(16.30 hodin)
(pokračuje M. Zeman)
Když čerpáme informace pouze z deníku Mladé fronty Dnes nebo Lidových novin, obávám se, že platí podobná analogie, a jsem proto velmi rád, že po saturninovském příkladu mohu uvést některé příklady na pravou míru, byť by to byly příklady poněkud pohádkové.
Protože i já čtu monitory, zjistil jsem, že mě obklopuje skupina démonů, někdy nazývaná rudí baroni, kteří určují má rozhodnutí, a já jsem pouze bezmocnou loutkou, manipulovanou jejich rukama, případně jejich mozky. Samozřejmě, že novináři mě neznají, protože kdyby mě byť minimálně znali, tak by věděli, že jsem se v životě nikdy nikým nenechal manipulovat. Ale v každém případě odpovím na vaše otázky, tak jak byly položeny.
Pane poslanče, vy nečtete noviny, protože kdybyste je četl, měl byste první otázku dávno zodpovězenou. První otázka totiž zněla, kolik mám poradců. Odpovídám - 10, slovy deset, a pro jistotu ještě jednou deset, aby nedošlo k mýlce. Je to přibližně stejný počet poradců, jaký měli bývalí předsedové vlády, a tento údaj, včetně jmen poradců a včetně jejich pracovní náplně, byl zveřejněn před několika dny v řadě českých deníků. Chápu, že vaše pracovní zatížení, s jehož obsahem jsem se dosud neměl příležitost seznámit, vám zabraňuje v četbě denního tisku, nicméně mi dovolte, abych vás na tento veřejně přístupný zdroj ještě jednou odkázal.
Stejně tak byla uvedena jména. Jména jsou Šlouf, Baroš, Belda, Navarová, Pleskot, Prokop, Sup, Šarapatka, Šíma, Vystoupil. Rovněž, kdybyste si přečetl noviny, tak tam tato jména zjistíte, včetně jejich pracovní náplně, což byla vaše třetí otázka.
A teď mi dovolte, abych trochu odbočil a abych odbočil i od připraveného podkladu a řekl vám, že situace je daleko jednodušší, protože ve své čtvrté otázce se ptáte na pracovní náplň těchto poradců. Jednodušší a šedivější je v tom smyslu, že česká vláda projednává každý týden minimálně 20 a maximálně 60 programových bodů. Každý člen této vlády, každý resortní ministr, vyzbrojený svým aparátem, k těmto jednotlivým bodům přistupuje vybaven určitou expertizou, která - a to bych rád zdůraznil - neobsahuje žádný návrh na rozhodnutí, neboť poradci zde nejsou od toho, aby rozhodovali, ale od toho, aby informovali. Ostatně návrh na rozhodnutí je obsažen v návrhu na usnesení vlády a návrh na toto usnesení předkládá předkladatel, tedy někdo z členů vlády a samozřejmě ani náhodou poradce.
Úkolem poradců je v podstatě a) upozornit na případné rozpory ve stanoviscích jednotlivých členů vlády a b) dohledat jakékoli informace, které jsou relevantní pro posouzení daného problému.
Já dostávám, pane poslanče Kühnle, např. 500stránkové statistické studie v blahé naději jejich autorů, že předseda vlády má čas na to, aby těchto 500 stránek přečetl. Sděluji vám, že nemá. Z těch materiálů, které nepokládám za nutné studovat osobně, si nechám dělat výtahy. Nikoli názor poradce na tyto materiály, ale výtahy z těchto tlustých materiálů.
Dovolte mi, abych jako další příklad pracovní náplně, byť opět velmi šedivé a velmi nudné, uvedl i to, že vláda - mimochodem na základě stupidního usnesení minulé vlády, jíž i vy jste byl členem - se musí zabývat každým jednotlivým případem dílčí privatizace, byť by tento případ zahrnoval částky pohybující se v řádu desítek nebo maximálně set tisíc korun. My tomu na vládě říkáme harfy a rohy. Víte proč? Protože jednou Česká filharmonie žádala o odprodej přebytečného majetku, tj. dvou lesních rohů a jedné harfy v úhrnné zůstatkové ceně asi 40 tisíc korun, a podle usnesení, které jste přijali vy v době, kdy jste ještě byli u moci, je úkolem vlády, aby o těchto čtyřiceti tisících korunách rozhodla. A moji poradci mimo jiné zkoumají na základě internetových výpisů z obchodního rejstříku, zda fyzické či právnické osoby, ucházející se o tuto privatizaci, nejsou např. v konfliktu zájmů, což je rovněž triviální a poměrně nudnou součástí jejich náplně.
Opakuji tedy ještě jednou, že úkolem poradců není rozhodovat, ale informovat. V témže tisku, který démonickou kampaň kolem poradců rozpoutal, jsem obviňován z autokratismu. Ani jedno, ani druhé není pravda, a mimochodem v žádném případě to nemůže být pravda současně. Nicméně jsem-li autokrat, za kterého jsem vydáván, pak bych si tím méně nechal vnucovat od poradců jakékoli rozhodnutí, a také za půldruhého roku, co moji poradci u mě pracují, jsem si nejen žádné rozhodnutí nenechal vnutit, ale musím objektivně říci, že ani nebyl zaznamenán pokus, protože mě tito poradci znají, aby mi nějaký návrh na rozhodnutí předložili. Ani jedno.
Dovolte mi, abych - i když tady mám samozřejmě celý výčet další, ale velmi a velmi podobné náplně poradců - přešel k vaší další otázce, abych příliš nezdržoval toto ctihodné shromáždění, a to jsou odborné předpoklady.
Takže, vážený pane poslanče Kühnle, rozdělme ty odborné předpoklady do dvou základních skupin - na poradce a na externí spolupracovnictví, protože náš tisk, jehož komentátoři mají někdy inteligenční kvocient odpovídající datu v měsíci, tyto dvě kategorie nerozlišuje.
Dovolte mi, abych za prvé konstatoval, že z těch deseti poradců ve většině případů - neříkám ve všech, ale ve většině případů - nejde o členy žádné - opakuji že žádné - politické strany, ale jde o lidi, kteří se zabývají ekonomickou, demografickou nebo jinou statistikou, informační servis, jde tedy v podstatě o informatiky.
Pokud jde o externí spolupracovníky, což se bohužel často směšuje s poradci, chtěl bych vám sdělit, že těch není deset, těch je více než sto. A těchto sto externích spolupracovníků zahrnuje experty z řad profesorů a docentů vysokých škol, zahraničních i tuzemských podnikatelů a jmenují se externí konzultanti odborného útvaru předsedy vlády. Jenom pět z nich dostává částečně několikatisícový úvazek měsíčně, tedy žádný zlatý padák. Jsou to Kochrda, Pejčov, Novák, Tureček a Ustijanovič. Pan Tureček jako odborník na vodní hospodářství se nedávno stal náměstkem ministra zemědělství pro vodní hospodářství, takže mezi těmito pěti lidmi není.
***