(18.50 hodin)
(pokračuje Jičínský)
Vládní předloha změny ústavy obsahuje několik institutů různé povahy. Obsahuje například stanovení věku pro možnost vykonávat funkci ústavního soudce, stanovení věkové hranice pro možnost vykonávat funkci soudce. A to jsou otázky, o kterých je třeba hovořit speciálně bez ohledu na to, jaký máme názor na třetí ústavní institut, který je navrhován, tj., zda jsme nebo nejsme pro existenci nového ústavního institutu, kterým je Nejvyšší rada soudnictví nebo Nejvyšší rada soudní moci.
Možná že si někdo pamatuje nebo si připomíná, že v obecné rozpravě vůči třeba stanovení věkové hranice soudců Ústavního soudu byly uváděny námitky, které asi při vážné rozpravě těžko můžeme shledat důvodnými. Je přece něco jiného, jestliže politické strany rozhodují o věku svých kandidátů. Ale má-li nebo nemá-li být určitá hranice pro výkon povolání, jistých funkcí, to skutečně je věc zákonná a já si myslím, že řada kritických návrhů i na fungování soudů a soudců by byla řešena i tím, že by určitá věková hranice stanovena byla.
V té souvislosti nepochybně by měly ústavně právní výbor i Poslanecká sněmovna uvažovat, chtějí-li časem přijmout nějaké opatření, nebo považují-li za vhodný ten stav, který nastane za platné ústavní úpravy, že totiž nebude zajištěna žádná personální kontinuita Ústavního soudu, protože funkční období všech soudců Ústavního soudu skončí v podstatě najednou, bude se volit nový Ústavní soud, který bude zcela personálním složením jiný, a může tedy založit i jinou rozhodovací praxi.
Obojí je možné, zkušenosti z jednotlivých zemí potvrzují to i ono. A jak už to u takových věcí bývá, zkušenosti jsou rozporné. Ale tyto věci by bylo třeba učinit předmětem vážné diskuse na ústavně právním výboru. Taková diskuse vedena nebyla. Příliš rychle ústavně právní výbor dospěl ke svému zamítavému usnesení, a proto tady dávám návrh na vrácení této předlohy ústavně právnímu výboru k novému projednání.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Jičínskému. Slovo má pan poslanec Vojtěch Filip.
Poslanec Vojtěch Filip: Děkuji. Vážená paní předsedající, vážený pane předsedo vlády, vládo, paní a pánové, musím říci, že jsem se delší dobu zabýval tím, co je navrženo v tisku 541, a vidím to jako text, který je svým způsobem nevyvážený, a že upravuje věci, které jsou obecně přijatelné, a věci, které jsou více než diskutovatelné, a tady bych souhlasil s tím, co říkal kolega Jičínský o tom, že ústavně právní výbor tak závažnou věci pravděpodobně uzavřel zbrkle, pokud si dovolím použít toto slovo.
V té první části, pokud jde o úpravu ústavy ve věci obecných soudů, jsou předpokladem pro přijetí podrobnější úpravy, které jsou obsaženy v zákonu o soudech a soudcích, v zákonu č. 335/1991 Sb., ve znění pozdějších zákonů, a souvisejících zákonech, např. č. 436/1991 Sb., o některých opatřeních v soudnictví, případně č.412/1991 Sb., o kárné odpovědnosti soudců, ve znění pozdějších zákonů.
Nejzávažnější změnou je zařazení nového ustanovení článku 91 o Nejvyšší radě soudnictví. Šlo by o specifický orgán státní moci, který převezme některé úkoly, které dosud vůči soudům vykonávalo Ministerstvo spravedlnosti. Nevím, jestli je úplně naším cílem zpochybňovat současnou funkci Ministerstva spravedlnosti a ty kroky, které v současné době vede. Tím, že Nejvyšší rada soudnictví bude provádět výběr kandidátů na jmenování soudců a na jmenování do funkcí předsedy a místopředsedy Nejvyššího soudu, má být odstraněna tzv. závislost justice na moci výkonné. Třeba je ovšem připomenout, že v ostatních směrech, zejména pokud jde o materiální zabezpečení soudnictví, státní správa soudů je nadále v rukou ministerstva. Nejvyšší rada soudnictví by měla mít potom 16(?) členů a z toho by sedm bylo voleno z řad soudců, dalších osm by měly být významné osobnosti z oblasti práva, které rovným počtem by měla volit každá z našich komor Parlamentu na dobu pěti let. Jde o úpravu, která je známa z jiných států. Není proto důvod ji jen tak bez dalšího odmítnout. Třeba je ovšem uvážit některé námitky, které vycházejí z praxe těch států, kde se tento systém uplatňuje.
Jak bylo uvedeno, podle návrhu se má zabezpečit nezávislost soudní moci na moci výkonné a návrh nepředpokládá, že by šlo o vytvoření jakési nezávislosti absolutní. Vláda bude i nadále rozhodovat o ekonomickém zabezpečení soudů, a v úvahu by tedy přicházela varianta, že celou státní správu soudnictví by vykonávala takto volená Nejvyšší rada soudnictví, a to na jednotlivých stupních příslušné soudní moci, tedy přes příslušné předsedy soudů, resp. tito předsedové z pověření Nejvyšší rady.
Tato úprava by potom zcela vylučovala závislost soudnictví na výkonné moci a Ministerstvo spravedlnosti by tak ovšem ztratilo zcela, téměř zcela náplň své činnosti. Potom by existovala jasná úvaha o tom, zda je potřeba, nebo není potřeba tento orgán, resp. nejvyšší správní úřad v oblasti soudnictví. Potom, pokud bychom chtěli absolutizovat nezávislost soudní moci, by tato úvaha měla být minimálně předmětem debaty v ústavně právním výboru, abychom se jí nezdržovali na plénu sněmovny.
Druhým předmětem sporu se může stát i složení Nejvyšší rady, v níž budou mít převahu členové volení Parlamentem nad soudci. Já to pokládám za správné. Ne vždy to ovšem za správné považováno může být a je otázkou navýsost principiální, zda je nezbytné zajistit vliv veřejnosti reprezentované zákonodárným orgánem na činnost soudnictví, aniž by docházelo k zasahování do jejího výkonu. Pokud by zvítězil opačný princip, tedy volby většiny z řad justice, vytvářelo by se nebezpečí elitářské uzavřenosti a odtržení justice od skutečného života společnosti.
V návaznosti na vytvoření Nejvyšší rady soudnictví se mění úprava oprávnění prezidenta podle článku 62, a to v tom, že na návrh Nejvyšší rady soudnictví jmenuje soudce a jmenuje nebo odvolává z řad soudců předsedu a místopředsedy Nejvyššího soudu. To lze považovat v případě přijetí takového principu za možné a účelné.
Další úpravy, které s tím souvisí, a zmiňoval se o nich pan ministr, jsou, jak jsou soudci podle článku 81 při výkonu své funkce nezávislí a nestranní a jejich nezávislost a nestrannost nesmí nikdo ohrožovat. Doplnění požadavku nezávislosti o nestrannost je správné. Nezávislý soudce totiž nemusí být vždy nestranný. Druhá doplněná věta je však nadbytečná, i když ne nesprávná: Nezávislost soudů je chráněna trestním zákonem.
***