(19.10 hodin)

(pokračuje Exner)

To jsou dva důvody, ze kterých si kromě již předloženého návrhu na vrácení zákona k dopracování dovolím také předložit návrh na zamítnutí tohoto zákona.

 

Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Kdo se další hlásí do rozpravy? Kolega Karel Vymětal.

 

Poslanec Karel Vymětal: Dámy a pánové, mám stejný názor, že je třeba návrh zákona zamítnout i vrátit vládě k přepracování. Kromě toho, co bylo řečeno, je tam zamontován ještě jeden princip, a sice, že občané České republiky, byť mají trvalý pobyt mimo území České republiky, mají mít právo volit. Rozumím, že kdo má tady trvalý pobyt, měl by mít právo volit v tomto státě, aby se podílel na řízení státu, ale kdo tu nemá trvalý pobyt, právo by mít neměl. V mnoha státech to řeší tak, že mají toto právo i neobčané státu, pokud mají trvalý pobyt v tomto státě. My to uděláme obráceně. To je také důvod k tomu, abychom tento zákon vrátili k přepracování.

 

Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Dalším přihlášeným je pan poslanec Jičínský.

 

Poslanec Zdeněk Jičínský: Pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, chápu, že doba, kdy se tento velmi významný zákon projednává, není zrovna příznivá tomu, aby se projednával seriózně, protože myslím, že řada poslanců vycházela z toho, že se dnes původní program změní, že v 19.00 hodin skončíme. Možná i neúčast v opozičních lavicích je dána touto skutečností, možná že dvě strany, jejichž zástupci tu teď chybějí, vycházejí z toho, že je uzavřena určitá politická dohoda, že věci jsou jasné, že je zbytečné, aby u této formální procedury asistovali. Přece jen si ale myslím, že bychom měli vzít na vědomí to, že každý poslanec v rámci svého slibu je vázán tím, že odpovídá svému svědomí a vědomí a že z tohoto hlediska, jakkoli je nebo není politická dohoda, bere za to osobní odpovědnost svým hlasováním. Myslím, že to je jisté znevážení významu této základní demokratické normy.

I když vím, že v tisku probíhaly diskuse, kterých se zúčastňují poslanci, přece jen si myslím, že diskuse v tisku jsou něco jiného než diskuse na půdě zákonodárného sboru, který o této věci má rozhodovat.

Považuji za chybu, že tu kromě zástupců poslaneckého klubu KSČM zatím nezazněly žádné vážné argumenty proti této novele, která svým způsobem je více než prostou novelou. Zdá se mi, že tím znevažujeme jednání tohoto sboru, jehož jsme členy.

Problém voleb, to je základní demokratický institut. Měli bychom podle mého soudu hovořit o tom, co se stalo po deseti letech, kdy jsme v polistopadovém období na jaře roku 1990 přijali první volební zákon. Víte, že o to byly tehdy velké spory. Václav Havel tehdy prosazoval zákon, který vycházel z většinových principů voleb založených na nezávislých osobnostech. Proti tomu se uplatnila a prosadila představa, že má být systém poměrného zastoupení. Podle tohoto systému jsme už několikrát volili. Výsledky voleb byly takové, jak občané rozhodli. Je otázka, zda po deseti letech je nebo není vážný důvod měnit volební zákon v jeho základních parametrech. To je skutečně velmi vážná otázka a o tom by tady diskuse vedena být měla.

To, že politické strany uzavřely určitou dohodu, nezbavuje Parlament odpovědnosti o tom jednat a tyto argumenty pro a proti uvést. Jednali jsme několikrát o účasti občanů žijících v zahraničí na volbách. Vždycky rozhodnutí nebylo vůbec jednoznačné, protože to jednoznačné není. Jsou argumenty pro i proti. Chápu, že si můžeme říci, že jsme se těmito diskusemi tak zabývali, že je zbytečné o tom znovu mluvit. Kolega Filip ale např. upozornil na to, jak se 35 volebních obvodů má promítnout při řešení této otázky.

Nejsem zásadně proti účasti na volbách občanů žijících v zahraničí a také jsem o tom mluvil. Jednali jsme o tom už na jaře 1990. Návrh, aby volili na zastupitelských úřadech, byl z pochopitelných důvodů odmítnut. Opakuji to proto, abychom si připomněli určité historické skutečnosti, že samozřejmě občané, kteří třeba z politických důvodů v minulosti emigrovali, by nešli volit na zastupitelské orgány československé federace, na nichž do značné míry byly diplomatické kádry ještě ze starého režimu. Tento argument byl vážný a byl uznán. Proto se rozhodlo o právu občanů volit na území republiky.

V této době probíhají volby v Řecku a řečtí občané žijící v zahraničí letí volit do Řecka. Tak se to organizuje. Abychom nevycházeli z toho, že určité věci musí být tak, jak se to navrhuje - mohou být jinak. Nejsem proti volbě občanů v zahraničí. Upozorňuji ale například na to, že mohu-li uznat věcný smysl volby občanů v zahraničí do sněmovny, pak volba senátorů občany v zahraničí podle mého soudu je zcela formální institucí. Který občan v zahraničí má možnost se dozvědět, jaký ten či onen senátor - do Senátu mohou kandidovat nezávislé osobnosti - má politický program, kdo to je, co s jeho aktivitou může spojovat. Toto je věc vážná, stojí za úvahu, byť v rámci změn zákona je to otázka podružná. Právě proto, že je to součástí základního demokratického zákona - když říkám základní, nemám na mysli v právním smyslu, ale ve smyslu politickém, pak bychom i o těchto otázkách hovořit měli.

Pokud jde o otázku změn v rámci vlastního volebního systému - zejména vytvoření 35 volebních obvodů, posílení většinových prvků, upravený volební dělitel. Budeme-li k této věci přistupovat z právního hlediska, nelze proti tomu mít nějaké námitky. Změny jsou v rámci toho, co právně je možné, systém poměrného zastoupení se tím nestává většinovým systémem. Z tohoto hlediska říkám po právní stránce, že tyto změny jsou jistě možné. Právní změny v této věci však budou mít poměrně dalekosáhlé důsledky politické pro všechny politické strany, jejich fungování pro občany. Je to svým způsobem i experiment, myslím, že to všichni máme na vědomí, a z mého hlediska míra sociálního inženýrství, která je s touto úpravou spojena, je pro můj vkus příliš velká, pokud jde o modifikovaný D´Hondtův systém. Byl bych pro to, zachovat klasický D´Hondtův dělitel, nemodifikovat jej a v tomto směru nedávat se tak daleko cestou onoho sociálního inženýrství.

***




Přihlásit/registrovat se do ISP