(14.30 hodin)
Poslanec Miloslav Výborný: Pane předsedající, pane předsedo Poslanecké sněmovny, pane předsedo vlády, není třeba, aby kdokoliv zde - a já nebudu činit výjimku - mluvil dlouho, protože všechny argumenty ve prospěch této novely zákona a všechny argumenty proti přijetí této novely volebního zákona padly nejenom v Senátu ČR, ale také v rámci prvého, druhého a třetího čtení novely zákona v Poslanecké sněmovně. Bylo by směšné všechny tyto argumenty opakovat a bylo by zbytečné opakovat přiléhavé argumenty prezidenta republiky, pro které odmítl novelu volebního zákona podepsat. Bylo by zbytečné především z toho prostého důvodu, že tak jak zde všichni sedíme a tak jak všichni sledujeme toto jednání, víme, že tato novela volebního zákona není ničím jiným než úmluvou a úradkem dvou politických stran, kterak změnit politický systém cestou změny volebního systému.
Dámy a pánové, vás, kteří jste hlasovali pro tento zákon, a z obou zmíněných politických stran, ze strany českých sociálních demokratů i občanských demokratů - je vás tady 137 - nemá smysl přesvědčovat o tom, abyste změnili zákon. Zřejmě máte názor pevný.
Rád bych ovšem nazval věci pravým jménem. Podle mého mínění nejde v této záležitosti o nic jiného než o politický obchod. Chci upřímně věřit tomu, že se naleznou poslanci, ať už občanští demokraté, nebo sociální demokraté, kteří se domnívají, že výsledek tohoto politického obchodu je tak vynikající pro rozvoj naší demokracie, že je třeba tento výsledek podpořit, tento úradek podpořit svým hlasováním, a to řekněme i v té víře, že to vlastně žádný obchod není, když je ten výsledek tak vynikající. Současně jsem však přesvědčen, že mezi podporovateli zákona jsou také tací poslanci, kteří výsledek sice považují za špatný, ale obchod považují za dobrý. To je možné.
Místopředseda PSP František Brožík: Promiňte, pane poslanče, opět bych požádal celé pravé spektrum o klid.
Poslanec Miloslav Výborný: Máte-li, dámy a pánové, za to, že výsledek je dobrý nebo obchod je dobrý, hlasujte, jak uznáte za vhodné, nicméně já společně s klubem poslanců KDU-ČSL a také s klubem poslanců Unie svobody vám v tom necháme zcela volný prostor a vašeho závěrečného hlasování se nezúčastníme.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji, pane poslanče. Slova se ujme pan poslanec Miloslav Ransdorf.
Poslanec Miloslav Ransdorf: Dámy a pánové, chtěl bych před tímto poněkud rozbouřeným shromážděním říci, že Komunistická strana Čech a Moravy se nebojí zákona, který je předložen této sněmovně. Koneckonců jestliže jsme si udělali první kalkulace, tak je nám zřejmé, že by Komunistická strana Čech a Moravy fakticky na tomto zákoně velmi vydělala. Proč tedy jsme proti zákonu, který je opětně předkládán tomuto shromáždění?
Z toho důvodu, že volby v demokratické společnosti mají sloužit k reprodukci, k obnově demokracie, nikoliv k omezování demokracie, jak vlastně by byl výsledek předkládaného systému. Ve volbách by mělo být umožněno, aby přicházely do oběhu nové ideje, aby se mohly společensky uplatnit nové koncepce. Předkládaný systém vede fakticky k tomu, že minoritní názory nemají šanci, aby se prosadily. Už v současných podmínkách volebního zákona s 5% klauzulí by bylo např. zcela nemožné, aby se taková legitimní součást politického spektra, jaká v západní Evropě funguje v řadě parlamentů, tzn. Zelení, aby se do parlamentního spektra dostala. Tím spíše je nemožné, aby se Zelení nebo jakákoliv podobná strana dostala do Parlamentu v novém systému. V podstatě se tedy konzervuje tímto zákonem stranický oligopol, a stejně jako monopol, i oligopol vede ke stagnaci a hnilobě.
