(17.50 hodin)
(pokračuje Mertlík)
Po skončení roku je možné na žádost zaměstnance provést zúčtování daňových záloh u zaměstnavatele, nebo v některých v zákonu stanovených případech je nutné podat daňové přiznání, což je zejména při souběhu s dalšími významnějšími příjmy z vedlejšího zaměstnání z pronájmu, z podnikání apod. Tím je zajištěno, aby výsledná celoroční daň vycházela z úhrnu různých příjmů poplatníka z různých zdrojů. Zhruba dvě třetiny zaměstnanců však daňové přiznání nepodávají. Zaměstnavatelé hrubé mzdy zaúčtovávají do svých nákladů a na mzdové listy ve prospěch jednotlivých zaměstnanců, a tím vzniká zaměstnavatelům povinnost srážky pojistného sociálního i zdravotního a daňových záloh, které se tím stávají vymahatelné příslušnými orgány.
V případě, že výsledné tzv. čisté mzdy vyplácejí zaměstnavatelé jen zčásti nebo opožděně, nevznikají zásadní problémy u zaměstnanců, kteří mají jen jednoho zaměstnavatele. Problémy nastávají v případech, kdy zaměstnanci mají ještě souběžné příjmy a musí podat daňové přiznání, kde podle potvrzení zaměstnavatele uvádějí zúčtovanou hrubou mzdu, sražené pojistné a sražené daňové zálohy bez ohledu na to, zda jejich nárok v čisté mzdě byl řádně včas uspokojen.
Za existence v zásadě srážkové daně z mezd nelze situaci řešit zcela spravedlivě. Je třeba se vyvarovat jistých nelogičností či nespravedlností a předejít obtížné spravovatelnosti daně. Úprava daňových základů zaměstnanců v návaznosti na okolnost kdy, v kterém roce a v jakém rozsahu byl uspokojen jejich nárok na čistou mzdu, by byla technicky velmi složitá a prakticky neřešitelná. Dále by mohla založit nové námitky zaměstnanců, například pokud by se výplaty za víc let kumulovaly do jednoho kalendářního roku a tím se zaměstnanec dostal do vyššího pásma daňové progrese.
Běžným zaměstnancům pomůže ve vazbě na konkursní řízení zejména nový zákon řešící případy insolventnosti zaměstnavatelů v zásadě tak, že dlužnou čistou mzdu do určité výše uhradí zaměstnanci přímo úřad práce a úřad práce bude vymáhat uhrazené částky přímo od zaměstnavatele. Určitý problém však přesto zůstane, a to u zaměstnanců s vyšší mzdou a současně se souběhem s vyššími příjmy jiného druhu, kteří podávají daňové přiznání a dostávají se do vyšších příjmových pásem.
Zde by bylo možné zvážit zavedení dodatečného daňového přiznání na nižší daňovou povinnost, zjednodušeně přepočet daně za minulá léta, v případech, že pohledávka zaměstnance za zaměstnavatelem se stane zcela nedobytnou. Poměrně složitý mechanismus k přepočtu základu daně, podle toho, v jakém rozsahu byl uspokojen nárok zaměstnance na výplatu čisté mzdy, ať již zaměstnavatelem, nebo úřadem práce, by ale musel být upraven v zákoně. Je to jedna z možností, o které uvažujeme.
Pro úplnost lze poznamenat, že předmětná daňová problematika se netýká zaměstnanců, jimž zaměstnavatel hrubou mzdu nezúčtoval. Jim úřad práce do výše zákonem určené stanoví prakticky hrubou mzdu, z ní srazí pojistné a daňovou zálohu a vyplatí odpovídající čistou mzdu, což znamená, že v podstatě se bude chovat obdobně jako zaměstnavatel, s tím ovšem, že bude plnit a výše daně bude odpovídat výši skutečného příjmu. Zákon o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele je v současné době projednáván Senátem. Čili je naděje, podle mého soudu, že bude nakonec schválen.
