(9.20 hodin)
(pokračuje Páralová)
Již v prvním čtení jsem upozornila, že je v praxi nepředstavitelné, aby se každá mzdová účetní dohadovala s každým zaměstnancem o tom, kdy mu vyplatí mzdu splatnou o dovolené. Stačí si vzít i jeden den dovolené připadající na výplatní den. Problematické by byly hlavně krátkodobé dovolené v délce jednoho až tří dnů. Zde by byl zákon zcela určitě obcházen.
V důvodové zprávě nalezneme k tomuto bodu konstatování, že navrhovaná - dle mého názoru šikanózní - úprava reaguje na požadavek Mezinárodní organizace práce k naplnění článku 12 Úmluvy č. 95/1949 o ochraně mzdy. Podívejme se tedy na článek 12 této úmluvy a hledejme v něm, zda nám opravdu ukládá výše uvedenou nesplnitelnou povinnost. Článek 12 zní:
"1. Mzda bude vyplácena pravidelně. Vnitrostátní právní předpisy, popřípadě kolektivní smlouva nebo rozhodčí výrok stanoví lhůty pro výplatu mzdy, neexistují-li jiné vhodné úpravy, které zajišťují její pravidelnou výplatu.
2. Při skončení pracovní smlouvy se provede konečné vyrovnání veškeré dlužné mzdy podle vnitrostátních právních předpisů, kolektivní smlouvy nebo rozhodčího výroku, nebo není-li takového předpisu, smlouvy nebo výroku, v přiměřené lhůtě se zřetelem na ustanovení pracovní smlouvy."
Je vidět, že doporučení Mezinárodní organizace práce je velmi liberální a volné a neopravňuje k této zlovolné úpravě. Předkladatel, tedy Ministerstvo práce a sociálních věcí, mi jako reakci na mou kritiku odpovědělo takto: "Změna ustanovení zákona o výplatě mzdy před dovolenou na žádost zaměstnance na zásadu, že se mzda vyplácí zaměstnanci před dovolenou i bez žádosti, nebyla v prvních návrzích úmyslem předkladatele. Tato zásada byla uplatněna na výslovné upozornění orgánů, které mají na starosti kompatibilitu s právem Evropského společenství, s odvoláním na výklad článku 7 odst. 2 Úmluvy č. 132 Mezinárodní organizace práce o každoroční placené dovolené, která nepřipouští okolnost, že se mzda splatná během dovolené vyplácí až na žádost zaměstnance."
Podívejme se tedy na článek 7 odst. 2 Úmluvy č. 132:
1. Každá osoba, která čerpá dovolenou, na kterou se vztahuje tato úmluva, obdrží za celou dobu takové dovolené přinejmenším svou obvyklou nebo průměrnou mzdu, vypočtenou způsobem stanoveným příslušným orgánem nebo způsobem obvyklým v té které zemi.
2. Částky náležející podle odst. 1 tohoto článku se vyplatí zúčastněné osobě před dovolenou, jestliže není něco jiného ujednáno v dohodě, kterou je vázána ona i zaměstnavatel."
Z této formulace vyplývá, že když bude něco jiného ujednáno v dohodě, kterou je vázán zaměstnanec a zaměstnavatel, je to v naprostém pořádku, a takovou dohodou může být kolektivní smlouva nebo pracovní smlouva, což je předmětem mého pozměňovacího návrhu, který však byl při projednávání ve výboru odborníky ministerstva smeten se stolu.
Naopak, navržená novela článek 7 úmluvy Mezinárodní organizace práce nesplňuje a vůbec se nedivím, že orgán, který má na starosti kompatibilitu s právem Evropského společenství - pokud použiji terminologii ministerstva - nebyl spokojen. Naše úprava praví, že před dovolenou dostane zaměstnanec pouze mzdu a náhradu mzdy splatnou v době, kdy čerpá dovolenou. Úmluva však požaduje náhradu mzdy za celou dovolenou, nikoliv za tu část, která je splatná v době dovolené.
Novela zákona o platu rozšiřuje počet platových tříd z 12 na 16. V důvodové zprávě se uvádí, že si tato úprava v příštích letech vyžádá u zaměstnavatelů přímo napojených na státní rozpočet nárůst finančních prostředků na platy v celkovém objemu 9,45 mld. Kč kromě běžného meziročního růstu platových tarifů v souvislosti s růstem životních nákladů. Vzhledem k tomu, že vláda chystá postupné zvyšování minimální mzdy, což si vyžádá též významný nárůst výdajů na platy ve státní sféře, je to velmi nezodpovědné.