Připusťme, že by obě strany, které přišly s tímto návrhem, uspěly a že by jim jejich projekt přinesl efekt, že by v podstatě u nás vznikl systém dvou stran, jak opakovaně o tom někteří autoři tohoto projektu mluvili. Zaručilo by to stabilitu v této zemi? Rozhodně ne! Klasickou zemí, kde funguje sytém dvou stran, je Spojené království Velké Británie a Severního Irska. Systém dvou stran se tam vyhranil velice brzy a vedl v podstatě ke korupci a k ohrožení parlamentního systému. Vzpomeňme na dobu, kdy byl ministerským předsedou Horace(?) Walpole, a tehdy v podstatě kdyby nebylo tlaku veřejnosti, kdyby nebylo tlaku zdola, samotný politický systém by vedl k rozkladu země.
Podobně tomu bylo ve čtyřicátých letech minulého století, kdy dokonce tento systém umožnil, kdy ministerský předseda Robert Peel, což nám velmi něco připomíná v současné době, přijal názory strany, která byla zdánlivě protikladná, a realizoval program svých protivníků. V podstatě tedy ve 40. letech minulého století systém dvou stran nevedl ke stabilitě, ale k rozkladu, ke korupci a stagnaci a řada lidí předpovídala Velké Británii velmi neblahý osud. Byl to právě tlak veřejnosti, který šel mimo Parlament a vlastně proti Parlamentu, který dokázal změnit situaci.
Domnívám se, že v podobném nebezpečí jsme v demokratickém systému i dnes. V roce 1995 se objevila studie Schwartze(?) a Kahna(?), která se zabývá fenoménem zvaným kartelové strany. Strany, které jsou zdánlivě pouze protivníky, ale které ve skutečnosti daleko více pociťují společné zájmy, protože patří do společné, chcete-li politické třídy. A tyto strany udělají všechno pro to, aby přežily, aby realizovaly právě svůj společný zájem. Myslím si, že co z toho rezultuje, je nebezpečí, které velmi přesně pojmenoval německý prezident Weitzsäcker svého času, kdy mluvil o kolonizaci státu politickými stranami. Myslím, že to je věc, které je třeba se postavit v samém zárodku.
Ještě bych chtěl připomenout jednu věc, která možná z mých úst nebude znít příliš sympaticky některým lidem. Ale daný systém také může znamenat (co?) pro zahraničněpolitickou orientaci státu. Představme si, že tedy jedna strana, která např. bude nepřátelská integraci do Evropské unii, získá přes 30 % ve volbách. Nebude tedy reprezentovat většinový názor, ale bude mít přes 50 % v Parlamentu. Může nejenom zablokovat, ale také otočit celý proces integrace do evropských struktur a samozřejmě v takovém případě tento systém, který údajně má zaručit stabilitu státu, ve skutečnosti povede k pravému opaku. Povede k diskontinuitnímu řezu v zahraničněpolitické orientaci země.
Děkuji vám.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji, pane poslanče. Dále se přihlásil pan předseda Vojtěch Filip, který má právo přednosti. Dále pak pan poslanec Jan Zahradil.
Poslanec Vojtěch Filip: Děkuji. Vážený pane předsedo, pane předsedo vlády, vládo, pane předsedající, paní a pánové, já se také zdržím delších komentářů před touto sněmovnou. Vím, že řadu z vás ten názor nezajímá, protože jste se pro některou věc rozhodli a chcete ji prosadit. Já chci na rozdíl od svého kolegy Karla Vymětala sdělit, že klub KSČM bude považovat volby, ve kterých podle tohoto systému vyhraje, za zcela legitimní, ale na rozdíl od vás je nehodlá zneužít.
***