(15.00 hodin)
(pokračuje Payne)
Další poznámku, kterou vidím jako systémovou chybu, bych chtěl vznést ke skutečnosti, že prověřovaná osoba musí podepsat souhlas, že se mohou příslušné orgány zabývat skutečnostmi ze života a z minulosti této dotyčné prověřované osoby. To je zřetelné. Člověk musí dát k dispozici přístup ke svým bankovním účtům, musí dát k dispozici přehled o svém majetku, prostě musí nechat nahlédnout do svého soukromí, musí nechat nahlédnout dokonce do toho, co dělal za svých studentských let, apod. To je bezesporu nutné. Na druhé straně, jestliže takový člověk není prověřen, ptám se, ve kterém okamžiku končí toto oprávnění, protože on dával souhlas s tím, aby se určití lidé zajímali o jeho život, pouze za účelem toho, že bude uzavřena pracovní smlouva mezi jím a institucí, která potřebuje takové prověření. Jestliže k tomu nedojde, pak tvrdím, že ten člověk má právo vzít tento souhlas zpět. To znamená, že nadále od toho okamžiku, kdy dostane záporné stanovisko bezpečnostního úřadu, končí oprávnění bezpečnostního úřadu nadále se touto osobou zabývat a vzniká otázka, co udělat se spisem, který na tohoto člověka byl založen, zda ten spis má být zničen, nebo zda je možné ho nadále vést v evidenci, zda se ponechává v evidenci jen to rozhodnutí, tato osoba nemůže pracovat s utajovanými skutečnostmi. Nedovedu si představit, že by se to změnilo. Jestliže někdo spolupracoval s cizími tajnými službami, tak pravděpodobně pro příštích dvacet let ta skutečnost bude stejná, i kdyby vymazal všechny registry, tak na této skutečnosti by se nic nezměnilo. Jediná věc, kterou bych si dovedl představit, že se změní, je zdravotní stav. Ten se ovšem tady stejně ruší, to znamená my v tomto okamžiku už nebudeme vědět, jaký byl zdravotní stav toho člověka předtím a jaký byl potom, to znamená ke změně nemůže dojít.
A stejně musíme vyřešit otázku, co s tím spisem, jak velmi citlivé informace, které byly shromážděny o daném konkrétním člověku, jestliže nedošlo k podepsání služebního poměru, jak s tím naložit, aby informace nebyly vedeny ve státní evidenci. Po roce 1989 jsme se snažili, aby byly všechny informace vymazány. Snažili jsme se, aby informace, které evidovala StB, byly zveřejněny. A já se ptám, co udělat s informacemi, které tímto způsobem byly shromážděny, byl učiněn závěr, že tato osoba nemůže pracovat s utajovanými skutečnostmi, a já tvrdím, že bychom měli dořešit v zákoně, že tyto informace budou jistým způsobem zničeny, že se ponechá jen řekněme nejzákladnější část těchto informací, ale že nebudou nadále ani archivovány, ani skladovány v žádném úřadu.
Na závěr ještě jednou opakuji. Myslím, že způsob, který zvolila vláda po dvouletém přemýšlení, není zcela ideální, zvyšuje rizika narušení systému ochrany utajovaných skutečností v České republice; že možná nedojde k nějaké tragédii, ale každopádně pravděpodobnost rizika je mnohem větší a já se velmi obávám toho, aby k něčemu takovému nedošlo, protože by to mělo dalekosáhlé důsledky dokonce pro celou situaci ve střední Evropě.
Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Paynovi. Slovo má pan poslanec Cyril Svoboda.
Poslanec Cyril Svoboda: Vážení paní místopředsedkyně, vládo, kolegyně a kolegové, také patřím k té malé skupince, která byla prověřena na nejvyšší stupeň. Nevím, kolik nás tady v Poslanecké sněmovně je, a je myslím potěšitelné, že nám může kdokoli sdělit jakoukoli utajovanou skutečnost a my ji nevyzradíme. To je výsada, kterou máme v Poslanecké sněmovně.
Nicméně pojďme k věci. Samozřejmě tu jistou pochybnost mám a hned ji tu přednesu. Především souhlasím s kolegy poslanci, že není možné, abychom rozšířili určení ze zákona o státní zástupce. To není důvod jen ten, který říká pan kolega Nečas. Nejen ten, s tím já souhlasím, ale důvod, proč byli soudci určeni ze zákona, je totiž ten, že u nás existuje princip tzv. zákonného soudce, tzn. že objektivními kritérii musí být soudce přidělován, nemůže být vybírán, kdežto státní zástupce zastupuje stát v řízení před soudem a může si stát vybírat příslušné státní zástupce a může po nich požadovat, aby byli prověřeni. V tomto ohledu myslím, že kolegové poslanci mají naprosto pravdu.
