(16.40 hodin)
(pokračuje Janeček)
Je to tak, že ty nemocnice, které spotřebovávají zlomek toho co jiné, léčí špatně, anebo je to tak, že ty, které spotřebovávají násobky toho co jiné, rozhazují vlastně prostředky, které mají jít na efektivnější léčbu nebo na platy našich zdravotníků? A v čem je zakopán pes, že nejsme schopni se na těchto parametrech dohodnout?
Je to velký problém a myslím, že je to i velký úkol Ministerstva zdravotnictví a je to i velký úkol zdravotních pojišťoven. Bohužel o těch problémech, o tom, že musí být dány parametry sítě, že by bylo potřeba zavést akreditace, že je potřeba dohodnout se na jakýchsi léčebných standardech, se mluví roky, ale ještě fakticky k tomu nebyl proveden žádný jasný krok.
Můžeme říci, že srovnatelná dostupnost v naší zemi není. Není zde ani garance srovnatelné kvality a v mnoha případech se už vůbec nedá hovořit o efektivitě. My v tomto pojistném plánu bychom měli dostat jasnou představu sítě zdravotnických zařízení a závazek toho, že pojišťovna uzavře se zdravotnickými zařízeními smlouvu o poskytování zdravotní péče. A ono to tam opět není a my se můžeme dostat do paradoxní situace, do které jsme se již v mnoha zdravotnických zařízeních dostali, že tento stát a my jako Poslanecká sněmovna poskytujeme zdravotnickým zařízením dotace a pojišťovna s nimi neuzavře smlouvu na provádění této péče. Jsou to dvojnásobně vyhazované prostředky z našeho státního rozpočtu, je to neefektivní a já bych prosil pana ministra, aby zapůsobil ve svém resortu tak, aby se představa o parametrech našeho zdravotnictví podstatně zlepšila.
Domnívám se, že je potřeba vyzvat k této diskusi všechny skupiny, které v našem zdravotnictví působí, protože jinak se ani lékaři, ani sestry nedočkají vyšších mezd a naši pacienti se nedočkají lepší péče. Je dokonce úplně jedno, kolik miliard tam ta která vláda dodá, protože ty miliardy stejně skončí především u výrobců léků a výrobců prostředků zdravotnické techniky.
Děkuji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Slovo má paní poslankyně Emmerová, poté ještě jednou pan poslanec Ivan David.
Poslankyně Milada Emmerová: Vážený pane místopředsedo, vážení přítomní, kolega Janeček, na kterého bych volně navázala, tu vlastně shrnul všechny nedostatky našeho zdravotnictví, které utrpělo za deset roků, a vztahuje tyto nedostatky k zdravotně pojistnému plánu pojišťovny.
Pojišťovna je jistě důležitým institutem a její existence je stanovena zákonem. Ale na druhé straně jsme se nechtěli dočkat toho, aby do nedávné doby pojišťovna určovala charakter a kvalitu našeho zdravotnictví, aby pojišťovna si osvojovala právo či povinnost stanovovat standardy, akreditace atd. Toto je věc řídícího orgánu, tzn. Ministerstva zdravotnictví.
Já se tedy ptám, jak to bylo v minulých vládách, jak se na těchto věcech pracovalo, jak se sledovalo rozmístění nákladné zdravotnické techniky, o které tady kolega tak široce hovořil. Já si ovšem na rozdíl od něho nemyslím, že shluk nákladných přístrojů zajišťuje kvalitní péči. Především musí být vzdělaný lékař, musí být sehrané týmy, které nemocného dostávají do ruky a určují právě podle standardů, které postrádáme, kvalitu této péče. Takže rozhodně kdybychom se podívali na rozmístění zdravotnické techniky, její kumulaci a efektivitu v dané lokalitě, myslím, že bychom byli mnohdy překvapeni, že to není přímá úměra.
Dovolila bych si vám říci několik závěrů, které vyplynuly - a mohu říci na rozdíl od mých předřečníků, spíše pozitivních závěrů - ze zhodnocení zdravotně pojistného plánu. Podobně je tato věc, i když v obecnější poloze, uvedena i v názoru vlády.
Tak tedy za prvé, zdravotně pojistný plán pro rok 2000 vychází ze znění dosavadních zákonů, a to především ze zákona 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, dále ze zákona 551/1991 Sb. a konečně ze zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu. Z toho vyplývají některá kladná opatření zvyšující efektivitu zdravotní péče, ale i řada opatření, která jsou faktory limitujícími. Novela zákona č. 551/1991 Sb., o VZP, upravuje objem prostředků ve fondu prevence. Seznam indikací - rozumí se indikací pro různé preventivní aktivity, ale nakonec i pro poskytování lázeňské péče - by měl být zrevidován a upraven tak, aby odpovídal principu prevence jako takové.
Za druhé, jedním z určujících faktorů pro racionální financování zdravotní péče ze strany VZP, ale i ostatních zdravotních pojišťoven je jasná definice sítě zdravotnických zařízení lůžkového i ambulantního typu. Přitom musí být sledována především dostupnost a kvalita poskytované péče. V této souvislosti je třeba přesně definovat terminologii, která musí být plošně užívána, to je definovat, co je lůžko akutní, standardní, nadstandardní, co je lůžko následné péče, ošetřovatelské péče apod. Tyto termíny se vžilo užívat poměrně promiskuitně a nikdo, s kým bychom to chtěli srovnávat např. v sousedních zemích, nám nevyjmenuje v lůžkách akutní péče ta, která tam vyjmenujeme my. Neboli my se nemůžeme srovnávat ani směrem k sousedům, ani směrem k minulosti.
Za třetí, při tvorbě restrukturalizace lůžkové péče je potřeba se opírat nejen o analýzy potřeby lůžek všech typů, ale stejně tak o následné a těsně související potřeby zařízení ambulantní péče. Přitom by měla být důsledně rozeznávána ambulantní pracoviště nemocniční a samostatná.
Za čtvrté, bude výhodou, když bude plně využit informační systém VZP, který za dobu své existence nepochybně poskytne celou řadu cenných údajů. Jde o informace, které se týkají nejen jednotlivých zdravotnických zařízení, ale i o agregované údaje o nemocných, skupinách diagnóz apod.
Za páté, znovu se vyskytuje otázka - a to tu nakonec kolega Janeček podrobně zmínil - potřeby standardů diagnostických a léčebných postupů, které by sloužily nejen jako metodická pomůcka pro samotné lékaře, ale i jako nástroj k bilančním studiím. Podobně se jeví jako nepostradatelné k realizaci kontrolní a revizní činnosti. Tuto by měla vykonávat nejen VZP, ale zejména odborní vedoucí pracovišť poskytujících zdravotní péči. S podobným cílem by měly být znovu založeny komise účelné farmakoterapie, neboť výdaje na léky a prostředky zdravotnické techniky se jeví jako přehnané a do jisté míry neúčelné. Své místo by nepochybně měli mít i hlavní odborníci na okresní, krajské i ministerské úrovni.
Za šesté, v období roku 2000 by mělo být pečlivě sledováno využívání nákladných prostředků zdravotnické techniky, kdy funkci tzv. vytěžovacího střediska by mohlo plnit Ministerstvo zdravotnictví v součinnosti s VZP.
Za sedmé, všech dosavadních pozitivních i negativních zkušeností ze strany VZP i Ministerstva zdravotnictví by mělo být využito při koncipování návrhů zákonů o zdravotní péči, novely zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, novely zákona 551/1991 Sb., o VZP, event. i dalších zákonných a podzákonných norem.
***