Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1998 – 2002

(16.50 hodin)

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Prosím o klid. Dalším bodem tedy je

Usnesení, jímž Senát návrh zákona vrátil s pozměňovacími návrhy, jsme obdrželi jako sněmovní tisk 282/4. Vítám mezi námi senátora Jana Krámka.

Prosím, aby za navrhovatele k předloženým pozměňovacím návrhům Senátu se vyjádřil místopředseda vlády a ministr zahraničních věcí Jan Kavan. Prosím o klid. Pane ministře, máte slovo.

Místopředseda vlády a ministr zahraničních věcí ČR Jan Kavan: Děkuji. Vážená paní místopředsedkyně, vážené poslankyně, vážení poslanci, nerad bych na tomto místě znovu opakoval to, co nakonec již bylo řečeno k vládnímu návrhu zákona o provádění mezinárodních sankcí k udržování mezinárodního míru a bezpečnosti.

Tento návrh zákona Poslanecká sněmovna projednala a následně 27. ledna letošního roku schválila. Důvodem opětovného projednávání návrhu zákona Poslaneckou sněmovnou je skutečnost, že druhá komora Parlamentu České republiky svým usnesením č. 280 ze dne 24. února 2000 vrátila Poslanecké sněmovně návrh zákona s pozměňovacím návrhem, který zní: V § 1 odst. 2 slova "po schválení v příslušném výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky" nahradit slovy "po projednání ve výboru příslušném ve věcech mezinárodních vztahů v každé z obou komor Parlamentu". Dovolte mi proto soustředit se ve svém vystoupení především na tento pozměňovací návrh.

Základním cílem navrhované úpravy je zajistit promptní vnitrostátní provádění mezinárodních sankcí vyhlášených Radou bezpečnosti OSN či Radou Evropské unie. Stávající mechanismus přijímání ad hoc zákonů za účelem provádění mezinárodních sankčních režimů není adekvátní uvedenému zadání. V této situaci připomínám nedávné příklady vnitrostátního provádění mezinárodních sankcí vůči Svazové republice Jugoslávii či vůči Libyi, kdy průměrná doba mezi přijetím sankcí a jejich následným vnitrostátním prováděním činila přibližně devět měsíců. Dosavadní praxe tedy ukázala, že přijetí obecné právní úpravy mezinárodních sankcí je z hlediska jejich včasného provádění nanejvýš žádoucí.

S ohledem na navrhovaný mechanismus přistupuje k požadavku promptního vnitrostátního provádění požadavek zajistit informovanost a kontrolu Parlamentu. Domnívám se, že navrhovaný termín "projednání" adekvátně zajišťuje požadavek informovanosti Parlamentu o tak závažné skutečnosti, jako je přijetí a následné provádění mezinárodních sankcí, a rovněž kontrolu Parlamentu v této věci, neboť podmínka projednání představuje de facto možnost uplatnění práva veta příslušným výborem každé z obou komor Parlamentu.

V této souvislosti upozorňuji na ustanovení § 4a zákona č. 303/1999 Sb., kterým se mění zákon č. 78/1997 Sb., o opatřeních ve vztahu k Libyi, které zajišťuje požadavek informovanosti a kontroly Parlamentu formou projednání v příslušném výboru sněmovny. Případné nahrazení termínu "schválení" termínem "projednání" v navrhovaném zákoně by tak sjednotilo stávající mechanismus vnitrostátního provádění mezinárodních sankcí.

S ohledem na již zmiňovaný požadavek nutnosti zajistit včasné realizování mezinárodních sankcí bych současně považoval za dostatečné, aby k případnému projednání vládního nařízení došlo pouze v jednom výboru příslušném ve věcech mezinárodních vztahů každé z obou komor Parlamentu. Navrhovaná úprava sníží zatížení Parlamentu v podobě opakovaného přijímání zákonů k provádění jednotlivých mezinárodních sankčních režimů při současném zachování informovanosti a kontroly Parlamentu. Byť se jedná o požadavek projednání v každé z obou komor Parlamentu, zůstane zachována základní idea navrhovaného zákona, totiž významné zkrácení lhůty potřebné pro zajištění vnitrostátního provádění mezinárodních sankcí.

Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu ministru Kavanovi. Nyní se táži zpravodaje zahraničního výboru pana poslance Michala Doktora, zda se chce k předloženým pozměňovacím návrhům Senátu vyjádřit. Pan poslanec si nepřeje se vyjádřit, proto otevírám rozpravu. Připomínám, že při novém projednávání návrhu zákona nejsou přípustné pozměňovací návrhy.

V rozpravě jako první vystoupí senátor Jan Krámek, kterého prosím, aby se ujal slova.

Senátor Jan Krámek: Vážená paní místopředsedkyně, členové vlády, paní poslankyně, páni poslanci, nejprve mi dovolte, abych vám poděkoval za váš souhlas s tím, abych tady mohl vystoupit a obhájit návrh, který pozměnil Senát ve vaší předloze, která nám byla postoupena.

Mnoho věcí zde již řekl pan ministr zahraničních věcí, místopředseda vlády Kavan. Senát se velmi důkladně zabýval touto normou zejména z hlediska právních dopadů, z hlediska souladu s ústavou, a proto se zaměřil zejména na odst. 2 § 1, který byl také pozměněn v Poslanecké sněmovně.

Senát se zabýval tím, do jaké míry je v souladu s ústavou možnost ukládat originální práva a povinnosti formou vládních nařízení. Pan ministr Kavan zopakoval stanovisko předkladatele, že v souladu s Listinou práv a svobod tato možnost v rámci mezí zákona a na základě zákona možná je. Domnívali jsme se také ale, že minimálně je toto stanovisko sporné. Ale citovali jsme je a zabývali jsme se další částí, a to možností existence speciální skupiny vládních nařízení, která budou podléhat schválení v příslušném výboru Poslanecké sněmovny. Proto dále Senát dospěl k závěru, že tato možnost naší ústavou dána není. Neznáme žádný typ vládních nařízení, která by mohla být vázána na schválení v některém z orgánů Parlamentu, resp. jedné z komor. Proto jsme tedy navrhli nahradit schvalování pouze formou projednání.

Jako další problém jsme řešili otázku, do jaké míry je správné, aby projednávání probíhalo pouze v jedné z komor Parlamentu nebo v jednom z orgánů komor Parlamentu. Je samozřejmé, že určitá kontrolní funkce ve vztahu k vládě je v kompetenci Poslanecké sněmovny. V tomto případě však nejde podle našeho názoru o výkon kontrolní činnosti vůči vládě, ale je to vstup do legislativního procesu, který v tomto případě náleží oběma komorám, a proto jsme doplnili "výbory obou komor".

Rovněž jsme zpřesnili formulaci "příslušný výbor", poněvadž se domníváme, že účelem této normy je zajistit rychlou možnost uplatnění sankcí, resp. stanovení omezení našim subjektům, a mělo by tedy z formulace být zřejmé, že se projednávání bude týkat jednoho výboru v Poslanecké sněmovně a jednoho výboru Senátu.

Vážené poslankyně, vážení poslanci, všichni jste dostali materiál, který zdůvodňuje tento pozměňovací návrh Senátu. Je to "Informace pro poslance Poslanecké sněmovny o pozměňovacím návrhu Senátu k návrhu zákona o provádění mezinárodních sankcí k udržování mezinárodního míru". Nebudu z něj citovat, protože jsem přesvědčen, že jste si jej prostudovali sami, a nechci vás okrádat o váš nesmírně důležitý a drahý čas. Dovolte mi jenom, abych vás požádal o vyslovení souhlasu s předloženým materiálem ve znění tak, jak prošel Senátem.

Paní místopředsedkyně, paní poslankyně, páni poslanci, děkuji za pozornost.

***