Dále sdílím pochybnost, že by si Ministerstvo zahraničních věcí mohlo prověřovat své lidi samo. Mám pochybnosti stejně o Ministerstvu obrany, v tom souhlasím s kolegou Paynem, že čím více diverzifikujeme tuto pravomoc a čím více lidí a více institucí vstupuje do tohoto procesu, tím větší rizika. Ale stále jsem ubezpečován i kolegy poslanci, i vládou, že nejde o žádné změkčování podmínek, že jde o větší efektivitu, přesnost, že jde o to, abychom věci lépe precizovali. A le, je tu § 23 tohoto zákona, který velmi jemně vláda mění, a já Poslaneckou sněmovnu seznámím s tímto paragrafem.
V § 23 původního zákona je toto: "Za bezpečnostní riziko se považuje zejména" - a teď je tady "činnost proti zájmům ČR, proti zájmům, k jejichž ochraně se Česká republika zavázala, činnost směřující k potlačování lidských práv, styk s osobou, která vyvíjela nějakou činnost proti zájmům České republiky po lednu 1990, pravomocné odsouzení, probíhající trestní řízení, užívání jiné identity" apod. A najednou tady vláda říká něco jiného. Říká: lze považovat. Tedy nemusí. Vláda říká my tady máme kritéria, ale když k nim nebudeme chtít přihlížet, přihlížet k nim nemusíme, protože místo slov "považuje se" říkáme "lze považovat", tedy je to na volní úvaze toho, kdo prověřuje, zda to tak je, nebo ne. Tudíž moje pochybnost, že se tam vkrádá jakési změkčení podmínek, tu nepochybně je.
Nenavrhuji ani zamítnutí, ani vrácení k přepracování, jen velmi naléhavě žádám Poslaneckou sněmovnu, aby byla v tomto velmi opatrná, aby nedošlo ke změkčení podmínek, protože vláda sama ve své důvodové zprávě k § 23 říká: změkčuje se stávající tvrdost podmínek bezpečnostní spolehlivosti zavedením úvahy při posuzování bezpečnostních rizik. Takže to vláda nejen říká v stanovení § 23, ale v důvodové zprávě říká, že se ty podmínky změkčují. Jen prosím, abychom zůstali věrohodnými členy NATO, abychom nezměkčili podmínky. Nemám nic proti tomu, abychom věci udělali rychleji, abychom pracovali efektivně, ale v žádném případě nesmí tato novela přikročit k tomu, že se změkčí podmínky prověřovaných osob.
Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Cyrilu Svobodovi. Hlásí se někdo dále do rozpravy? Hlásí se pan ministr Vetchý, který má slovo.
Ministr obrany ČR Vladimír Vetchý: Vážená paní předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, chtěl bych reagovat na vystoupení pana poslance Payna. Ministerstvo obrany samozřejmě má poměrně velké počty osob, které musejí být dobře a kvalitně prověřeny. Před Poslaneckou sněmovnou prohlašuji, že připravujeme taková opatření, která tato prověření skutečně zabezpečí velice kvalitně ve spolupráci s NBÚ. Dnes jsem o tom mluvil s panem ředitelem Kadlecem. Jsou vytypováni lidé, kteří budou mít nejvyšší možnou prověrku, budou součástí určitého orgánu, který bude na Ministerstvu obrany, budou působit pod metodickým vedením NBÚ, a dokonce uvažujeme o dalším kroku do budoucnosti: pokud NBÚ bude mít dostatečně velký objekt, chceme tento odbor dokonce umístit na NBÚ, aby měl přímou spolupráci s NBÚ. Tolik jen k Ministerstvu obrany.
Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu ministru Vetchému. Hlásí se někdo dále do rozpravy? Hlásí se pan poslanec Jiří Payne s faktickou poznámkou.
Poslanec Jiří Payne: Já docela žasnu. Jestli Ministerstvo obrany má dokonce pracovníky, kteří by mohli tuto činnost vykonávat, a jestli dosud nebyli převedeni pod NBÚ a nebyl ten úřad personálně posílen, tak se opravdu ptám, jestli skutečně existuje tato možnost, o které nás právě informoval ministr, tak začínám mít pocit, že se děje něco nepěkného.
***