?) odborů, znovunaplnění středních škol, pokles žáků mateřských škol a základních škol, který není řešen úměrným poklesem tříd, a stagnace disponibilních mzdových prostředků ve srovnání s předchozím rokem, to vše jsou faktory způsobující naopak snížení platů učitelů, a to je velmi alarmující zjištění.
Chtěl bych v této souvislosti zdůraznit, že ODS si je vědoma této svízelné situace, a proto navrhla částečné zvýšení platů učitelů při projednávání rozpočtu na letošní rok. Bohužel, návrh nebyl sněmovnou přijat a podílela se na tom velmi výrazně také vládnoucí sociální demokracie. (Potlesk.) Já děkuji kolegům ze sociální demokracie za bouřlivý potlesk.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Prosím o klid!
Poslanec Walter Bartoš: Podobně je tomu s dalšími předsevzetími této vlády. Vysoké školy dostaly o 277 765 000 Kč méně než v roce minulém, což je 97,45 % rozpočtu z minulého roku, a právem jsou akademičtí funkcionáři ve svých prohlášeních oprávněně čím dále tím více znepokojeni.
Zadluženost v oblasti provozních nákladů na regionální školství se oproti minulému období zvýšila a školy musejí být financovány v podstatě nákladovou metodou, která je obrovským krokem zpět.
Vláda téměř nevyvíjí žádnou aktivitu při řešení problému vysokých škol, a teď nemám na mysli jen zmíněnou výši státních dotací. Bohužel je zahleděna do absolutní dokonalosti současného vysokoškolského zákona a unikají jí trendy, kterými se ubírají vyspělé demokratické země. Ve srovnání s nimi je náš systém vysokých škol velmi selektivní a velmi neprostupný. Na to, aby se více otevřel, je mu třeba umožnit získat další zdroje financování mimo státní rozpočet a vytvořit prostor pro jeho spolupráci s podnikatelskou sférou.
Obávám se, že další setrvávání v tomto stavu stoletých vod může mít velmi vážné následky z pohledu vyhlídek našich občanů v budoucí Evropě. I v tomto případě vláda možnost řešení zablokovala, když vetovala poslaneckou novelu vysokoškolského zákona, která se snažila tyto problémy řešit.
V předložené zprávě se píše, že nad národním programem rozvoje vzdělávání, tzv. bílou knihou, probíhá rozsáhlá diskuse. Nemám tento pocit, jakkoli si myslím, že docela pozorně sleduji internetové stránky. Diskuse, příspěvky na ní i na seminářích se omezily pouze - k mému zklamání - na úzký okruh odborníků a velmi málo do nich byla vtažena širší veřejnost. Navíc nepovedená reforma veřejné správy jako by vrátila celý projekt na začátek, neboť zcela rozložila jeho základy, na nichž byl postaven.
V úvodu pasáže týkající se vzdělávání se píše, že vláda přijala koncepci ministerstva školství do r. 2002, čímž se veřejně má navodit dojem, že ministerstvo má svou dobře promyšlenou vizi a strategii rozvoje školství, kterou prosazuje, a tudíž zřejmě pracuje koncepčně. Bohužel mám pocit, že tomu tak není a že ministerstvo spíše podléhá vlivu různých zájmových skupin a velmi často za chodu mění své představy, takže v podstatě podle žádné promyšlené koncepce nepracuje.
Musím zde uvést několik údajů, které to potvrzují:
1. Ministerstvo deklarovalo snahu zavést povinný předškolní rok vzdělávání. O něco později naštěstí tato pasáž šla do ztracena a nyní se o ní již nemluví.
2. Státní maturity, velmi důležitý srovnávací prvek naší vzdělávací soustavy, měly být spuštěny v r. 2002. V důsledku nejasností a špatné přípravy poslední fáze byla jejich realizace odložena.
3. Původně zamýšlená povinná maturita z matematiky narazila na odpor, takže se ministerstvo rozhodlo ji dále neprosazovat. Otázkou je, nakolik to bylo dobré rozhodnutí.
4. Zrušení osmiletých gymnázií. Tento poslední krok také nevybočuje z obvyklých ministerských postupů. Místo širší diskuse o cílech a podobě povinné školní docházky se objeví na veřejnosti zpráva z ministerstva o postupném rušení osmiletých gymnázií, která nejenže sama o sobě vůbec nic neřeší, ale znepokojuje část rodičovské veřejnosti.
***