(11.20 hodin)
(pokračuje Kavan)
Obdobný požadavek rovněž vyjadřuje i rezoluce Komise pro lidská práva přijatá v roce 1999.
Česká republika byla k učinění tohoto prohlášení podle čl. 14 úmluvy vyzvána výborem pro odstranění rasové diskriminace a Evropskou komisí proti rasismu a nesnášenlivosti. Následně vyjádřila obdobný požadavek rovněž Rada pro národnosti vlády České republiky.
Úmluva je obecně respektována jako mezinárodní smlouva o lidských právech a základních svobodách splňující podmínku danou čl. 10 ústavy. Tuto povahu úmluvě přisuzuje ve svých nálezech i Ústavní soud České republiky.
Vláda proto doporučuje, aby Poslanecká sněmovna schválila předložený návrh na učinění prohlášení stejným způsobem.
Obecný zákaz diskriminace, tedy i z důvodu odlišné rasy, je zakotven v mezinárodních smlouvách obecné povahy, tj. Mezinárodním paktu o občanských a politických právech a Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Tyto mezinárodní smlouvy Ústavní soud v řadě svých nálezů explicitně označil za smlouvy podle čl. 10 ústavy.
Úmluva o odstranění všech forem rasové diskriminace je s ohledem na předmět úpravy, tj. zákaz rasové diskriminace, smlouvou speciální vůči výše uvedeným mezinárodním smlouvám, smlouvou, která dále rozvádí obecný zákaz diskriminace.
Rovněž Listina základních práv a svobod ve svém čl. 3 zaručuje základní práva a svobody všem bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti a jiných důvodů.
Pro vaši informaci uvádím, že počet oznámení výborů pro odstranění rasové diskriminace je v porovnání s počtem oznámení adresovaných výboru pro lidská práva či podání k Evropskému soudu pro lidská práva nízký. Užívanost této procedury není příliš frekventovaná a nedosahuje takového praktického významu jako uvedené mechanismy. Například v roce 1999 přijal výbor sedm stížností. Pokud však Česká republika prohlášení čl. 14 úmluvy učiní, dá mezinárodnímu společenství jasný signál, jaký význam přisuzuje problematice rasové diskriminace, nesnášenlivosti a intolerance.
Dovolte mi proto závěrem vyslovit naději, že poté co sněmovní výbory - petiční a zahraniční - předložený návrh podpořily, plénum sněmovny rovněž předkládaný návrh schválí. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane ministře.
Vládní návrh projednal zahraniční výbor a petiční výbor. Jejich usnesení byla rozdána jako sněmovní tisky 461/1, resp. 2. Prosím, aby se slova nejprve ujal zpravodaj zahraničního výboru pan poslanec Jan Svoboda.
Poslanec Jan Svoboda: Děkuji za slovo. Pane místopředsedo, dámy a pánové, zahraniční výbor na své 30. schůzi dne 9. února 2000 přijal po odůvodnění náměstka ministra zahraničních věcí Oto Pika a zpravodajské zprávě následující usnesení:
1. Doporučuje Poslanecké sněmovně považovat Mezinárodní úmluvu o odstranění všech forem diskriminace za mezinárodní smlouvu o lidských právech a základních svobodách podle čl. 10 Ústavního zákona České národní rady č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky.
2. Doporučuje Poslanecké sněmovně přijmout následující usnesení:
Poslanecká sněmovna vyslovuje souhlas podle čl. 39 odst. 4 ústavního zákona České národní rady č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, s prohlášením, kterým Česká republika podle čl. 14 odst. 1 Mezinárodní úmluvy o odstranění všech forem rasové diskriminace uznává příslušnost výboru pro odstranění rasové diskriminace přijímat a projednávat sdělení jednotlivých osob nebo skupin osob podléhajících její jurisdikci, které si stěžují, že se staly obětí porušení kteréhokoli z práv vyhlášených v Mezinárodní úmluvě o odstranění všech forem rasové diskriminace.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Prosím, aby se slova ujal zpravodaj petičního výboru pan poslanec František Pejřil.
Poslanec František Pejřil: Vážený pane předsedající, vládo, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi vás seznámit s usnesením č. 123 petičního výboru.
