(16.20 hodin)
(pokračuje Filip)
Ostatní návrhy předložím ještě před skončením obecné rozpravy, pokud tyto návrhy nebudou mít úspěch v Poslanecké sněmovně. Děkuji vám.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Myslím, že by bylo dobré, kdybyste potom přišel za mnou, abychom si vyjasnili přesně charakter pozměňovacích návrhů, neboť si nejsem zcela jist, zda můžeme ještě v průběhu obecné rozpravy o nich rozhodnout hlasováním. Před skončením, tzn. po vystoupení posledního přihlášeného do obecné rozpravy, to je možné a myslím, že jsme několikrát takto projednávaný bod přerušovali a vraceli jsme se zpět do rozpravy.
Chci se zeptat pana místopředsedy vlády Rychetského, jehož přihlášku jsem registroval, zda hodlá využít svého práva vystoupit přednostně jako člen vlády. Z pohybu jeho těla soudím, že tomu tak je, takže kolegové Jičínský, Recman, Zajíček. Pan poslanec Recman mi avizoval předložení nějakého návrhu, který by měl zaznít v obecné rozpravě. Zajíček a Zahradil musí počkat.
Prosím, pane místopředsedo.
Místopředseda vlády Pavel Rychetský: Vážený pane předsedající, vážené dámy a pánové, já mám jen několik poznámek k některým vystoupením. Mám tím na mysli zejména vystoupení, která byla spojena podobnou notou. Vystoupení pana poslance Kalouska, nyní vystoupení pana poslance Filipa a řady dalších, včetně pana poslance Zajíčka.
Tito členové této vážené komory se vzácně shodují v tom, že kritizují vládu, že nenalezla jinou než legislativní cestu. Pozoruhodné je, že sami ji také nenalezli, ani se o ní nezmínili.
Já bych chtěl jen krátce říci, že náš platný právní řád pro dodávky např. vzduchotechniky na výstavbu jaderné elektrárny v Búšehru nezná žádné jiné prostředky. Platí ústava, která jednoznačně stanoví, že povinnosti lze ukládat pouze buďto přímo zákonem, nebo na základě zákona v mezích jeho zmocnění. Platný zákon č. 21/1997 Sb. není v tomto případě možno použít, neboť vzduchotechnika, a to vláda nikdy nezastírala, není zbožím dvojího určení ve smyslu platné právní úpravy. V České republice neplatí ta úprava, která je běžná ve většině vyspělých zemí, kde ve věcech vývozu a přechodu jakéhokoli zboží přes hranice mají vlády zákonné zmocnění k tomu, aby, je-li to v zájmu zahraničněpolitických nebo vnitřních zájmů státu, aby bez ohledu na to, kdo je státem určení nebo o jaký druh zboží jde, mohly vlády takto rozhodnout. U nás takové oprávnění vláda prostě nemá. Tím neříkám, že neexistují jiné prostředky než předložený návrh zákona. Existuje jeden, vláda se jím vážně zabývala.
Pokud zde zazněly hlasy, že předložený návrh zákona je nestandardní, nesystémový a neobvyklý, což je pravda, stejně jako zákon, který jsme zde předložili o uvržení sankcí v rámci embarga vyhlášeného Radou bezpečnosti na Libyi, tak posléze o zrušení těchto sankcí, totéž se Svazovou republikou Jugoslávie, tak my takto nestandardně postupujeme prostě proto, že nám ústavní pořádek nic jiného neumožňuje. Je jedno řekněme "exekutivní" opatření, které je ještě nestandardnější. A o něm vláda vážně jednala a také vás o něm informovala. Prostě stát se vlastníkem všech potenciálních firem, které by se mohly na vývozu zboží, který by odporoval zahraničněpolitickým zájmům státu, stát se jejich vlastníkem a jako vlastník jej prostě nerealizovat. To je podstatně nestandardnější rozhodnutí než rozhodnutí Parlamentu České republiky. Znamená to, protože znárodnění v úvahu nepřichází, aby vláda vedla obchodní jednání a kupovala většinové majetkové podíly v obchodních společnostech, mimochodem by to mohla být jakákoli obchodní společnost, která by např. se zabývala zprostředkováním prodeje a nákupu zboží.
