(14.20 hodin)
(pokračuje Tomíček)
Nicméně dovolím si s tím trošku nesouhlasit. Už to, že za dobu nesvobody je zde započítána doba od roku 1945 - 48, značí to, že autorův záměr je něco jiného než zákon samotný. Tento pohled na historii naší země ji ve své podstatě zásadním způsobem mění. Zařazovat šmahem dobu, kdy se obrodivší demokracie snažila navázat na demokratický vývoj našeho státu, do doby nesvobody, je velice odvážné a také hlavně s nedozírnými následky. Přestože považujeme Benešovy dekrety za právně vyhaslé, patří do naší právní soustavy.
Obsažení této doby v návrhu zákona vlastně mění i výsledky druhé světové války, nebo dle mého názoru bychom potom museli vysvětlovat spojencům, proč nás vlastně osvobodili, když do nesvobody.
Pokud pan Žantovský tvrdí, že názor není důležitý, že platí jen pro tento zákon, nemusí tam být. V žádném zákoně není věta, která by tam byla sama o sobě, bez nějakého významu, bez toho, že by se k něčemu vztahovala.
Dále autoři tohoto návrhu tvrdí, že za dobu nesvobody mohou dvě ideologie - nacismus a komunismus - a že se jedná o vytvoření obecně prospěšné společnosti, která uvede v život a bude provozovat badatelskou a vzdělávací instituci. Ano, s tím názorem, že tyto ideologie za to mohou, souhlasím, ovšem s vytvořením této obecně prospěšné společnosti už ne. Tato obecně prospěšná společnost by měla spolupracovat s obdobnými institucemi v České republice, muzei, archivy, knihovnami, památníky odboje atd. Na oplátku by jim měla poskytovat informace, badatelské možnosti a metodickou pomoc.
Ovšem je otázkou, jaké informace může poskytnout tato instituce, když je nejdřív od těchto výše jmenovaných získá. Jaké jim poskytne badatelské možnosti, když bude čerpat z jejich fondů? Jakou jim může poskytnout metodickou pomoc, když existuje Akademie věd ČR, Ústav novodobých dějin, který předmětné období zpracovává a je příslušně personálně odborně vybaven? Anebo máme ještě jiné vědce, utajené, o kterých nikdo neví, kteří by tuto kategorii nebo tuto kapitolu dějin zpracovávali?
Máme celou řadu funkčních archivů a muzeí, existuje Památník Terezín i Památník třetího odboje. O tom mohu sám něco říci, neboť jsem v poslední době dával dohromady informace a prameny k vězeňským táborům na Hornoslavkovsku, které patřily Jáchymovským dolům. Jen pro informaci - navštívil jsem při té příležitosti Státní archiv v Plzni, Okresní archiv v Jindřichovicích, Muzeum třetího odboje v Příbrami a samozřejmě jeho pobočky v Jáchymově i v klášteře Teplá. Bádal jsem i v archivu vojenského újezdu Hradiště i v archivu Uranových dolů Diamo SUL v Příbrami.
Ovšem nikde jsem nikoho z navrhovatelů nepotkal. Možná ve skutečnosti ani bádat o tom nikdo z nich nechce. Myslím, že je to pouze nejistota, která se týká vysvětlení činnosti v tomto odboji, a tato nejistota je vede k návrhu tohoto zákona.
Kolega Benda tady řekl zcela jasně - pokud cena za vyrovnání se s minulostí je 21 milionů, tak hlasuji pro 21 milionů. Je to tedy určitý odpustek za tuto dobu, nikoliv seriózní nabídka na osvětlení této doby. Nač bude budova, do které budou dávat duplikáty dokumentů, na které se bude prášit, a nač bude další personál, který bude mít k dispozici budovy a dobré bydlo za státní peníze. Víte vůbec, kolik bylo napsáno knih, zvláště o době komunistického diktátu? Zná někdo z vás tituly Tajný prostor Jáchymov, Protikomunistický odboj, Lidé v Jáchymovských dolech, či Zprávu o organizovaném násilí? Kdo četl Paměti Milana Kroutila či Kukalových Deset křížů, Na všechno buď připraven anebo knihu od Antonína Součka Za mřížemi vesele i vážně? Mnoho rukou se asi nezvedne. A některé z těchto a podobných knih byly vydány vlastním nákladem autorů, z nichž mnozí se tím zadlužili.
