(12.10 hodin)

(pokračuje Langer)

Pokud bych měl velmi zjednodušeně charakterizovat svůj postoj k tomuto problému, pak bych řekl, že mě vcelku nezajímá, kdy, kde a jakým způsobem se uchazeč o řidičský průkaz naučí potřebným dovednostem, pokud bude respektovat stávající právní normy této republiky. Naopak by mě velmi zajímalo a zajímá mě, nakolik se uchazeč potřebným dovednostem a znalostem naučil, což mohou prověřit pouze jasně strukturované a dostatečně obtížné zkoušky. V praxi to tedy znamená, že já osobně nemohu souhlasit s tím, že by stát formou zákona určoval detailní popis výuky v autoškolách, určoval, kolik hodin, v jaké místnosti, za jakého osvětlení, v jaké denní, roční době tato výuka má probíhat. Myslím, že právě v tom je problém tohoto zákona, neboť podíváme-li se na předlohu, zjistíme, že je zde prakticky detailně upravena nejen podoba celé výuky a výcviku v autoškolách, viz harmonogram výuky té či oné dovednosti a technické náležitosti, jako je např. detailní podoba autocvičiště, ale také problémy, které podle mého soudu jednoznačně omezují prostor pro volné podnikání v této oblasti, např. požadavek na právní vztah autoškoly vůči autocvičišti.

Dovedeno do důsledků bychom měli touto normou také definovat přesnou podobu včetně barvy, rozměrů a jiných detailů příslušných formulářů, cvičných testů apod., neboť budeme-li postupovat touto cestou, potom je třeba zunifikovat, zregulovat a upravit zákonem úplně všechno. Právě tyto rozdílné pohledy pana ministra, pana zpravodaje a můj mě vedou k závěru, že tento návrh je ideově zcela pomýlený, neboť stát by měl skutečně dbát pouze o to, na čem má zájem, stát by měl pouze regulovat to, na čem má zájem a kde je jeho role nezastupitelná, tedy stanovit jasná, pevná, objektivní pravidla pro to, aby se ukázalo, zda ten či onen člověk je způsobilý pro to, aby se projížděl po našich silnicích, či nikoliv, ale ne aby stát určoval, jakým způsobem má ten či onen žadatel o řidičský průkaz svoji dovednost získat.

Z logických důvodů a v kontextu svého vystoupení tedy navrhuji této Poslanecké sněmovně tento návrh zákona ve druhém čtení zamítnout. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu místopředsedovi Langrovi. Slovo má pan poslanec Rostislav Čevela, připraví se pan poslanec Miloslav Výborný.

 

Poslanec Rostislav Čevela: Vážená paní předsedající, milé kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi, abych při projednávání sněmovního tisku 545 vzpomenul krvavou bitvu u Solferina, která znamenala nejen definitivní porážku Rakouska severní Itálií, ale též podnět k založení Mezinárodního červeného kříže. Otcem myšlenky Mezinárodního červeného kříže byl švýcarský free maison Henri Dunant, který se během služební cesty dostal na bojiště, kde uviděl 40 000 mrtvých, umírajících, těžce raněných, o které se nikdo nepostaral.

V minulém roce si více než 140 000 členů Českého červeného kříže, sdružených ve 3000 místních skupinách, připomnělo 80. výročí založení Čs. červeného kříže a Českého červeného kříže. Počtem členů se řadí i Český červený kříž mezi největší humanitární organizace v České republice.

Proč vzpomínám bitvu u Solferina a následně rok 1863, kdy byl založen Mezinárodní červený kříž, při projednávání tohoto sněmovního tisku? To proto, že součástí tohoto návrhu zákona je zajištění zdravotnické přípravy uchazečů o řidičský průkaz. A vzhledem k narůstajícímu počtu dopravních nehod v České republice a narůstajícímu počtu zbytečných úmrtí na našich silnicích jde o problematiku věru závratnou. Jsem přesvědčen o tom, že stávající způsob výuky zdravotnické přípravy v autoškolách neshledáváme na potřebné úrovni. Zvažte prosím se mnou, zda sedm hodin věnovaných zdravotnické přípravě uchazeče o řidičský průkaz je skutečně dostačujících.

