(Jednání opět zahájeno v 18.30 hodin.)
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Předseda vlády Miloš Zeman odpověděl na interpelaci poslance Václava Exnera ve věci způsobu deblokace jedné pohledávky. Interpelace se spolu s odpovědí a dalšími třemi interpelacemi v téže věci, jakožto i s odpověďmi na tyto interpelace předkládá jako tisk 654.
Udílím slovo panu poslanci Exnerovi. Pan poslanec Exner si přeje odhlásit? Odhlašuji vás a prosím o novou registraci. Současně udílím slovo panu poslanci Exnerovi.
Poslanec Václav Exner: Paní místopředsedkyně, nebude třeba počkat, až bude sněmovna usnášeníschopná? O písemných interpelacích se hlasuje a myslím si, že je potřeba, aby poslanci hlasovali s vědomím toho, o čem se diskutuje.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Pane poslanče, v okamžiku, kdy přikročíme k hlasování, samozřejmě bude nutné, aby sněmovna byla usnášeníschopná. V průběhu rozpravy neukládá žádné ustanovení jednacího řádu, aby sněmovna byla usnášeníschopná.
Poslanec Václav Exner: To je pravda. Paní místopředsedkyně, pane předsedo vlády, členové vlády, dámy a pánové, jak je vidět z tisku 654, vedl jsem ve věci způsobu deblokace jedné pohledávky, konkrétně pohledávky z mezivládní dohody z roku 1984 mezi tehdejším Československem a vládou Libye, rozsáhlou korespondenci. Po čtyřech výměnách dopisů mně - shrnuto - předseda vlády sdělil, ať už si dám pokoj.
Z celé korespondence vyplývá, že předseda české vlády nemá takové informace, aby mohl odpovědět na dotazy týkající se pohledávky za 131,5 milionu dolarů, což při současném kurzu je skoro 5 miliard korun. Nereaguje ani jednoznačně na dotazy týkající se úroků řádu desítek milionů amerických dolarů. Pro odpověď nemá k dispozici písemné dokumenty zaslané vládě Libye, neumí doložit, zda se v České republice postupovalo s vědomím vlády nebo z rozhodnutí vlády a České národní banky ve věcech, které to vyžadují. Neumí také vysvětlit účel účtu založeného v souvislosti s touto pohledávkou u soukromé banky v Paříži, není schopen sdělit, zda pověření prostředníka k jednání odmítnuté libyjskou vládou už v roce 1993, avšak prodloužené ještě ministrem financí Ivo Svobodou ve druhé polovině roku 1998 a respektované současným ministrem financí Pavlem Mertlíkem, bylo odvoláno, nebo zda trvá. Prostředník byl totiž podle korespondence jen požádán o vrácení mandátu. Neumí také vysvětlit, k podpisu jaké dohody byl tento prostředník pověřen. Předseda naší vlády nejeví zájem o objasnění věci, o které soudí, že - cituji - nepatří k optimálnímu řešení - konec citace - což omlouvá nedostatečnými zkušenostmi kolem roku 1993. Vzdává se možnosti dopátrat se znalosti o věci, aby mohl jasně položené otázky zodpovědět. Neuvěřitelně mě odkazuje na soukromé osoby, které - a znovu zde cituji - si mohou něco pamatovat. Neumí vysvětlit, jaký způsob se použil pro předávání nebo zaslání dopisů na vládní úrovni do Libye.
Předseda vlády mi odpovídá z pohledu Ministerstva financí České republiky, ačkoliv byl dotazován jako předseda vlády. Naopak mě v této věci kontaktoval advokát, který o sobě prohlásil, že není pověřen Úřadem vlády ani jiným státním orgánem na můj přímý dotaz a kuriózně žádal, abych se aspoň nějaký čas o záležitost nestaral.
V této situaci se domnívám, že je jediná možnost: abych navrhl Poslanecké sněmovně, aby nesouhlasila s odpověďmi předsedy vlády České republiky na mé interpelace. Jsem ovšem také toho názoru, že jde o velmi závažnou věc, která se naší republiky velmi jednoznačně dotýká. Není-li předseda vlády sám schopen objasnit celou záležitost, bylo by asi na místě, aby se obrátil na některou nezávislou státní autoritu, např. Nejvyšší kontrolní úřad, nebo požádal o šetření výbor Poslanecké sněmovny nebo orgány činné v trestním řízení a aby se dosáhlo zrekonstruování celého spisu v této záležitosti, který nepochybně podle odpovědí má velmi vážné mezery. Myslím si, že není jenom v mém zájmu, ale v zájmu nás všech, aby byly zodpovězeny všechny otázky, které jsem ve svých písemných interpelacích nastínil.
Myslím si, že je také na místě, aby vláda České republiky, speciálně Ministerstvo financí, bylo požádáno, aby učinilo pozitivní kroky k zamezení případného zneužití dokumentů vydaných Ministerstvem financí České republiky v minulosti, aby je zrušilo a formálně to oznámilo druhé smluvní straně, vládě Libye.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Exnerovi a otevírám rozpravu, do které se jako první přihlásil předseda vlády České republiky Miloš Zeman.
Předseda vlády ČR Miloš Zeman: Vážená paní místopředsedkyně, vážené kolegyně, vážení kolegové, bývám občas označován za člověka, který se nechová ke komunistickému poslaneckému klubu jako ke ghettu v této sněmovně a který s ním rovnoprávně komunikuje. Ano, je to pravda. Je to pravda proto, protože se domnívám, že stejně jako v jakémkoliv jiném parlamentním klubu i v klubu KSČM se najde celá řada inteligentních poslanců, s nimiž lze rovnoprávně komunikovat. Až dosud jsem se domníval, že teoretické maximum tohoto počtu je 24 poslanců. Po vystoupení pana poslance Exnera snižuji toto ryze teoretické maximum na 23 poslanců klubu KSČM.
Dovolte mi, abych stručně uvedl důvody, které mě k tomu vedou, protože nepochybuji o tom, že většina členů této Poslanecké sněmovny vůbec netuší, o co se jedná.
Jistý František Kůrka byl pro naprostou neschopnost vyhozen z práce v našem libyjském zastupitelském úřadu.
***