(11.00 hodin)
(pokračuje Kühnl)
Už tím samozřejmě připustil, že materiál buď existoval, byl zaznamenán na počítači jednoho z poradců a dokonce byl někým takto vytvořen. Myslím si, že je naprosto nezbytné, abychom se od pana premiéra dověděli, že takováto činnost není v náplni práce jeho poradců a není tedy financována z peněz daňových poplatníků. Místo odpovědi bylo arogantní upozornění na internet.
Existují ale i další náznaky - bývalý poradce pana premiéra pan Jaroslav Novotný sehrál například hlavní roli ve vyděračském skandálu, který měl za cíl zdiskreditovat bývalého ministra zahraničí pana Josefa Zieleniece. Pan Novotný sice mezitím svou funkci zaplať pánbůh, opustil, ale nikterak nebylo vysvětleno, jak tato jeho aktivita směrem k bývalému řediteli štiřínského zámku souvisela s jeho náplní práce jako poradce předsedy vlády. Nechci už zmiňovat činnost dalších, naštěstí bývalých poradců, jakým byl pan Libor Troubelík, který byl poradcem pro bezpečnostní otázky, ale spíše měl být poradcem pro zkrachovalé pojišťovny, neboť byl činný ve vedení zkrachované společnosti Morava.
Myslím si, že těch podezřelých náplní práce je trochu příliš mnoho, a toto jsou opravdu jen ty nechvalné nejznámější nebo nejnechvalněji známé případy, takže odpověď na otázku, jaká je přesně náplň práce poradců premiéra, musí být požadována, a je velmi smutné, že pan premiér odmítl na tuto otázku odpovědět.
V následujícím bodu 5 jsem se tázal pana premiéra, jaké mají jednotliví poradci a externí konzultanti kvalifikační předpoklady. Opět nulová odpověď pana premiéra, která zní "velmi dobré až vynikající". Parlament sám musí posoudit, zda toto může poslanec Poslanecké sněmovny považovat za vážně míněnou odpověď ze strany předsedy vlády ČR. A tato otázka také nebyla položena jen tak pro můj plezír. Tato otázka byla položena právě v souvislosti s otázkou předchozí a navazovala na popisy pracovní náplně poradců. Chtěl jsem se prostě dovědět, zda například kvalifikační předpoklady pro poslance, který má případně v pracovní náplni výrobu diskreditačních materiálů, je absolvování první fakulty StB, Vysoké školy SNB nebo s přimhouřením oka alespoň Vysoké školy politické ÚV KSČ, abych už byl konkrétní, neboť několik takových poradců pan premiér skutečně má.
Toto nám měl pan premiér objasnit. Z jeho skoro bych řekl nadšeného výkřiku o vynikajících předpokladech jeho poradců lze usoudit, že je v těchto souvislostech s kvalifikačními předpoklady svých poradců pro tyto a další činnosti velmi spokojen.
Myslím si ale, že ve skutečnosti podle kvalifikace poradců pana premiéra nelze zrovna usuzovat, že se jedná o předpoklady, které jsou v souladu s potřebami působení státních úředníků ve státní správě demokratického státu. Dám jen několik málo příkladů. Tak například pan Jan Belda je absolventem Vysoké školy politické ÚV KSČ a bývalým svazáckým funkcionářem. Pan Vratislav Šíma je rovněž absolvent Vysoké školy politické ÚV KSČ a dlouholetý propagandistický pracovník aparátu ÚV SSM. Již zmiňovaný bývalý poradce pan Troubelík byl šéfem brněnského SSM a posléze se stal předsedou městského výboru KSČ. Nynější osobní tajemník pana premiéra RSDr., čili rozhodnutím strany doktor, pan Karel Heřman je absolvent Vysoké školy politické ÚV KSČ, při jehož přijetí předpokládám, že pan premiér bral v úvahu doporučení, které mu vystavil Miroslav Štěpán. Sám šéf sboru poradců pan Miroslav Šlouf to dotáhl až na poslance v ČNR a vystřídal vrcholové funkce v SSM. Kromě tuším jednoho všichni poradci pana premiéra byli členy KSČ. Inu jaká vláda, takoví poradci.
