(12.10 hodin)
(pokračuje Jalůvka)
Další je rozsudek T 549/93 ECR 1993, dále rozsudek T 47/90 ECR 1991.
Ani tato judikatura ovšem není potvrzením povinnosti členských států a států implementujících acquis communautaire tuto otázku legislativně upravit. Jak bylo uvedeno výše, Komise může vycházet z doporučení, která nejsou právně závazná, a z deklarací rady, jež jsou všeobecně přijímány při jednání společenství.
Z toho lze vyvodit následující závěry. Kodex boje definuje pojem sexuálního obtěžování a stanoví, že takto definované formy chování mohou být porušením právně závazné směrnice o rovných příležitostech. To vede nikoliv právně závazně členské státy k implementaci a rozšiřování základních ustanovení kodexu boje proti sexuálnímu obtěžování do povědomí zaměstnanců a zaměstnavatelů jak ve veřejném sektoru, tak u samostatně výdělečně činných osob.
Navrhované znění odstavců 4 až 6 § 7 návrhu novely zákoníku práce by se stalo právně závazným, avšak je nedostatečná implementace kodexu boje zejména z toho důvodu, že v návrhu zákona není pojem sexuálního obtěžování definován a rovněž není navržena případná mimosoudní procedura řešení konfliktu předcházející řešení soudnímu. Na rozdíl od případů ochrany osobnosti upravených občanským zákoníkem - § 11 a následující - podle kterého je možné postupovat dnes i v těchto případech, zde mezi spornými stranami existuje právní vztah, resp. pracovněprávní vztah, který by takovému předsoudnímu řešení napovídal.
Z hlediska kompatibility návrhu zákona s právem Evropských společenství je mnohem podstatnější soustředit se na právně závazný obsah směrnic o rovných příležitostech a o zásadě stejného odměňování a na jejich správnou implementaci.
Z výše uvedených důvodů je vypuštění odstavců 4, 5 a 6 z § 7 s legislativou Evropských společenství slučitelné.
V případě, že by prošla předložená novela zákoníku práce do třetího čtení, vystoupím v podrobné rozpravě s dalšími pozměňovacími návrhy. Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji panu poslanci Jalůvkovi, který byl jako poslední písemně přihlášen do této diskuse. Obecnou rozpravu končím. Táži se nejdříve předkladatele, zda chce vystoupit se závěrečným slovem. Ano.
Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí ČR Vladimír Špidla: Vážený pane předsedo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, debata k zákoníku práce, tak jak probíhala, je velmi zajímavá a velmi symptomatická a myslím, že přesně ukazuje množství postojů, předsudků a iracionality, tak jak je to běžné při každém závažném rozhodování a jak se s tím často setkáváme v politickém životě.
Byli jsme vystaveni metaforám tu talentovanějším, tu méně talentovaným. Jedna z nich byla o tom, jak ruka plná nenávisti psala tyto paragrafy. Ač moje ruka tento paragraf nepsala a samozřejmě žádný paragraf nepsala, tak musím říci, že celkový text je nepochybně odpovědností ústavního činitele, který zákon předkládá. I takovéto metafory zazněly.
Zazněl tu i další postoj, který je velmi podstatný pro celkovou koncepci pracovního práva. Opět jej přednesla paní poslankyně Páralová. Hovořila o tom, jak úředníci svému ministrovi podhodili určité návrhy, a tím jej oklamali. To je klasický postoj, který říká, že nedůvěřuji lidem, kteří jsou zaměstnaní, že prostě zaměstnanci jsou zaujatí a snaží se v maximální podobě, s maximálním úsilím oklamat svého zaměstnavatele, svého nadřízeného. Já nesdílím tento postoj, ale chápu, že může být někým vyřčen, a to někým, kdo má představu o pracovněprávních vztazích někdy z úrovně 19. století, kdy skutečně být postaven v pracovněprávním vztahu znamenalo být v nižším a velmi slabém postavení. Naštěstí sociální zákonodárství se vyvinulo do té míry, že je v našich pracovněprávních vztazích jistá míra sociálního partnerství, jakkoliv to nejsou vztahy zcela rovné.
Musím také konstatovat, že často se používaly pojmy typu "odborníci říkají to nebo ono". Je velmi zajímavé, když člověk shromáždí odborníky k určitému tématu. Velmi dobře si vzpomínám na citát Fridricha Velikého, který se velmi podivoval, když si stvořil určité odborné rady, k jak rozporným a komplikovaným názorům docházejí.
Ano, někteří odborníci sdílejí názor, který přednesla paní poslankyně Páralová i ostatní poslanci z pravicové části spektra, jiní odborníci tyto názory nesdílejí, stejně tak jako ona příslovečná odbornice na evropské právo, kterou opět citovala paní poslankyně Páralová. Ano, je to ta, která se zabývá odborně vším jiným, ale jen velmi okrajově sociálním zákonodárstvím, čili užívat ji jako univerzální autoritu v debatě našeho zákonodárného sboru je poněkud směšné.
Dovolte mi, abych citoval z vystoupení paní poslankyně Páralové, které nalézáme v článku "Jen určitý mezistupeň", který napsala paní Marie Kalenská, profesorka Karlovy univerzity. Tento článek je v podstatě slovo od slova obsahem vystoupení paní poslankyně Páralové, až na základní citát: "Autoři návrhu se omezili v prvé řadě na úpravy nutné z hlediska přizpůsobování se našeho pracovního práva právu Evropské unie. V tomto směru je návrh svědomitě připravený a propracovaný."
To je hodnocení ze zcela jiného břehu než z toho, který zastávám já, a je to hodnocení obsažené v článku, který byl základem vystoupení paní poslankyně Páralové. Paní poslankyně pouze rozhodující odstavec opomněla citovat. (Smích v sále a potlesk.)
Pokud jde o některé dílčí věci, které podle mého názoru by spíše slušely podrobné rozpravě, ale vzhledem k tomu, že zazněly v obecné rozpravě, dotknu se jich ve svém vystoupení také. Šlo především o práci v noci, přesčasovou práci a s tím související pracovní pohotovost. Musím jasně říci, že koncepce omezení přesčasové práce je obecnou koncepcí, kterou evropské zákonodárství sleduje, protože nepřiměřené zatížení člověka ať dobou trvání práce, nebo obtížností práce je něco, čemu se má v evropské koncepci předcházet, nikoliv to nahrazovat kompenzacemi. Z toho důvodu je jasná snaha postavit absolutní limity a tyto absolutní limity potom organizačně a technicky zvládnout.
Pokud jde o záležitosti pracovních pohotovostí, které citoval pan poslanec Cabrnoch, mýlí se, pokud dovozuje tak konkrétní důsledky, protože tento problém je citlivý a já jeho váhu nepodceňuji. Proto jsme absolvovali několik desítek debat s lidmi, kteří se zabývají medicínou a zdravotnictvím jako svou profesí ať už na organizačních funkcích, jako odboráři, nebo jako specializovaní odborníci z různých pomocných oborů. Tato debata byla velmi dlouhá a musím říci, že formulace, které jsme nalezli, se setkaly s obecným uznáním.
***