Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1998 – 2002

(11.30 hodin)

Poslanec Jan Svoboda: Omlouvám se Poslanecké sněmovně, ale v našem usnesení právě bylo to doporučení, že to máme posuzovat podle čl. 10, takže ta dvě hlasování jsou na místě.

Místopředseda PSP Ivan Langer: Potom nevím, proč oba zpravodajové prchli od stolku zpravodajů a proč tyto návrhy nepředkládali. Ale věřím, že je předmětem obecného souhlasu, abychom postupovali způsobem, o kterém hovořil pan kolega Payne, tedy dvě hlasování.

Nejprve hlasování, kterým Poslanecká sněmovna rozhodne, že považuje mezinárodní úmluvu o odstranění všech forem diskriminace za mezinárodní smlouvu o lidských právech a základních svobodách podle čl. 10 ústavního zákona ČNR č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, a následně poté budeme hlasovat o návrhu usnesení. Prosím kvorum vrátit na své původní místo.

V tuto chvíli zahajuji hlasování s pořadovým č. 89. Ptám se, kdo je pro předložený návrh usnesení, který jsem přednesl. Kdo je proti?

Z přítomných 145 pro návrh 139, nikdo proti. Návrh byl přijat.

Nyní tedy nechám hlasovat, a to na základě zvýšeného kvora, o návrhu usnesení, které je obsaženo v usnesení zahraničního výboru pod bodem II, sněmovní tisk 461/2. Kvorum bylo zvýšeno.

Zahajuji hlasování s pořadovým číslem 90. Ptám se, kdo je pro předložený návrh. Kdo je proti?

Z přítomných 149 pro návrh 143, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Dalším bodem je

Prosím, aby se slova ujal opět místopředseda vlády a ministr zahraničních věcí Jan Kavan.

Místopředseda vlády a ministr zahraničních věcí ČR Jan Kavan: Pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, úmluva, kterou nyní ve druhém čtení projednáváte, byla sjednána na půdě OSN a přijata rezolucí Valného shromáždění 15. prosince 1997. Jedná se o další mezinárodní protiteroristický instrument klasického typu aut dedere, aut iudicare - soudit nebo vydat, který doplňuje řadu již dříve přijatých mezinárodních smluv umožňujících mezinárodní spolupráci při potírání jednotlivých typů teroristických aktivit.

Společným a jednotícím znakem této kategorie smluv je, že při uskutečnění relevantních teroristických činů má dožádaný stát, na jehož území k takovému činu došlo nebo se na jeho území osoba podezřelá ze spáchání takového činu nachází, dvě možnosti. Je povinen pachatele vydat, nebo s ním zahájit trestní řízení. Jen namátkou je možné citovat např. úmluvy v oblasti útoků proti letadlům, útokům na mezinárodně chráněné osoby či týkající se braní rukojmí.

Není jistě třeba zdůrazňovat aktuálnost nutnosti boje s terorismem. Terorismus je globální problém a mezinárodní společenství přikládá širokému zapojení státu do smluvních systémů pro spolupráci v boji proti mezinárodnímu terorismu velký význam. Stav jednotlivých smluvních instrumentů je průběžně monitorován, zejména v rámci Valného shromáždění OSN. Státy, které v ratifikaci jednotlivých smluv zaostávají, se dostávají pod mezinárodní tlak. I proto je ratifikace úmluvy, kterou nyní projednáváte, ze zahraničněpolitického hlediska velmi žádoucí.

Je také na místě připomenout, že Česká republika je stranou všech dosud přijatých protiteroristických smluvních dokumentů s výjimkou této úmluvy a dalších dvou, kde by ovšem naše účast neměla větší praktický význam. Například se jedná o bezpečnost námořní plavby a bezpečnost plošin na kontinentálním šelfu.

Podobně jako v případech protiteroristických úmluv, které jsem zmínil, jichž je Česká republika stranou, bude možné úmluvu vnitrostátně provádět v rámci stávající platné právní úpravy. Trestné činy spadající do pole působnosti úmluvy podle jejího čl. 2 lze stíhat podle obecnějších skutkových podstat obsažených ve zvláštní části trestního zákona a závazky v oblasti extradikce a právní spolupráce je možné řešit prostřednictvím ustanovení hlavy XXIV trestního řádu o právním styku s cizinou.

Po otevření úmluvy k podpisu 12. ledna 1998 rychle narůstal počet států, které ji podepsaly. V současnosti již překročil počet signatářů počet 50, přičemž mezi nimi figuruje i naprostá většina členských států EU a rovněž USA. Česká republika podepsala úmluvu 29. července 1998. Poté co ratifikační listiny uložila koncem roku 1999 už zhruba desítka států, mezi nimi i první státy EU Francie a Španělsko, nastal vhodný čas k ratifikaci ze strany České republiky. Úmluva tedy byla předložena Parlamentu k vyslovení souhlasu.

Vzhledem k výše uvedenému doporučuji předložený vládní návrh schválit. Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane ministře. Vládní návrh projednal zahraniční výbor a jeho usnesení bylo rozdáno jako sněmovní tisk 463/1. Prosím zpravodaje výboru pana poslance Vlacha, aby návrh výboru odůvodnil.

Poslanec Jiří Vlach: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, už bylo konstatováno, že sněmovní tisk 463/1 obsahuje návrh usnesení zahraničního výboru, který se zabýval návrhem smlouvy podepsaným 15. prosince 1997, který jsme měli předložen jako tisk 463. Pan ministr v úvodním slově řekl podle mého názoru vše podstatné a já konstatuji, že zahraniční výbor mě pověřil, abych vám předložil následující návrh usnesení.

Zahraniční výbor doporučuje Poslanecké sněmovně přijmout tento text:

"Poslanecká sněmovna vyslovuje souhlas s mezinárodní úmluvou o potlačování teroristických bombových útoků, přijatou rezolucí Valného shromáždění OSN č. 52/164 z 15. prosince 1997. Pověřuje předsedu výboru, aby toto usnesení předložil předsedovi Poslanecké sněmovny,... atd. atd.". Čili doporučuji vyslovit po ukončení rozpravy souhlas.

Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Otevírám rozpravu, do které se nikdo nehlásí, rozpravu končím. Budeme hlasovat o usnesení navrženém zahraničním výborem.

Zahajuji hlasování s pořadovým číslem 91. Ptám se, kdo je pro předložený návrh usnesení. Kdo je proti?

Z přítomných 151 pro 97, nikdo proti. Návrh byl přijat.

Dalším bodem je

***