Zdá se mi, že hustota absolventů tzv. dejvické Sorbonny mezi poradci premiéra České vlády a hustota nomenklaturních kádrů minulého režimu mnohonásobně přesahuje hustotu těchto lidí v české populaci, a dokonce bych řekl, že svým způsobem co do počtu překonává i kádrovou politiku státních institucí minulého režimu. A znovu připomínám, důležité je to proto, že dívá-li se předseda vlády na svět prizmatem sboru svých poradců, očima sboru svých poradců, myslím, že se musíme obávat, že vidí svět poněkud zkresleně a může mít tendenci pod tímto pohledem přijímat rozhodnutí, která se hodí spíše před rok 1989.
V dalším bodě číslo 6 jsem se tázal - a myslím, že to byla velmi jednoduše zodpověditelná otázka - jaké jsou roční výdaje Úřadu vlády ČR na činnost poradců a konzultantů předsedy vlády. Předseda vlády nedokázal tento velmi jednoduchý účetní úkol zadat nějakému pracovníkovi Úřadu vlády - počítám, že by to zabralo tak půl hodiny. Odpověděl, že poradci jsou placeni podle právních předpisů o odměňování zaměstnanců orgánů státní správy a že tyto výdaje nejsou sledovány odděleně. Ve skutečnosti ale samozřejmě existují odděleně a vyndat je z účetnictví a předložit panu premiérovi a mně potom jako informaci je velmi jednoduché. Musím se obávat, že pan premiér prostě ani odpovědět nechtěl.
Myslím si, že otázka opět směřovala k tomu, abychom věděli, kolik tento zvláštní spolek Jakešových dětí pana premiéra české vlády občany stojí. Myslím si, že není-li podle tvrzení pana premiéra možné údajně zjistit, kolik tento spolek stojí, pak mám obavy, že financování vůbec provozu Úřadu vlády vykazuje určité nejasnosti - a nejasnosti ve financování, jak pan premiér ví, nikdy nevedou k ničemu dobrému.
V otázce číslo 9 jsem se tázal, zda poradci a externí konzultanti premiéra mají nějaké komerční aktivity a jak je zajištěno, aby nevyužívali informace získané spoluprací s premiérem pro tyto své soukromé komerční aktivity. Premiérova odpověď se vůbec nedotkla otázky, zda mají či nemají komerční aktivity, premiérova odpověď zněla, že nemají žádné komerční aktivity, které by byly v rozporu s příslušnými ustanoveními zákoníku práce. Na to jsem se neptal, ptal jsem se, zda mají nějaké komerční aktivity. Odpověď je nedostatečná a já předpokládám, protože v předchozích odpovědích mě pan premiér ujistil, že všech jeho deset poradců je v pracovněprávním vztahu, čili jsou státními úředníky a jejich podnikání je tudíž omezeno a mají za to 25procentní příplatek. Jejich podnikání tedy musí být povoleno, pokud nějaké existuje, jejich nadřízeným, tedy předsedou vlády, případně šéfem Úřadu vlády, ale předseda vlády o nich musí vědět. Znamená to tedy, že komerční aktivity samozřejmě mají, což je snadno zjistitelné v obchodním rejstříku, a že tyto aktivity mají svolení pana premiéra, ačkoliv mi to pan premiér přímo nenapsal. Nedostal jsem ale odpověď na otázku, jak je zajištěno, aby exkluzivní informace získané činností pro předsedu vlády nemohli využívat a zneužívat ve svých soukromých aktivitách.
Jenom pro informaci, například pan Jaroslav Suk figuruje v pěti firmách podle obchodního rejstříku a komerční aktivita pana Šloufa je tak rozsáhlá, že si ji pan Šlouf ani sám nemůže pamatovat.
V otázce číslo 11 jsem se tázal, zda se pan premiér domnívá, že je morální, aby pan Šlouf využíval kontaktů získaných při spolupráci s premiérem při zabezpečování své vlastní senátorské kampaně. Pan premiér mě poděkoval za informaci o tom, že pan Šlouf kandiduje do Senátu - já jsem mu ji rád poskytl - a zároveň sdělil, že mu samozřejmě rád jako člen stejné politické strany pomůže.
***