Petiční výbor po odůvodnění návrhu na prohlášení České republiky podle čl. 14 mezinárodní úmluvy dr. Jiřím Malenovským, vrchním ředitelem Ministerstva zahraničních věcí, ing. Petrem Uhlem, vládním zmocněncem pro lidská práva, a zpravodajské zprávě Františka Pejřila a po rozpravě:
I. Doporučuje Poslanecké sněmovně Parlamentu přijmout následující usnesení:
Poslanecká sněmovna vyslovuje souhlas s prohlášením, kterým Česká republika podle čl. 14 odst. 1 Mezinárodní úmluvy o odstranění všech forem rasové diskriminace uznává příslušnost výboru pro odstranění rasové diskriminace přijímat a projednávat sdělení jednotlivých osob nebo skupin osob, které si stěžují, že se staly obětí porušení kteréhokoli z práv vyhlášených v Mezinárodní úmluvě o odstranění všech forem rasové diskriminace.
II. Doporučuje Poslanecké sněmovně Parlamentu, aby o návrhu prohlášení České republiky uvedené v odst. 1 tohoto usnesení hlasovala jako o smlouvě podle čl. 10 Ústavního zákona ČNR č. 1/1993 Sb., Ústavy České republiky.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane zpravodaji. Otevírám rozpravu, do které nemám žádnou přihlášku, nicméně prosím oba zpravodaje, aby se vyjádřili k drobné odlišnosti mezi návrhem usnesení, které mají.
Usnesení zahraničního výboru obsahuje navíc formulaci osob podléhajících jurisdikci, zatímco v usnesení petičního výboru tato formulace chybí, takže prosím zpravodaje, aby si vyjasnili stanoviska.
Poslanec Jan Svoboda: Vážená sněmovno, já bych doporučil, abychom přijali usnesení podle usnesení zahraničního výboru, protože je formálně přesnější.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Ano, děkuji. Beru to tedy jako návrh, se kterým pan zpravodaj Pejřil souhlasí. Základ usnesení by měl být tedy dle usnesení zahraničního výboru.
Stále je ještě otevřena rozprava, kterou ale v tuto chvíli uzavírám.
Přistoupíme k hlasování. Jak jsem již avizoval, ke schválení předloženého prohlášení podle čl. 39 odst. 3 Ústavy České republiky je třeba souhlasu třípětinové většiny všech poslanců.
Prosím o nastavení kvora. Děkuji.
Za této situace, kdyby byli všichni pro, je možné předložit návrh usnesení.
Ještě pan poslanec Payne. Ale nevedeme rozpravu, pane poslanče.
Poslanec Jiří Payne: Já se hlásím s procedurální připomínkou. Po mém soudu my musíme napřed přijmout obyčejným kvorem usnesení, že tuto smlouvu považujeme za smlouvu o lidských právech, a pak ve druhém hlasování musíme hlasovat ústavní většinou o tom, že vyslovujeme souhlas s touto smlouvou.
Takový je správný procedurální postup, bohužel, zpravodaj to tak nenavrhl.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Přiznám se, že v tuto chvíli si nejsem jist relevantností návrhu pana kolegy Payna.
Přistupuji k tomuto hlasování jako k hlasování, ve kterém jednoznačně rozhodneme podle kvora třípětinového o tom, zda ano, či ne. Nedokáži si představit, že bychom o tomto hlasovali.
Pan kolega Payne se mnou zjevně nesouhlasí.
Poslanec Jiří Payne: Já se velice omlouvám, ale my jsme ve všech případech takto postupovali. Nevím, proč zpravodaj teď navrhl jiný postup. Ale ve všech případech jsme takto postupovali. Máme asi dva případy z doby ještě před přijetím naší ústavy nebo z doby, kdy byla ústava čerstvě přijata, a ty způsobují velké problémy Ústavnímu soudu.
To, že nějaká smlouva získala vyšší kvorum, vyšší podporu, než je normálně nutné, to ještě neznamená, že se stává smlouvou o lidských právech. O této věci musí vyzvat samostatné usnesení sněmovny, protože není žádný ústavní předpis, který by říkal, co je a co není otázka lidských práv.
Připomenu např. sociální chartu -
Místopředseda PSP Ivan Langer: Teď jsem to chtěl připomenout.
Poslanec Jiří Payne: Sociální chartu, kde takové usnesení nebylo přijato, a tím pádem platilo normální kvorum, takže my musíme za prvé rozhodnout, zda to je, či není smlouva o lidských právech, a teprve za druhé můžeme hlasovat ústavním kvorem.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Ano, pane poslanče, v průběhu vašeho vystoupení jsem si skutečně uvědomil precedens z minulosti a byla to právě Evropská sociální charta, kde Poslanecká sněmovna neodsouhlasila ono zvýšené kvorum a přistupovalo se k ní jako ke smlouvě normální.
Ještě pan kolega Svoboda.
***