(11.10 hodin)
(pokračuje Kühnl)
Dále se, pokud jde o moje obavy o morálku, zabýval literaturou. Na moji otázku, zda považuje toto jednání pana Šloufa za morální, samozřejmě neodpověděl ani slovem, a já nemám nic proti stranické výpomoci v jakékoliv volební kampani, ale musí se jednat o výpomoc stranickou, ze stranických prostředků, za stranické peníze, nikoliv za peníze daňových poplatníků, jak se v současné době ve prospěch pana Šloufa děje. A pokud se týká literárního příměru z románu Zvonokosy, tak já bych řekl, že pan premiér, resp. jeho vrchní poradce mi naopak připomíná pánskou postavu poslance a bývalého ministra Duplikáta z téhož románu, který rovněž předčasně zahájil volební kampaň a šel nové sociální zařízení použít jako první.
V bodě číslo 13, pane premiére, jsem se vás konečně ptal, kteří z vašich poradců a externích konzultantů studovali politické školy v minulém režimu. Vaše odpověď mě skutečně fascinovala: všichni, neboť podle vašeho názoru politickými školami v minulém režimu byly školy všechny. Já se obávám, že není úkolem premiéra české vlády, aby tímto způsobem urážel statisíce, možná miliony českých občanů, kteří studovali, snažili se získat skutečné znalosti na školách, byť za minulého režimu, snažili se ze svého vlastního vzdělání alespoň soukromě vyloučit tu politickou indoktrinaci. Já si myslím, že to je urážka všech deseti milionů občanů naší republiky.
A jenom tedy pro vaši informaci: politickými školami minulého režimu se celkem všeobecně rozumějí ty školy, které to buď měly v názvu, nebo byly určeny k přípravě utajeného represivního aparátu, tedy takové školy jako Vysoká škola politická ÚV KSČ, Vysoká vojenská politická akademie Klementa Gottwalda nebo Vysoká škola SNB, zejména její první fakulta StB. A ostatně nepoužitelnou kvalifikaci absolventů těchto škol v demokratickém státě podtrhuje skutečnost, že tyto školy byly bez výjimky po r. 1989 zrušeny. Odpovědi tedy, jak konstatuji, jsem se ani na tuto otázku nedočkal a já jsem sám v předchozích slovech část této odpovědi Poslanecké sněmovně poskytl.
Pro mě je velmi smutné, že předseda české vlády nedokáže rozlišovat mezi institucemi minulého režimu. Jestliže tyto tzv. jemné rozdíly není schopen vnímat, jak potom můžeme věřit, že je schopen vnímat rozdíly mezi lidmi, jak potom můžeme věřit, že si za své nejbližší spolupracovníky bude vybírat osoby, které skutečně mají co dělat ve státní správě demokratického státu?
A konečně na poslední dvě otázky, o těch se už nebudu ani nijak konkrétně zmiňovat, jsem se samozřejmě odpovědi opět nedočkal. Dočkal jsem se místo odpovědi z neznámého důvodu hodnocení motivů tazatele, motivů, do kterých panu premiérovi samozřejmě nic není. Jeho úkolem je odpovědět na otázky poslance Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR.
Domnívám se, že i tyto odpovědi neodpovědi na moje otázky jasně znázorňují přístup dnešní vlády, přístup premiéra české vlády, přístup, ze kterého začínám mít opravdu strach. Tato vláda, její premiér, ale vidíme to i na vysokých rozhodujících postech v řadě ministerstev, se stále více a více opírá o vrstvu lidí, které si minulý režim připravoval jako ty, kteří měli převzít po něm jakousi perestrojkovou moc, opírá se stále o lidi, kteří se shromažďovali kolem Miroslava Štěpána, kterým Jakešové, Bilakové a další se chystali předat politickou moc. Naštěstí jim tento plán v roce 1989 nevyšel a já nevidím nejmenšího důvodu, proč by dnešní vláda demokratické České republiky měla tento úspěch Štěpánů, Bilaků a Jakešů nahrazovat.