Domnívám se, že pokud chceme skutečně seriózně poznat tuto dobu a přiblížit souvislosti, pomozme finančně institucím již existujícím, vypišme granty na témata tohoto období, zainteresujme naše vědecké pracovníky a archiváře na zpracování tohoto období - a cíle bude dosaženo. Například určitá komise, která by to koordinovala, pozvěme ty povolané, ty nejvíce povolané - zástupce Svazu bojovníků za svobodu, zástupce Konfederace politických vězňů, zástupce Akademie věd a ostatní. Umožněme těmto lidem pracovat, a ne zřídit další posty pro senátory, popřípadě pro poslance. Umožněme jim zpracovat finanční zajištění, aby byli finančně zajištěni, aby mohli zpracovat tuto dobu za dostupnosti všech materiálů, které v současných archivech lze nalézt.
A proto si myslím, že v tomto smyslu je nutno tento zákon přepracovat, ale nejlépe na základě těchto intencí vypracovat nový. Proto se připojuji k návrhu na zamítnutí tohoto zákona. Děkuji za pozornost. (Potlesk části sálu)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji. Dalším přihlášeným je pan poslanec Zahradil, poté pan poslanec Jičínský, Kučera, pan senátor Žantovský, pan poslanec Mareš.
Poslanec Jan Zahradil: Děkuji, pane předsedající. Nevstupuji do debaty proto, abych ji rozšiřoval nad míru únosnou ani abych prohluboval její emocionalitu, ale považuji pouze za svou povinnost vás informovat o tom, že i zahraniční výbor se zabýval touto předlohou, přestože mu nebyla přímo přidělena na zasedání Poslanecké sněmovny, ale zabýval se touto předlohou z toho důvodu, že se v ní přece jenom podle mého názoru nachází nebo nacházel určitý aspekt, který by v sobě mohl skrývat anebo skrýval zahraničněpolitické riziko v případě, že by tento zákon byl schválen v nezměněné podobě. Já jsem měl v úmyslu na zahraničním výboru omezit debatu skutečně na tento výsek zmíněného návrhu zákona. Bohužel se stalo to, co jsem sice neočekával, ale dalo se to předvídat - debata se roztáhla neúnosným způsobem na několik hodin. Padlo v ní možná několik desítek pozměňovacích návrhů, a výsledkem bylo to, že zahraniční výbor nebyl schopen projednávání této předlohy dokončit, tudíž nemáte k dispozici žádné usnesení zahraničního výboru. Pouze bych tedy, jak jsem řekl, abych nerozšiřoval zbytečně tuto debatu, upozornil na onu zmíněnou pasáž toho zákona, kvůli které podle mého názoru bylo oprávněné, aby se zabýval tímto návrhem i zahraniční výbor. Je to záležitost, která už tady byla zmíněna. Je to záležitost, která souvisela s názvem toho zákona a s názvem zmíněné instituce a která souvisela s časovým vymezením oné doby nesvobody tak, jak bylo v tomto návrhu původně uvedeno.
Myslím, že již moji předřečníci tady dostatečně zdůraznili, že toto vymezení doby nesvobody není v souladu s platným českým právním řádem, že odporuje minimálně dvěma zákonům, které doposud jsou součástí platného českého právního řádu, a že tedy i zahraniční výbor se připojuje k návrhům, které tady už byly tuším předneseny zástupcem onoho menšinového názoru příslušného výboru panem poslancem Marešem, tj.- za prvé vypustit z návrhu zákona ono časové určení, tedy aby se ani v návrhu zákona, ani v názvu instituce neobjevovalo vymezení 1939 - 89, a aby v současném znění § 1 odst. 5 bylo toto znění nahrazeno zněním: pro účely tohoto zákona se dobou nesvobody rozumí období od 30. 9. 1938 do 4. 5. 1945 a od 25. 2. 1948 do 17. 11. 1989.
***