(18.50 hodin)
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji panu předsedovi za úvodní slovo. Otevírám všeobecnou rozpravu, do které mám písemnou přihlášku od pana poslance Recmana. Chtěl bych poznamenat, že tento materiál nebyl projednáván žádným výborem, a je proto nutné určit zpravodaje k projednávání tohoto bodu programu. Já bych chtěl navrhnout sněmovně, protože podle § 57 odst. 3 musí tohoto zpravodaje schválit sněmovna, chtěl bych navrhnout, aby první vystupující poslanec ve všeobecné rozpravě se ujal i slova zpravodaje. Přesto se zeptám pana poslance Recmana, jestli s tímto postupem souhlasí, protože jednací řád mi to ukládá. Souhlasí. Přesto nechám hlasovat.
Táži se, kdo souhlasí, aby pan poslanec Recman byl zpravodajem k tomuto bodu projednávání, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti?
Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 573 z přítomných 138 poslanců pro 101, proti 3. Návrh byl přijat.
Takže pane poslanče, máte slovo jako první vystupující ve všeobecné rozpravě i současně jako zpravodaj k tomuto bodu projednávání.
Poslanec Svatomír Recman: Pane předsedající, pane premiére, vážená sněmovno. Dovolte mi, abych i já v tento pozdní májový večer utrousil několik poznámek k této problematice. Především chci poděkovat za podporu těm poslancům a poslankyním, kteří podpořili můj návrh na zařazení tohoto bodu na program této Poslanecké sněmovny, a zároveň poděkovat i předsedovi vlády za informace a provedené kroky, které by mohly vést k pomoci státu, reprezentovaného v tomto případě vládou a Poslaneckou sněmovnou, právě sektoru družstevních záložen.
To, že to projednáváme v těchto chvílích před řekl bych velice nebo relativně zaplněným auditoriem, svědčí o tom, že problém spořitelního a úvěrního družstevnictví, stručně řečeno kampeliček, je problém aktuální, velmi vážný, který trvá již řadu měsíců a vyžaduje, aby se mu věnovali nejen družstevníci, Úřad pro dohled na družstevními záložnami, Ministerstvo financí, ale rovněž vláda a parlament. Jeho současný krizový stav si vynutil to, že se mu věnuje pozornost napříč celým politickým spektrem.
Dalším z argumentů pro zařazení tohoto bodu na schůzi byla skutečnost, že se s touto problematikou v posledních měsících setkal osobně snad každý z poslanců a řekl bych i senátorů. Uvedenou problematiku, jak už byl zmíněno v úvodu, projednala Poslanecká sněmovna na své 22. schůzi a přijala k němu usnesení č. 837, jehož plnění bylo právě předmětem projednávání tohoto bodu a s jehož plněním nás seznámil předseda vlády.
Chci jen připomenout, že od přijetí nebo od schválení tohoto usnesení uběhly již tři měsíce, bylo přijato 29. února, a řekl bych, že končí to období hájení - sto dní. Za uvedenou dobu Ministerstvo financí ani vláda žádost Poslanecké sněmovny neprojednaly, aspoň podle mých informací nebyl z Ministerstva financí ani z vlády žádný výstup vůči sněmovně ani veřejnosti. Z tohoto pohledu považuji toto období za málo využité a považuji to za zásadní nedostatek, že ani po třech měsících není jasné stanovisko vlády.
Dámy a pánové, jsem si vědom, že ukládat peníze do družstevních záložen dnes neznamená žádné lákadlo. Problematických záložen narůstá jak hub po dešti, a tak ochotu investovat formou vkladu do družstevní záložny je možné svým způsobem přirovnat k hazardu. V některých tiskovinách se dokonce píše, že sektor družstevních záložen je označován za potápějící se loď. Doufám, že situace přece jen není taková tragická. Přesto situace na úseku spořitelního a úvěrního družstevnictví je již několik měsíců velmi kritická a hrozí přerůst ve velmi vážnou krizi celého sektoru. Další zhoršení situace by mohlo přivodit kolaps celé řady dalších kampeliček, zasít nedůvěru ke zdravým kampeličkám a následně ohrozit stabilitu finančního družstevnictví. To by mělo velmi vážné následky na důvěru a chování občanů, zda je stát schopen prostřednictvím institucí ochránit vklady svých občanů, zejména drobných střadatelů a podnikatelů.