Co se týče toho, jak zcela čistě systémově předejít tomuto problému, tak recept je jednoduchý. Je to recept, který já bych osobně doporučoval, nejsem si jist, zda by byl politicky průchozí, a to je zrušit současnou konstrukci daně u závislých příjmů a zavést to, co je v řadě zemí světa, že totiž každý, kdo má nějaký příjem, podává daňové přiznání.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji panu ministrovi financí. Táži se pana poslance, zda ho uspokojila odpověď, respektive zda má nějaký dodatek.
Poslanec Vojtěch Filip: Děkuji. Vážený pane předsedo, mám. Jednak opakuji jednu otázku, na kterou mi nebylo odpovězeno, a to je otázka, jestli je považován občan, který má nevyplacenu mzdu, za daňového dlužníka. A v té souvislosti jestli je známo Ministerstvu financí, jaké jsou pohledávky státu z těchto dluhů proti zaměstnavatelům, resp. proti těm, kteří mzdu nedostali. A potom podotázku, na kterou bych chtěl slyšet odpověď, jestli v případě, že nebyly vyplaceny mzdy zaměstnancům, jestli byly v těch stejných podnicích vypláceny mzdy také managementu.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji. Prosím pana ministra financí.
Místopředseda vlády a ministr financí ČR Pavel Mertlík: Děkuji. Občan je považován za daňového dlužníka tehdy, pokud má sám povinnost bezprostředně zaplatit daň. Pokud ji má za povinnost zaplatit jeho zaměstnavatel, je tím daňovým dlužníkem samozřejmě jeho zaměstnavatel. Stupeň úhrady či to, zda byla nebo nebyla uhrazena daň, je samozřejmě známo správcům daně, nikoliv např. ministrovi, neboť ani podle zákona tak to možné není.
Co se týče té poslední otázky, obecně právě z těchto důvodů nám to známo není. Vedle toho je všeobecně známa rovněž skutečnost ta, že velká část manažerů nepobírá plat podle pracovněprávních vztahů, ale má jiný typ smluv, ale to je různě řešeno v každé firmě.
Co se týče státních či státem kontrolovaných podniků, tam mi není známo, že by bezprostředně docházelo k takovýmto problémům způsobem, že by se diferencovalo na zaměstnance, řekl bych, řadové a manažery. Zcela určitě nikoliv v těch podnicích, které jsou kontrolovány Fondem národního majetku.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji panu ministrovi. Nyní uděluji slovo panu poslanci Kučerovi k jeho interpelaci na ministra zemědělství Fencla. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Miloslav Kučera ml.: Děkuji. Já bych se rád zeptal ministra zemědělství pana Fencla na věc, protože dneska máme souběh právních norem, které regulují prodej státní zemědělské půdy, s normami na vydávání pozemků oprávněným osobám, a tyto právní normy jsou v částečném konfliktu. Pro sladění těchto norem chybí prováděcí předpis, který by celou situaci řešil.
Moje otázky zní: Vydáte, pane ministře, metodický pokyn, který by jednoznačně potvrdil přednost nároku oprávněných osob před zájemci o koupi zemědělských pozemků? A pokud ano, kdy, ke kterému termínu?
Druhá otázka: Odstraníte omezení vydávání náhradních pozemků oprávněným osobám, které dneska činí do výše 25 % půdy pronajaté jedním nájemcem? A pokud odstraníte toto ustanovení z platného metodického pokynu, pak se ptám kdy.
Předem děkuji za konkrétní odpověď.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji panu poslanci. Prosím, pane ministře. (Ministr Fencl se vrací od řečnického pultu pro materiály na své místo.) Pan ministr získává cenné vteřiny.
Ministr zemědělství ČR Jan Fencl: Pane předsedo, ctihodné poslankyně, ctihodní poslanci, pane poslanče Kučero Miloslave ml., já jsem si přečetl téma vaší interpelace, a to zní ve věci urychlení vydávání náhradních pozemků oprávněným osobám.
Než odpovím na vaše dvě otázky, což mi nebude činit problém, tak si dovolím sdělit jednu radostnou informaci, kterou jistě oceníte. Ta je o tom, že z rozhodnutí okresních pozemkových úřadů vydaných k 31. 12. 1999 vyplývá, že oprávněným osobám nebyly vydány pozemky v rozsahu 92 193 ha. Ke stejnému datu bylo z těchto nároků vypořádáno 37 278 ha, tj. 40,4 %.
***