(14.30 hodin)
(pokračuje Tlustý)
Tyto citáty uvádím proto, že je nepochybné, že ještě 8. 6. t. r. trvala vláda na tom, že žádným způsobem se nevloží do řešení situace v IPB a nevynaloží žádné prostředky na řešení situace v ní - stručně řečeno vláda vyloučila spoluúčast na řešení IPB s vysvětlením, že je to soukromá banka. Domnívám se, že právě tato ujištění vlády byla jedním z rozhodujících impulsů pro nastartování runu vkladatelů, kteří se v této situaci začali pokoušet vyjímat a úspěšně vyjímali vklady z IPB.
Proto nikoho nemůže překvapit, že byla 16. 6. vyhlášena nucená správa uprostřed procesu mohutného runu, mohutného vybírání vkladů z IPB. Také je logické a je třeba ocenit, že ČNB v této situaci se plně zaručila za vklady i ostatní pasiva, poskytla záruku, kterou v tuto chvíli budu nazývat zárukou číslo 1, neboť se ukáže, že není poslední, za vklady vůči vkladatelům, vůči občanům a podnikatelským subjektům. Až potud je leccos pochopitelné. Co následuje dále, je pochopitelné méně.
Dne 9. 6. nucený správce prodal bez veřejné soutěže - přestože nucený správce je osoba, která by se měla chovat s péčí hospodáře řádnějšího, než je vedení standardní společnosti, přestože mu byla známa existence více zájemců o tuto banku, neboť probíhala jednání i s jinými zájemci o tuto banku - jedinému zájemci za netržní cenu, dokonce bez podání žádosti o vyslovení souhlasu na Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, což je pozoruhodné, neboť je zřejmé, že dvojice bank IPB a ČSOB společně na českém bankovním trhu přesahuje třicetiprocentní hranici a takováto koupě nepochybně podléhá schválení Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže.
Došlo k netransparentnímu, neveřejnému prodeji s vyloučením jakékoli konkurence za "dojednanou cenu", o které lze s úspěchem vyslovit domněnku, že je to cena výrazně nižší než cena, které by bylo dosaženo, kdyby konkurence a ostatní zájemci byli do takovéhoto prodeje připuštěni.
Nyní - a to je na vývoji událostí velmi pozoruhodné - vláda po mnoha měsících tvrzení, že nevloží do řešení IPB jedinou korunu, svým usnesení č. 622 z roku 2000 ze dne - a to je ještě kurióznější - 15. 6., tzn. den před uvalením nucené správy a čtyři dny před rozhodnutím nuceného správce o prodeji, poskytla záruku číslo 2 nikoli za vklady vůči občanům, ale záruku za hodnotu úvěrů vůči strategickému investorovi. Pokud vláda 15. 6. poskytla tuto duplicitní záruku, protože vklady občanů byly chráněny zárukou ČNB, lze vyslovit domněnku, že vláda 15. 6. znala strategického partnera, nebo alespoň znala záměr uskutečnit prodej nějakému strategickému partnerovi.
Tato záruka je pozoruhodná nejen z hlediska pořadí událostí, v jakém byla uplatněna, je pozoruhodná i z hlediska znění. Odvolává se totiž na ustanovení zákona č. 586 § 36 odst. 1, o pravidlech hospodaření s rozpočtovými prostředky. Aniž bych předkládal sněmovně jakýkoliv výklad této situace, budu citovat. Příslušný paragraf zákona totiž říká, že vláda může poskytovat záruky za úvěry, úroky - budu číst doslovně -"k zajištění splátek úvěrů a obdobných forem finanční výpomoci a úroků z nich upravených o případné kursové rozdíly a dalších spojených výdajů s úvěry".
V usnesení vlády č. 622 je ale formulace zcela odlišná. Uvádí, že vláda souhlasí s poskytnutím záruky státu - cituji - za aktiva IPB ve prospěch strategického investora, a pak uvádí, domnívám se nepřesně, že tak činí v souladu s § 36 odst. 1.
Vláda tedy dodatečně poté, co dlouhé měsíce ujišťovala veřejnost, ale i případné strategické investory, že do procesu řešení situace IPB nevstoupí, jinak řečeno, že její spoluúčast na tomto problému bude nula, do tohoto procesu vstoupila a vstoupila do něho nekonečnou zárukou za všechna aktiva, která není nijak ohraničena, a jak jsem naznačil, dokonce vytváří obavu, že není nijak ohraničena (?), dokonce vytváří obavu, že není v souladu se zněním zákona, na který se odvolává.
Dovolím si vyslovit hypotézu. Jsem přesvědčen, že kdyby vláda 14 dní před tímto svým rozhodnutím se vyslovila s takovouto zárukou v rozsahu 10 % toho, jaké budou konečné náklady státního rozpočtu, protože záruka vlády číslo 2 je zárukou poskytnutou ze státního rozpočtu, dosáhla by téhož efektu - stabilizace banky a jistoty vkladatelů. Vláda se tak nerozhodla. Počkala 14 dní a poskytla záruku v plném rozsahu o 14 dní později, čímž podle mého názoru deklarovala svou připravenost podílet se nejen na stabilizaci banky a jistotách vkladatelů, ale zejména, a to v rozsahu 90 % nákladů, na podpoře rozvoje soukromé společnosti, strategického investora, který IPB v netransparentních podmínkách koupil od nuceného správce - a to je dále kuriózní - za v tuto chvíli neznámou cenu.
Doufám, že vás napadá řada otázek, ale jedna zásadní otázka v tuto chvíli je zřejmá. Ve chvíli, kdy budou známy konečné náklady poskytnutí této vládní záruky, zdůrazňuji nikoli vkladatelům, ale strategickému investorovi, nikoli za vklady, ale za úvěry, které byly v IPB - nebude to dnes ani zítra, ale dlouhou dobu trvající proces - by měl někdo zkoumat, jakou strukturu tyto náklady mají. Jinak řečeno - za jakou část této ztráty je zodpovědný nezodpovědný management, za jakou část jsou spoluzodpovědní vlastníci, kteří měli dohlížet na management, ale také za jakou část je zodpovědný bankovní dohled ČNB, neboť je nepochybné, že v roce 1998 tato situace neexistovala, a proto je nepochybné, že bankovní dohled mohl zjistit případné problémy a řešit je dříve, než dosáhly dnešních rozměrů.
Je třeba také zkoumat, jaký podíl na této ztrátě má první run, druhý run, je třeba zkoumat, kdo byli ti, kteří odstartovali v médiích tyto dva runy, které byly rozhodujícím faktorem následujících potíží v IPB.
Je třeba také zkoumat, jakou ztrátu netransparentním prodejem způsobil nucený správce, a je třeba zkoumat, jakou ztrátu svým postojem a postupem způsobila vláda, která zásadně změnila v průběhu procesu své stanovisko od nulové podpory k podpoře nekonečné, k podpoře stoprocentní.
Aby nedošlo k mýlce: nekritizuji poskytnutí záruky ze strany ČNB vůči vkladatelům. Domnívám se, že v okamžiku probíhajícího runu nebyla jiná alternativa a že bylo správné, aby ČNB vůči vkladatelům, vůči občanům České republiky takovou plnou záruku poskytla.
Co však zásadně zpochybňuji, je, že vláda tuto záruku jakoby nahradila druhou, jinou zárukou, která se netýká vkladatelů, která se týká výlučně investora, která se netýká vkladů občanů, která se týká pouze a jen úvěrů v tuto chvíli držených ČSOB.
***