Krizi kampeliček však není možno chápat jako nějaké překvapení, které nebylo možné s dostatečným předstihem předpovědět. Určité indicie bylo možné zaznamenat již v době, kdy vznikal zákon upravující jejich činnost - zmíněný zákon č. 87 z roku 1995, který umožňoval založit kampeličku prakticky komukoliv.
Velmi naivní se přitom ukázalo srovnání a řekl bych mechanické přebírání zkušeností z doby Rakousko-Uherska či první republiky, kdy daný sektor velmi dobře fungoval. Období konce 20. století je zcela odlišné, a tak není možno zcela mechanicky se na předválečné kampeličky odvolávat. Chci připomenout, že máme určitě ještě v paměti zafixované krachy a tunelování 18 soukromých bank, které připravily o vklady nebo o velkou část vkladů jak podnikatele, tak drobné vkladatele a mohu říci i poslance a senátory.
Chci připomenout alespoň poslední kauzu Moravia banky, která je aktuální zejména na severní Moravě, a s ní spojená i otázka 1. Družstevní záložny. Chci říci, že stát a Česká národní banka v posledních osmi letech vynakládají značné finanční prostředky na stabilizaci a konsolidaci bankovního sektoru včetně soukromých subjektů.
Podle informací, které byly publikované, a jsou to informace z roku 1998, např. na konsolidaci bank bylo věnováno - na Banku Bohemia 11,7 mld. Kč, na Ekoagrobanku 9 mld. Kč, Evrobanku 8,9 mld. Kč, bankovní dům Skala 3,18 mld., AB banka 2,8 mld. Kč atd. Mohl bych jmenovat Podnikatelskou banku, COOP-banku, Velkomoravskou banku a další. Rovněž sanace bankovního sektoru byla prostřednictvím Konsolidačního programu I, Konsolidačního programu II a Stabilizačního programu - celkem podle údajů z roku 1998 byly náklady na očištění ve výši 163 mld. Kč.
V posledním období se hovoří o dalším navýšení finanční pomoci státu bankovnímu sektoru, spojené zejména s připravovanou privatizací státního podílu v největších bankách. Podle informací, které mám, by celková suma na sanaci bankovního sektoru měla dosáhnout 300 až 400 mld. Kč. Jsou to samozřejmě částky nesrovnatelně větší, řádově větší, než jsou nedobytné pohledávky a vklady v kampeličkách, které pan premiér ve svém úvodním slově ocenil na 8,8 mld. Kč. Představuje to téměř 85 % všech vkladů.
Přitom Úřad pro dohled nad družstevními záložnami zasáhl již v 17 případech. Vláda se mimo pomoc bankovnímu sektoru rozhodla pomoci i vybraným podnikatelským subjektům, a to prostřednictvím Ministerstva průmyslu a obchodu a Revitalizační agentury. Podle publikovaných informací bude pro tento účel pro vybrané podniky vyčleněno 7 mld. Kč. V tomto směru si myslím, že to je částka srovnatelná s možnou pomocí sektoru družstevnímu, který se blíží, jak už bylo řečeno, 8,8 mld. Kč.
Já osobně jsem se setkával s tím, že se mě družstevníci ptali: Proč vláda, parlament, nepomůže rovněž družstevním záložnám, když pomáhá udržet bankovnímu sektoru jako celku stabilitu, když pomáhá vybraným průmyslovým podnikům s cílem udržet sociální smír, zaměstnanost a výrobu?
***