Myslí si pan ministr, že si naše země může dovolit další a další růst mezd úředníků? Vláda tím vlastně říká všem zaměstnancům soukromého sektoru, aby též žádali zvýšení mezd. Zaměstnanci soukromé sféry tvrdí, že vlastně úředníky živí svou prací, tak proč by také neměli mít nárok na 13. a 14. mzdy v souladu se státní sférou. Zvyšování platů ve státní sféře samozřejmě vyvolá tlak i na zvyšování mezd ve sféře soukromé.
Neroste produktivita práce a zvyšují se platy, potažmo mzdy. Vláda dává velice špatný signál. Nutí firmy projídat formou zvyšujících se platů a mezd podstatu. Firmy jsou nuceny prodávat stroje, budovy, pozemky, aby měly na výplaty, a stát dělá často totéž. Projídání podstaty se v dnešní době říká tunelování. Jak chce vláda bojovat proti tunelování, když zde k němu dává jasný signál?
Proto budu dávat návrh nejen na zachování stávajících 12 tarifů, ale i na zrušení třináctých a čtrnáctých platů ve státní sféře. Stejně již vláda připravuje nařízení, kterým bude další plat v roce 2000 opět, a to již počtvrté za sebou, snížen na polovinu. Asi by bylo opravdu lepší přesunout finanční prostředky do jiných složek platů a nedělat ze zaměstnanců státní sféry hlupáky.
Dalším problémem je, že mezi zákonem o mzdě a platu a zákoníkem práce je rozpor týkající se vyplácení mezd v cizí měně. Poukázala jsem na to při projednávání ve výboru. Bohužel nedošlo ke sjednocení těchto norem arogancí předkladatele, který se o tom odmítl bavit.
Kolegyně a kolegové, v prvním čtení jsem doporučila propustit předložený tisk do druhého čtení s tím, že se pokusíme některé problematické části napravit. Bohužel jsem při projednávání ve výboru nezaznamenala většinovou vůli k této nápravě. V celé novele jsem nenašla jedinou změnu, která by byla pozitivní ve smyslu podpory rozvoje podnikání a zvýšení prosperity. Přitom se předložená norma týká života mnoha lidí, a proto její uvedení v život přinese vysoké transformační náklady.
Rozvoj podnikání je značnou měrou ovlivňován kvalitou pracovního práva, které rozhoduje o ceně a flexibilitě pracovní síly. Novela směřuje proti prosperitě tím, že zvyšuje byrokratické zatížení firem. Novela se tváří jako proevropská, a přitom je protievropská. Chybně aplikuje i úmluvu Mezinárodní organizace práce a ponechává v Evropské unii neobvyklý institut mzdových tarifů. Občanská demokratická strana nemá bohužel dostatek mandátů, a tím ani dostatek síly pro zamítnutí této novely. Přesto dávám návrh na její zamítnutí. Tímto chce Občanská demokratická strana upozornit na skutečnost, že na rozdíl od ostatních politických stran nesouhlasí s novelami zákona o mzdě a zákona o platu.
Děkuji za pozornost. (Potlesk z pravé strany sálu.)
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Slovo má pan poslanec Eduard Vávra.
Poslanec Eduard Vávra: Vážená paní předsedající, vážená vládo, kolegyně a kolegové, mrzí mě, že bylo změněno pořadí tisku 484 - zákoníku práce - a tisku 475 - zákona o mzdě a odměně za pracovní pohotovost. Proč to říkám? Zákoník práce, ať máme na něj rozdílný náhled, považuji za základní normu vztahů mezi zaměstnanci a zaměstnavateli v pracovněprávních vztazích. Právě proto by bylo výhodnější diskutovat nejdříve o zákoníku práce. Sněmovna se rozhodla jinak, a tak to respektuji.
Nejen podle mého názoru zákon č. 143/1992 Sb., o mzdě, vlastně z větší části přebírá doslova celá znění paragrafů zákoníku práce, a tím tato norma se fakticky dostává do podřízenosti tohoto zákona. Proto si myslím, že zákon o mzdě by měl být jenom zákonem s minimálním počtem paragrafů, které se týkají speciálních ustanovení. Z toho důvodu by tento zákon nemusel vůbec existovat, maximálně by některá speciální ustanovení mohla být začleněna do zákoníku práce.
Moje předřečnice se k této novele zákona a jeho kvalitě a obsahu již vyjádřila, a proto se připojuji k návrhu na zamítnutí vládního návrhu zákona, sněmovní tisk 475. Pokud zákon nebude zamítnut, jsem připraven přednést pozměňovací návrhy s velmi krátkým odůvodněním.
***