(19.10 hodin)
(pokračuje Doktor)
Přece neplatí to, jestliže nebyl problém v době, kdy byl ministrem financí Ivan Kočárník a celý sektor vykazoval zhruba 1,4 miliardy, bylo 90 družstevních záložen, že odpovědnost je stejná jako v době, kdy v sektoru se objevilo 10 a více miliard, bylo tam 135 tisíc členů, protože základní parametry selhání celého sektoru spočívají někde úplně jinde, v nešťastném institutu Úřadu pro dohled, tam jsme jistě ve shodě, ale zejména v tom, že institut členství, spoluvlastnictví se stal pouze formální záležitostí. V té době se mělo efektivně zasáhnout. V té době se mělo sáhnout do sektoru - ve velikosti 5, 6 miliard Kč. Já bych zde na tomto místě - zcela odpovědně a patrně i s možným odvoláním na některé své kolegyně - mohl uvádět postoj ministra financí sociálně demokratické vlády, když jsme ho začali oslovovat s nárokem na novelu zákona 87/1995. Nebudu tak činit, protože zde není a nemůže se hájit. Proto žádám jenom o stejný postup na druhé straně.
Musím říci, že mě trochu mrzí přístup vlády zejména k časové prodlevě, protože usnesení č. 837 bylo přijato 29. 2. Od té doby uplynula spousta času. Vím, kdy se začaly rodit návrhy způsobu řešení, sanace krize fondu pojištění. Vím, že nejsou starší jednoho měsíce. Vím, kdy se úředník Ministerstva financí, který byl pozván do Jedenadvacítky, do Debaty, začal zodpovědně připravovat na to, že nějaké usnesení Poslanecké sněmovny existuje. Mně vadí přístup vlády, tak jak zachází s tou krizí fondu pojištění, a doufám, že na příští schůzi Poslanecké sněmovny navrhne konkrétní řešení.
Musím se vyjádřit k číslům, která zde byla uvedena. Ti z vás, kteří pozorně poslouchali má vystoupení v průběhu projednávání novely zákona 87/1995, vědí, že ta čísla zde uváděna byla. Bohužel parametry a ztráta celého sektoru jsou skutečně takové, jak je zde uváděl předseda vlády, byť já musím říci, že jsem trošku optimista. V číslech 7 až 8 miliard není zohledněn výprodej majetku dceřiných společností a aktiv. Pan předseda vlády by mohl uvést jako jeden z příkladů řešení té krize uvnitř družstevních záložen institut vnitřního vyrovnání. My předpokládáme, že řada členů družstevních záložen uvnitř své vlastní záložny najde partnera - dlužníka družstevní záložny a vypořádá tak své pohledávky vůči družstevní záložně tímto režimem. Já doufám, že ty nároky nebudou vyšší než 6 miliard Kč, ovšem nezpochybňuji slova předsedy vlády o tom, že ta situace kritická je.
Mám návrh na jediné usnesení, to je návrh usnesení, kterým Poslanecká sněmovna žádá vládu ČR, aby jí v průběhu další řádné schůze, to je 26. schůze, předložila návrhy možného řešení insolventnosti fondu pojištění a situace v celém sektoru peněžního družstevnictví. Děkuji. (Potlesk v části sálu.)
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji panu poslanci Doktorovi. Nyní bude hovořit pan poslanec Výborný, připraví se pan poslanec Pilip.
Poslanec Miloslav Výborný: Pane předsedající, pane předsedo vlády, dámy a pánové, po pravdě řečeno nemám připravenu řeč, tak jako ji měl pan poslanec Recman. Ani jsem v rozpravě vystupovat nechtěl, protože se domnívám, že slova tady mnoho nezmohou a že mnohem více zmůže vláda, která zřejmě přijetím usnesení pana poslance Doktora - a jeho návrh budu podporovat - bude k té činnosti více nucena. Koneckonců i ona částka 3 miliard korun musela být odhlasována sněmovnou a nepřišla iniciativa z vlády.
Já jsem se ovšem přihlásil spíše s faktickou poznámkou než s tím, abych řečnil. S faktickou poznámkou, kterou chci reagovat na onen závěrečný bonmot pana ministerského předsedy.
Dámy a pánové, já jsem hluboce přesvědčen, že situace těch desítek tisíc družstevníků v družstevních záložnách si bonmoty nezaslouží, protože ti lidé opravdu mají za sebou v některých případech tragický osud a je málo platné říkat, že si ho sami zavinili, jak naznačil ekonomicky a z makroekonomického pohledu pan předseda vlády.