Já proto navrhuji následující usnesení, docela jednoduché: Poslanecká sněmovna vyslovuje nesouhlas s odpověďmi předsedy vlády Miloše Zemana na písemnou interpelaci poslance Karla Kühnla ve věci činnosti a působnosti poradců předsedy vlády.
Děkuji za pozornost. (Potlesk z pravé části jednací síně.)
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Kühnlovi a otevírám rozpravu, do které se jako první přihlásil předseda vlády Miloš Zeman.
Předseda vlády ČR Miloš Zeman: Vážená paní místopředsedkyně, nevážený pane poslanče Kühnle, vážení ostatní kolegové, vážené kolegyně, se smutkem v duši jsem si vzpomněl na období, kdy jsem byl i v této sněmovně šéfem opozice a vyhlásil jsem heslo "Jít vládě po krku" a současně jsem jasně a několikrát řekl, že toto heslo znamená, že nebudu dávat rány do zad ani pod pás. Bohužel, když jsem poslouchal pana poslance Kühnla, abych vás oblažil jiným literárním příměrem, než jsou Chevalierovy Zvonokosy, rád bych citoval epigram Stanislawa Jerzyho Lece, který zní: Nezlobte se na trpaslíky, že vás kopají do kotníků, oni výš nedosáhnou. Já se proto na pana poslance Kühnla nezlobím, a když mně byla předložena otázka, která je podle mého názoru psaná stylem pavlačové domovnice, rád bych pro ty, kdo moji odpověď celou nečetli, připomněl jednak úvodní konstatování pana poslance Kühnla, že jsem neodpověděl na žádnou z jeho otázek, a seznámil bych vás pouze s těmi částmi mé odpovědi, které pan poslanec Kühnl jistě jenom proto, aby šetřil váš čas, vynechal.
První otázka pana poslance Kühnla zněla: Kolik poradců a externích konzultantů jako předseda vlády využíváte? Odpověď zní: jak jsem vám již sdělil ve sněmovně 6. 4. 2000 při odpovědi na vaši ústní interpelaci, mám 10 poradců a více než 100 externích konzultantů.
Druhá otázka pana poslance Kühnla zněla: Kolik poradců je v pracovněprávním vztahu k Úřadu vlády ČR? Odpověď zněla: 10.
Třetí otázka pana poslance Kühnla zněla: Kolik poradců je v jiném než pracovněprávním vztahu k Úřadu vlády ČR a v jakém? Moje odpověď zněla: Seriózní a úplná odpověď na takto položenou otázku je dvojí. Podle vaší formulace se buď ptáte, zda mají poradci k Úřadu vlády ČR ještě jiný vztah než pracovněprávní a jaký. Pak zní odpověď: Všichni a citový. Nebo varianta II., zda jsou poradci ještě v dalším pracovněprávním vztahu k jiné instituci a v jakém. Pak zní odpověď: Nikdo a v žádném.
Jestliže ve čtvrté odpovědi, a myslím si, že už první tři ukázky jasně vyvrátily tvrzení pana poslance Kühnla, že jsem na žádnou jeho otázku neodpověděl, jestliže tedy ve čtvrté otázce se odvolávám na internetový materiál, který se týká internetových stránek Úřadu vlády ČR, dokument Organizační řád, pak jsem tak činil z úcty k Unii svobody, která zdůrazňovala ve svých programových dokumentech nutnost využívání internetu, a chtěl jsem i dát panu poslanci Kühnlovi příležitost, aby do internetu nahlédl.
Dovolte mi, abych se ještě vrátil k některým kvalifikačním záležitostem a k některým politickým záležitostem. Chtěl bych konstatovat, že rozhodně nevyužívám znalostí čerpaných z Vysoké školy politické, stejně tak jako bych nevyužíval znalostí z nedokončené vídeňské univerzity. Využívám znalostí, které se týkají průmyslové, zemědělské nebo jakékoliv jiné politiky. Jeden z mých poradců, Karel Tureček, byl např. odborníkem na vodní hospodářství a nedávno se stal náměstkem ministra zemědělství přesně v této funkci.
***