Na silnicích České republiky umírá při dopravních nehodách v silničním provozu každoročně asi 1 500 osob a jsem přesvědčen, že notná část z nich by přežila, pokud by jim byla poskytnuta účinně první pomoc. Výuka přípravy v autoškolách je však velmi rozdílná dle jednotlivých autoškol i dle jednotlivých okresů, a to proto, že dosud neexistuje žádný fungující systém kontroly výuky zdravotnické přípravy v autoškolách. Došlo sice již v některých okresech, jako např. v Opavě či Liberci, ale i jinde, k dohodě mezi dopravním inspektorátem Policie České republiky a zdravotnického referátu okresního úřadu a oblastního spolku Českého červeného kříže, díky níž zdravotní přípravu v autoškolách zajišťují oblastní spolky. Považuji však za účinnější v námi projednávaném zákonu vyčlenění výuky zdravotnické přípravy uchazečů o řidičský průkaz z osnov autoškol a předání výuky do kompetence Českého červeného kříže či jiné humanitární organizace. Uchazeči o řidičský průkaz by tak podávali svou přihlášku do autoškoly s potvrzením o absolvování zdravotnické přípravy, které vystaví příslušný oblastní spolek Červeného kříže či jiná humanitární organizace.

Snad jediná pochybnost, která může být k uvedenému návrhu řešení vyslovena, je obava z monopolu Českého červeného kříže. Jde však o obavu věru planou. Vždyť Český červený kříž od svého vzniku v roce 1919 se soustavně věnuje výuce první pomoci a každoročně proškolí desítky tisíc dětí i dospělých. Taktéž v zemích EU je běžné, že výuku první pomoci a zdravotnickou přípravu obyvatelstva zajišťuje národní společnost Červeného kříže. Myslím si též, že svěření zdravotnické přípravy uchazečů o řidičský průkaz by měla obdržet organizace, která vlastní evropský certifikát pro výuku, o nějž v minulém roce Český červený kříž Evropskou komisi v Bruselu požádal a od února tohoto roku Český červený kříž jako jediná organizace v České republice je vlastníkem certifikátu.

V lednu 1920 byl Čs. červený kříž přijat do mezinárodní federace Červeného kříže a Červeného půlměsíce. Tolik práce pro druhé vykonalo jen skutečně málo občanských sdružení. Jsem přesvědčen o nezbytnosti podpořit názor, že teoretická výuka i praktický výcvik předmětu zdravotnické přípravy v autoškole náleží do kompetence Českého červeného kříže či jiné humanitární organizace. Máme-li obdobný názor, můžeme tak učinit v rámci projednávaného sněmovního tisku č. 545. Pokud se monopolu Českého červeného kříže obáváme, můžeme podpořit pozměňovací návrhy, aby zdravotnická příprava byla svěřena do péče humanitární organizace určené zdravotnickým referátem okresního úřadu, jak ostatně již ukazují zkušenosti např. ze zmíněné Opavy či Liberce. Neuškodí věru oblastním spolkům Českého červeného kříže, aby se v občanské společnosti pohybovaly v terénu občanské kontroly. Jsou nejkvalitnější, a proto v soutěži obstojí.

Projednávání normy, kterou nyní máme před sebou, doporučuji jako velmi dobrou do třetího čtení. Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Čevelovi. Slovo má pan poslanec Miloslav Výborný, který je zatím posledním přihlášeným do obecné rozpravy.

 

Poslanec Miloslav Výborný: Vážená paní místopředsedkyně, dámy a pánové, předkládám návrh takový, aby podle § 93 odst. 2 jednacího řádu Poslanecké sněmovny byl tisk 545 vrácen výboru, a to hospodářskému, k novému projednání. Jsem přesvědčen, že takový postup by byl správný. Nenavrhuji tento postup proto, že bych si myslel, že hospodářský výbor přistoupil k této normě nezodpovědně. To je určitě pravda, co tady říkal pan zpravodaj, že bedlivě diskutovali ve výboru 150 rozličných pozměňovacích návrhů, ale vracím se k tomu, co zde, v této síni, zaznělo před chvílí a co vlastně potvrdil i pan ministr.

***




Přihlásit/registrovat se do ISP