Kromě toho ten bonmot byl velmi nepřesný a řekl bych až matoucí. Za prvé všichni tady víme, a ví to i veřejnost, že žádný svátek svatého Václava schválen nebyl. Byl schválen Svátek české státnosti. Ale to je malichernost. Všichni také víme, že schválení státního svátku je ztráta hrubého domácího produktu v řádu cca 5 miliard. Ale, pane předsedo vlády, já si vás dovolím oslovit, vy přece dobře víte, že to není o tom, že schválením státního svátku by státní rozpočet přišel o 5 miliard Kč a mohl - nebýt tohoto svátku - zaplatit tyto vklady. Tak to přece není! To je ztráta hrubého domácího produktu, nikoli ztráta státního rozpočtu.
Kdybychom chtěli pokračovat v této logice, musel bych se ptát, proč jsme vlastně prodloužili dovolenou o týden, já jsem hlasoval pro, já jsem byl pro, ale je to ve stejné logice, a bylo to na návrh vaší vlády. Nebo proč nezavedeme pracovní soboty, protože tím by se zřejmě naše ekonomika stala nejvýkonnější na světě. Takže ten váš bonmot byl nepřesný a možná že urazil mnoho lidí z těch, kteří o úspory přišli.
Podpora fondu pojištění je nezbytná, usnesení pana poslance Doktora by mělo být přijato. (Potlesk v části sálu.)
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji, pane poslanče. Nyní bude hovořit pan poslanec Ivan Pilip. Připraví se pan poslanec Miroslav Kalousek.
Poslanec Ivan Pilip: Vážený pane předsedající, pane předsedo vlády, kolegyně a kolegové, vzhledem k pokročilé hodině se budu méně věnovat genezi vývoje problému zvaného dnes stručně kampeličky. Ne ve všem souhlasím s tím, jak to hodnotil pan předseda vlády. Přesto si myslím, že to byl víc náznak pokusu o korektní diskusi než v některých jiných případech. Přesto alespoň jednu poznámku učiním.
Je pravda, že velmi časti je zmiňováno, jakým způsobem byly využívány k propagaci i veřejně známé osoby vzhledem k tomuto sektoru. Musím potvrdit, že jsem si po těch letech vzal do ruky text, který jsem poskytl časopisu, který propagoval družstevní záložnictví, a že to byl rozhovor velmi opatrný, vyzývající k tomu, že jde o sektor, který by mohl mít jistou šanci, ale že bude třeba velké opatrnosti a velké snahy o to, nově ho vybudovat. Říkám to tady spíš proto, abychom brali tento problém jako cosi, co nám bylo předáno nikoli úsilím minulé vlády, to tady říkal už pan poslanec Doktor, že můj předchůdce jako ministr financí Kočárník se tvářil velmi váhavě ke vzniku této instituce, stejně tak celá vláda tehdy Václava Klause, stejně také vláda Tošovského, která nastoupila po ní.
Myslím si, že by možná stálo za analýzu přesné hlasování o tomto zákonu. Ale skutečně to nejpodstatnější asi je, jakým způsobem řešit tu situaci dnes.
Domnívám se, že situace okolo kampeliček je jednou z nejsmutnějších, která nás, pokud jde o finanční sektor, v posledních letech potkala. Protože pokud jsem si dělal určité analýzy rozložení, struktury obyvatel, kteří uvěřili kampeličkám, tak jde velmi často o lidi s velmi nízkými příjmy, kteří dali do těchto kampeliček poměrně vysoké úspory vzhledem ke svým příjmům, reagovali např. na zmizení poboček spořitelny atd. To samozřejmě situaci vlády i parlamentu pro dnešní řešení činí mnohem složitější. Přesto je nutné vzít v úvahu jednu věc, že ke vkladům záložen docházelo v době, kdy tady již několik let fungoval tržní a také právní systém, pravda se všemi vadami, které měl a i dnes má, ale každý, kdo se rozhodoval o ukládání svých peněz, už v té době musel víc a víc vnímat tu základní logiku ukládání peněz. To znamená čím vyšší je možný výnos, tím vyšší je možné riziko. Kampeličky lákaly na velmi vysoký výnos, proto bylo zjevné, že s takovýmto druhem podnikání musí být spojeno vyšší riziko, neboť jinak by takovýto výnos mohl slibovat kdokoli jiný.
***