(14.30 hodin)
(pokračuje Nečas)
Právě proto začala skupina poslanců již na začátku tohoto roku vypracovávat vlastní novelu zákona č. 148. Nicméně vláda nakonec zaujala podle mého názoru velmi správný postoj, kdy se rozhodla jít cestou rozsáhlejší novelizace stávajícího zákona, kterou nám předložila v podobě tohoto parlamentního tisku.
Je samozřejmě zjevné, že u zásadních věcí jak tato novela, tak novela, kterou budeme projednávat jako následující bod, to znamená poslanecký návrh, je prakticky z drtivé většiny totožná. Lze mluvit u zásadních věcí o sedmdesáti až osmdesátiprocentní totožnosti. Přesto vláda vyslovila s poslaneckým návrhem, jak se dozvíme posléze a jak řekl i pan ministr ve svém úvodním slově, negativní stanovisko.
Je evidentní, že stávající úprava je složitá a že by měla být zefektivněna, zlevněna a také zrychlena. Základní nedostatky byly analyzovány jak v Parlamentu, tak v odborných institucích, tak ve vládě naprosto identickým způsobem. Je to především podmínka zdravotní způsobilosti, která se ukázala jako naprosto zbytečná. Je to podmínka zavedení osobní způsobilosti pro první stupeň prověrek. Je to povinné konání zpravodajských služeb pro prověrky třetího stupně. Je to také stávající podoba bezpečnostního dotazníku, který je nedostatečně diferencovaný. Některé údaje jsou v něm zbytečné, některé otázky jsou kladeny velmi nezřetelným a nejasným způsobem, což pak vede k mnoha zbytečným krokům ze strany jak zpravodajských služeb, tak Národního bezpečnostního úřadu. Také se ukázalo jako zbytečný, redundantní a nadbytečný krok zavedení prověrek pro cizí státní příslušníky.
Právě proto tato novela zavádí vypuštění zdravotní způsobilosti, vypuštění podmínky osobní způsobilosti pro první stupeň bezpečnostních prověrek, zavádí neobligátní prověrku zpravodajskými službami u třetího stupně prověrek, diferencuje podmínky pro stupeň "vyhrazené" a pro stupně "důvěrné", "tajné" a "přísně tajné", zavádí novou strukturu dotazníku a podmínku státního občanství. Velmi zásadním krokem je také krok, který umožňuje na základě textu tohoto vládního návrhu provádět Ministerstvu obrany a Ministerstvu zahraničních věcí prověrku druhého stupně.
Vzhledem k tomu, že je tady i druhý návrh, který, jak jsem již řekl, se u zásadních věcí shoduje s vládním návrhem ze 70 až 80 %, a tento návrh se liší pouze tím, že byl předložen do Poslanecké sněmovny dříve a pouze shodou okolností vzhledem k rytmu jednání Poslanecké sněmovny se oba tyto tisky potkávají a mohou být projednávány společně, je třeba se podle mého názoru zmínit i o některých zásadních rozdílech vedle oněch skutečností, které, jak říkám, jsou identické a které jsme analyzovali úplně stejně.
Musím říci, že první zásadní odlišností, kterou uplatňuje tento vládní návrh, je, že umožňuje Ministerstvu zahraničí, aby provádělo bezpečnostní prověrku druhého stupně. A musím říci, že pro mě i pro celou řadu dalších kolegů je tato podmínka absolutně, skutečně absolutně nepřijatelná.
Musím říci, že tady je několik velmi zásadních důvodů. V prvé řadě na rozdíl od Ministerstva obrany u Ministerstva zahraničí není nutnost provádět bezpečnostní prověrky např. v polních podmínkách, za podmínek, kdy nějaká naše jednotka je odeslána do zahraničí. To tady naprosto mizí. Je tady také zásadní rozdíl mezi Ministerstvem obrany a Ministerstvem zahraničí, a to z toho důvodu, že Ministerstvo obrany má zařazeny do své struktury zpravodajské služby včetně služby kontrarozvědného charakteru, čili Vojenské obranné zpravodajství.
Je také třeba říci, že se velmi liší personální evidence v obou resortech, protože v případě především vojáků z povolání existují velmi dlouhodobé a velmi precizně zpracovávané personální spisy, čili je možné dohledat určité věci v minulosti u vojáků z povolání na rozdíl od občanských zaměstnanců resortu Ministerstva obrany a na rozdíl od zaměstnanců Ministerstva zahraničí.