Přesto jsme zcela vážně jednali, a není to žádné tajemství, s vlastníky, tzn. s majoritními akcionáři firmy ZVVZ Milevsko. Jednání nevedla k takovému konci, aby to bylo v zájmu daňového poplatníka této země, a proto jsme předložili tento také nestandardní návrh zákona.
Pan poslanec Kalousek a zdá se, že i pan poslanec Filip a Zajíček, se domnívají, že zákon by měl tedy obsahovat nějaké ustanovení, jak zde bylo naznačeno, o náhradě škody. Chtěl bych podotknout pouze skutečnost, že zákonem nelze způsobit škodu ve smyslu žádného právního řádu, který je znám ve vyspělém světě. Buďto je zákon neústavní, a pak je samozřejmě od toho institut Ústavního soudu, aby takový zákon, který porušuje některé z ústavou zaručených práv, zrušil, nebo je ústavní, a neznám případ v jakémkoli vyspělém právním řádu, kde by se dalo říci, že zákon způsobuje škodu. Ve skutečnosti nejde o náhradu škody, ale o náhradu jiné majetkové újmy, a to patrně měli kolegové na mysli. Škoda je pojem velmi specifický v právním řádu.
Ústavní listina v čl. 11 odst. 3 naopak předpokládá, že za pomoci zákona je způsobena újma na vlastnictví. Považuje to za abych tak řekl přirozený jev takové kategorie, jako je vlastnické právo.
V odst. 3 čl. 11 ústavy říká: Vlastnictví zavazuje, nesmí být zneužito na újmu práv druhých anebo v rozporu se zákonem - bez brýlí velmi těžko čtu - chráněných obecných zájmů. Jinými slovy, vlastnictví jako takové samozřejmě s sebou nese i omezení a ta omezení musí být založena zákonem, nesmí být založena jiným právním aktem, ať už normou nižší síly, nebo individuálním aktem.
Skutečnost, že vyvlastnění nebo omezení vlastnického práva je možné pouze na základě zákona a za náhradu, je jiné ustanovení téhož článku 11; podle tohoto článku však v daném případě nelze postupovat, neboť zákaz vývozu zboží pro určitý konkrétní účel není omezením vlastnického práva ve smyslu ústavního principu. Omezení vlastnického práva je např. nucené zřízení věcného břemene apod.
Samozřejmě že je naprosto legitimní, když poslanci jako členové zákonodárného sboru při projednávání návrhu zákona berou v potaz možné dopady tohoto zákona. A já považuji za legitimní, chtějí-li slyšet od vlády, zda je schopna a jakým způsobem je schopna zabránit takovým dopadům, které jsou nežádoucí, a to nejenom pro ekonomiku této země, ale i třeba pro konkrétní subjekt. Vláda České republiky opakovaně prohlásila, že nepřipustí, aby její rozhodnutí zamezit dodávkám pro výstavbu jaderné elektrárny Búšehr mělo jakýkoli ekonomický nebo sociální dopad, např. na firmu ZVVZ Milevsko. Vláda opakovaně prohlásila, že je rozhodnuta i cestou zakázek veřejného sektoru eventuální nedostatek zakázkové náplně v rozhodném období pro tento podnik vyplnit, a pan ministr průmyslu a obchodu vás bude jistě podstatně podrobněji informovat.
Návrh pana poslance Filipa, aby Poslanecká sněmovna ustavila vyšetřovací komisi, která má zjišťovat, kdo způsobil tento stav, se mi jeví velmi zajímavý, protože si nedovedu představit, co by tato vyšetřovací komise mohla vyšetřovat.
***