(9.10 hodin)
(pokračuje Gross)
Na základě těchto věcí vám, vážené paní kolegyně a kolegové, doporučuji, abyste nyní v průběhu druhého čtení umožnili po všeobecné a doufám i podrobné rozpravě postoupit tento návrh zákona do třetího čtení, ve kterém vás požádám o podporu tohoto vládního návrhu, který by měl směřovat ke zkvalitnění průběhu voleb, ke zkvalitnění procedur a měl by přispět k tomu, abychom dokázali využít zkušeností, které učinila státní správa a politická reprezentace v průběhu voleb v roce 1996 i v roce 1998. Děkuji za pozornost a těším se na rozpravu.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane ministře. Tento návrh jsme v prvním čtení přikázali k projednání ústavně právnímu výboru a výboru pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí. Usnesení obou výborů byla rozdána jako sněmovní tisky 585/1, 2. Prosím, aby se slova ujal zpravodaj ústavně právního výboru poslanec Zdeněk Koudelka.
Poslanec Zdeněk Koudelka: Vážený pane předsedající, vážená sněmovno, ústavně právní výbor projednal předložený návrh zákona a doporučuje sněmovně, aby jej přijala. Ústavně právní výbor také přijal určité pozměňovací návrhy, které přednesu v podrobné rozpravě a které jsou v podstatě legislativně technického charakteru. Usnesení ústavně právního výboru bylo rozdáno jako sněmovní tisk pod číslem 585/2.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane zpravodaji. Nyní prosím, aby se slova ujal zpravodaj výboru pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí poslanec Miroslav Beneš.
Poslanec Miroslav Beneš: Pane místopředsedo, pane ministře, dámy a pánové, stejně jako zpravodaj ústavně právního výboru i já se omezím na konstatování, že usnesení výboru pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí, jste obdrželi jako sněmovní tisk 585/1.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane zpravodaji. Otevírám obecnou rozpravu. Mám do ní v tuto chvíli dvě přihlášky, nejprve pana poslance Cyrila Svobody a potom paní poslankyně Marie Machaté. Slovo má pan kolega Cyril Svoboda.
Poslanec Cyril Svoboda: Vážený pane předsedající, vážená vládo, kolegyně a kolegové, v úvodním slovu, kterým uvedl pan ministr vnitra tento návrh zákona, mluvil ještě o blahodárných účincích tohoto zákona, totiž o tom, co se ukázalo v průběhu voleb, že je potřeba technicky vylepšit, abychom mohli lépe volby technicky a organizačně zvládnout a organizovat.
Nicméně chtěl bych znovu soustředit naši pozornost na to podstatné, co dnes nebylo řečeno, totiž co je podstatnou zprávou tohoto zákona, zprávou pro voliče a občany České republiky. Znovu připomínám, že volební zákon není obyčejný zákon nebo běžný zákon jako zákony jiné, neboť patří do kategorií zákonů, které musí schválit Poslanecká sněmovna i Senát. Tedy tímto charakterem se volební zákon přibližuje zákonům ústavním.
Je to dáno dvěma důvody. Za prvé důvodem, aby nemohla jedna sněmovna vnutit volební systém druhé sněmovně. Druhý důvod je, že jde o něco podstatného, co se velmi blíží ústavnímu zákonu. U nás neexistuje jen ústava jako dokument, jako zákon v technickém slova smyslu, ale musíme se dovolávat i něčeho, čemu říkáme ústavnost, tzn. určitých principů. Principy je třeba ctít, byť jsou za hranicí zákona. O jaké principy jde?
Především tento návrh nadále tvrdí, že je návrhem založeným na zásadě poměrného zastoupení. To je něco, s čím polemizuji, protože poměrné zastoupení svou podstatou je založeno na tom, že v každém zákonodárném sboru, v tomto případě v Poslanecké sněmovně Parlamentu, mají být zastoupeny menšiny. Tento zákon tím, že mění počet volebních krajů, že mění způsob počítání mandátů, vylučuje tento princip, posiluje silnější, aby se stali ještě silnějšími, a umožňuje jim upevnit jejich pozici. Co je výsledkem? Výsledkem přepočtu je skutečnost, že strana, která získá 30 % ve volbách, může získat 104 mandáty, tedy získá absolutní většinu v Poslanecké sněmovně a 30 % vládne 70 procentům, menšina nekontrolovatelně vládne většině.
Je to něco, s čím zásadně polemizuji. Je třeba, aby si všichni poslanci, kteří za to zvednou ruce, uvědomili charakter tohoto zákona. S tím souvisí princip rovnosti hlasů. Rovnost hlasů je dána také jejich váhou, je dána skutečností, jestli každý hlas má skutečně svou cenu, jestli volič ví, že odevzdává hlas, který bude uplatněn tím, že bude reprezentován poslanci v Poslanecké sněmovně, pokud se nerozhodne tak, jak směřuje tento zákon, totiž k upevnění vůle některých politických stran.
Dále upozorňuji na princip, který je v naší ústavě zakotven, totiž že politická rozhodnutí vycházejí z vůle většiny vyjádřené svobodným hlasováním a že každé rozhodnutí většiny dbá ochrany menšin.
Znovu poukazuji na to, že jsme v pokušení mocných, že jsme v pokušení říci, že nahodile existuje určitý poměr sil v Poslanecké sněmovně, a my tvrdíme, že tento stav má trvat vždycky. Kde je psáno, že poměr sil, který platí dnes, bude platit za 15 let nebo za 30 let? Myslím, že tímto zákonem dáváme signál voličům, že stabilitu vnímáme tak, že zakonzervujeme naši pozici, že my jsme zdrojem stability. Přitom každý ví, že stabilita je dána tím, že systém funguje, že každý volič ví, že může být vždycky alternativa, že existuje silná opozice, která může vládu vyměnit, že existuje vždycky vůle ke změně. To činí systém stabilní. Systém nečiní stabilní myšlenka, že si tady zabetonujeme naše pozice a že si řekneme, že jenom my jsme spasitelé a že jen naše hlasy jsou hlasy, které mají rozhodovat o osudu této země.
***