(9.30 hodin)
(pokračuje Karas)
A jak ostatně zjišťuji, někteří je již zpět nabyli.
Zmíněná diskriminace spočívá v porušení rovnosti osob v restitučním procesu, tedy osob, které jsou ve stejném postavení, způsobeném křivdou, které se na nich dopustil minulý režim odnětím jejich majetku. Tyto osoby, které nabyly naše občanství, případně ještě získají podle zákona 193/1999 Sb., nemají možnost se o své majetky přihlásit, neboť současné znění zákona o mimosoudních rehabilitacích jim to neumožňuje, a to pro překážku uplynulých lhůt pro uplatnění nároku na vydání věci v tomto zákoně zakotvených. Přitom pro úplnost uvádím, že někteří z nich jsou dokonce osobami soudně rehabilitovanými podle zákona 119/1990 Sb.
Navržená novelizace směřuje právě k odstranění této překážky a tím i k odstranění diskriminace zakázané článkem 26 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, kterým jsme vázáni.
Vážené paní kolegyně, vážení páni kolegové, jak je již uvedeno v obsahu důvodové zprávy, náš návrh na novelizaci zákona o mimosoudních rehabilitacích sleduje také materiální naplnění obsahu preambule zákona č. 193/1999 Sb. a jejího souladu s preambulí platného zákona o mimosoudních rehabilitacích. Jestliže oba uvedené zákony jsou díky svému obsahu považovány za zákony restituční, jejichž specifikem je snaha zaujmout hodnotové stanovisko k naší minulosti, kdy veřejnou hodnotou je princip neboli zásada s morálním a etickým základem, totiž že křivdy mají být odčiněny, není v souladu s principy právního státu, abychom zvláště my, poslanci Parlamentu ČR, tolerovali stav umožňující rozlišování mezi občany, kteří jsou si navzájem rovni.
Nyní bych se chtěl vyjádřit k některým argumentům, které mají být podkladem pro zdůvodnění, proč navrhovanou novelu nepodpořit.
Oponenti novelizace argumentují s tím, že majetek, na který by mohl být podle tohoto návrhu vznesen v nově otevřené lhůtě nárok, byl již ve své většině vydán. Již takto vznesený argument připouští, že ne všechen majetek byl vydán, neboli část majetku je stále v držení státu. Ptám se tedy, proč by takový majetek měl nadále zůstat v držení státu a neměl by být vydán původnímu vlastníku? Jak takový postup rozumně zdůvodnit a přitom se vyhnout zakázané diskriminaci původního vlastníka? Pokud skutečně větší část předmětného majetku byla již vydána, potom oprávněné osoby poté, co zjistí u povinné osoby, že nárokovaný majetek je již vydán, budou moci postupovat podle ustanovení § 5 odst. 5 zákona o mimosoudních rehabilitacích, tj. budou moci své nároky uplatnit u soudu vůči osobám, kterým věc byla vydána. Řešení tedy dává sám zákon.
K argumentu oponentů o navrhované novelizaci, kteří mají obavu o právní jistotu subjektů, které v mezidobí od počátku restitucí do dnešního dne majetek, který by byl případně nárokován, získaly do své držby, uvádím, že tyto subjekty převzaly majetek, o kterém musely předpokládat, že se jej stát zmocnil nezákonným způsobem. Jelikož se stát sám nemůže dovolávat dobré víry ve vztahu k nabytí majetku, o který jde, čelí současní držitelé tohoto majetku samozřejmě riziku, že pokud se původní vlastník bude dovolávat svých vlastnických práv a splní podmínky dané mu zákonem 87/1991 Sb., bude povinen mu jej vydat. Další vztahy mezi současným držitelem majetku a státem, případně dalším subjektem, od kterého jej převzal, řeší příslušné občanskoprávní předpisy.
Závěrem k tomuto argumentu oponentů novely uvádím, že si zřejmě neuvědomují, že voláním po tzv. právní jistotě těch, kteří v současnosti drží v minulosti odcizený majetek, ve skutečnosti sami sebe stavějí do nepříznivé pozice, neboť připouštějí, že stane-li se, že jim bude odcizen jejich majetek, nebudou se pro tzv. právní jistotu v jejich pojetí moci dovolávat vydání svého majetku. Je téměř jisté, že nový držitel se bude bránit námitkou, že nabyl v dobré víře, byť od zloděje. Ptám se proto: okradený majitel by se pak již neměl možnost pro překážku právní jistoty držitele dovolávat svých práv? Považuji takový způsob myšlení v našem kulturním a právním prostředí za nepřijatelný.
Argumentem odpůrců novely, který poukazuje na případný výrazný dopad na státní rozpočet, se nebudu hlouběji zabývat, neboť jej považuji mírně řečeno za neslušný. Všichni přece víme, že si stát již formou výnosů ze zabraných nemovitostí a i věcí movitých náhradu, kterou by měl případně vydat oprávněným, dávno a dávno vybral.
Dovoluji si rovněž, dámy a pánové, připomenout, že obětem holocaustu se naše vláda velice správně, moudře a spravedlivě rozhodla již pomoci při částečném odstranění na nich spáchaných křivd cestou specifické restituce. Proto těm, na které naše vláda zatím nepamatuje, by měla na základě stejného principu pomoci schválením navrhované novely tato sněmovna.
Závěrem, vážené paní kolegyně a vážení páni kolegové, vyjadřuji přesvědčení, že navrhovanou novelu podpoříte a tím umožníte další skupině našich spoluobčanů alespoň částečnou nápravu křivd na nich v minulosti spáchaných. Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Karasovi. Nyní prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení pan poslanec Stanislav Křeček.
Poslanec Stanislav Křeček: Vážená paní místopředsedkyně, pane předsedo vlády, členové vlády, kolegové a kolegyně, já se domnívám, že předložený návrh zákona je dokladem pravdivosti úsloví, že dobrý úmysl ještě nedělá dobrý zákon, a o největší slabině tohoto zákona se zmínil sám pan předkladatel svými posledními slovy, totiž o tom, že vláda se snaží vrátit majetek nebo odškodnit oběti holocaustu. To je samozřejmě jistě správné, ale na první pohled je patrný ten rozdíl. Vláda přece neodškodňuje oběti holocaustu podle vzkříšení zákona 87/1990 Sb., protože to prostě není možné, a proto přijala zvláštní zákon, zvláštní právní normu, kterými se oběti holocaustu odškodňují.
Kdybychom projednávali návrh zákona, který nově stanoví způsob, jakým odškodnit občany, kterým byl neprávem odebrán majetek minulým režimem a kteří teprve nyní získali tu zásadní podmínku, totiž navrácení státního občanství, hovořili bychom o právní normě, která je přijatelná, která je možná a která je projednání schopná. Ale řešit tuto nespravedlnost vzkříšením zákona, jehož účinnost zanikla před devíti lety, je z právního hlediska nemožné a ze všeho nejvíce se to podobá dobré fintě, kterou bychom na naše zahraniční krajany spáchali. Já hned ukážu proč.
***