Je třeba říci, že v tomto se text vládní novely zásadním způsobem liší od poslanecké novely, protože poslanecká novela umožňuje, aby byla tato prověrka prováděna pouze pro druhý stupeň jenom u Ministerstva obrany, a to pouze se souhlasem Národního bezpečnostního úřadu, protože je snaha, aby byl zachován jednotný systém státní správy. Proto je zaváděna podmínka souhlasu Národního bezpečnostního úřadu, protože ze zákona ústředním orgánem státní správy v oblasti ochrany utajovaných skutečností je Národní bezpečnostní úřad.
Další věcí, která se liší od stávající podoby zákona a liší se i od oné poslanecké novely, je, že touto vládní novelou by se státní zástupci stali osobami, které mají ze zákona přístup ke klasifikovaným informacím. Je to otázka pouze dvou slovíček v jednom z paragrafů této vládní novely, nicméně já považuji tuto věc za velmi zásadní. Mimo jiné i proto, že celá řada kolegů si vzpomene, že když na jaře roku 1998 byl zpracováván tento zákon č. 148 v Poslanecké sněmovně, tak i o této otázce přístupu státních zástupců ke klasifikovaným informacím byla vedena sáhodlouhá debata jak ve výboru pro obranu a bezpečnost, tak přímo v plénu Poslanecké sněmovny.
Musím říci, že státní zástupci na rozdíl od ostatních osob, které mají přístup ke klasifikovaným skutečnostem ze zákona, nejsou ani ústavními činiteli a nejsou ani ve volených funkcích. Naopak, jsou to státní zaměstnanci jako kterýkoliv zaměstnanec ministerstva, přestože formálně např. jejich platové záležitosti jsou řešeny analogicky jako platy soudců, nicméně jejich právní postavení není postavení soudců. To je důvod, proč státní zástupce jako státní zaměstnanec nemá být dán do jedné kategorie s ústavními činiteli a volenými funkcionáři.
Dále je třeba říci, že v poslaneckém návrhu je zaváděna účinnější kontrola osobních dat. Zamezuje putování některých dokladů k prověrce osobní způsobilosti, což jsou především psychologické posudky, které za stávajícího zákona několikrát putují mezi různými institucemi a dostávají se do rukou příliš mnoha lidem, přestože základní výstup z tohoto psychologického posouzení by měl být pouze: člověk je schopen nebo není schopen dostát podmínkám ochrany utajovaných skutečností.
Musím také říci, že ve vládním návrhu je pozitivní to, že se věnuje podrobněji problematice bezpečnostního dotazníku. Na druhé straně to, že vypouští pod záminkou ochrany lidských práv otázky, které se týkají náboženské a politické příslušnosti, jsou věci, které jsou minimálně vhodné debaty, protože samozřejmě existuje celá řada sekt, kultů, náboženských společností, jejichž vliv na společenský pořádek může být někdy velmi pochybný. Existuje samozřejmě celá řada politických směrů, hnutí a stran např. extremistických, kde členství prověřované osoby v podobných spolcích může představovat velmi výrazné bezpečnostní riziko. Čili máme-li na jedné straně ochranu lidských práv a na druhé straně toto bezpečnostní riziko, jsem přesvědčen, že debata vyplňování kolonky příslušnosti v náboženských nebo politických organizacích je minimálně hodna zřetele a neměli bychom to jenom paušálně odmítnout jako věc, která narušuje lidská práva. V bezpečnostním dotazníku od nás je žádána, i na základě této vládní novely, celá řada údajů, které jsou velmi osobního charakteru a které mohou např. při zveřejnění narušit osobní integritu člověka.
Čili tuto věc budeme muset podle mého názoru velmi pozorně debatovat, protože jsem přesvědčen, že existují kulty, sekty na jedné straně a politická hnutí a strany nebo skupiny na straně druhé, které mohou představovat velmi výrazné bezpečnostní riziko, a že jejich paušální vyřazení z tohoto bezpečnostního dotazníku by potom představovalo bezpečnostní riziko pro celou zemi.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Petru Nečasovi.
Pan poslanec Nečas dal návrh, aby byla spojena obecná rozprava tohoto bodu a bodu 55 schváleného pořadu schůze, což je poslanecký návrh, sněmovní tisk 575, prvé čtení.
***