(16.10 hodin)
(pokračuje Filip)
Odpověď by musela být "ano, ratifikoval". Potom by nás poučil o tom, že součástí takové ratifikace je vážný příslib toho státu, že nebude šířit jaderné zbraně, za druhé, že veškerý svůj výzkum, a ten je nejen povolen, ten je dokonce podporován podle Smlouvy o nešíření jaderných zbraní, že bude využívat jenom pro mírové účely a pro průmyslové účely, což jaderná elektrárna - chtějte nebo nechtějte - je, a třetí podmínka, pokud odmyslím celý balík toho, co v té mezinárodní smlouvě je, je, že podřídí svůj jaderný program mezinárodní kontrole. Je zřejmé - když to nechtěl říci pan ministr Kavan, tak je potřeba říci to sněmovně zcela jednoznačně -, ano, Írán podepsal, ratifikoval, vyjádřil se, že nebude šířit jaderné zbraně, že bude používat jadernou energii jenom pro mírové účely, a zavázal se celému světu v této smlouvě, že se podřídí mezinárodní kontrole. To je podle mého soudu zásadní pro jakékoli stanovisko, zda přijmout nebo nepřijmout takový zákon.
Proto mě argumentace předkladatele jednoznačně nepřesvědčila a svědčí o tom, že nám něco zatajuje. Já bych chtěl tedy vědět co.
Pokud jde o samotný návrh zákona, souhlasím - a teď je mi zase jedno, kdo to řekl - s tím, že vláda se chce zbavit vlastní odpovědnosti za své rozhodování a tuto odpovědnost chce svalit na Poslaneckou sněmovnu. Já s tím zásadním způsobem nesouhlasím, nikoli kvůli tomu, že bych chtěl nějakým způsobem honit vládu a činit ji zodpovědnou za všechno zlo, které v této zemi je. Tak tomu není, já v každém případě tam, kde vláda dělá něco poctivě pro české občany, vládu podporuji, snažím se vyjít jí vstříc tam, kde to jde. Ale tam, kde to je učiněno způsobem, který odporuje zdravému rozumu, to učinit nemohu a venkoncem ani nechci.
Jsem totiž přesvědčen o tom, že návrh zákona má dva vážné problémy, nikoli jeden. Ten jeden problém je dán tím, že Poslanecká sněmovna si přebírá určité exekutivní pravomoci, a s tím nesouhlasím ze svého pohledu a ze své profese právníka, a myslím si, že oddělení moci výkonné a zákonodárné je přinejmenším na místě, ba přímo si takového oddělení tento problém vynucuje. A druhý problém, který v tom vidím, že vláda se pokusila textem návrhu zákona vyloučit odpovědnost státu za škodu, kterou vlastním rozhodováním způsobí. To už se ale na mne nezlobte, vážené paní a pánové, to už hraničí nejen s alibismem, to je ukázka arogance moci. S tím já zásadně nesouhlasím a ptám se těch, ať už z opozice, nebo z vládní strany, kdo hlasovali v loňském roce pro zákon 82/1999 Sb., o náhradě škody způsobené vadným rozhodnutím orgánu státu nebo špatným úředním postupem: kdo si vážně myslí, že lze zákon v takovém znění přijmout? Já vám odpovídám, že takový zákon přijmout nelze, a proto jsem také navrhoval jeho neprojednávání, respektive jeho projednávání v řádném řízení, tedy v normálních třech čteních, abychom se těchto chyb mohli vyvarovat a abychom je zbytečně nedělali.
Pokud jde o další problémy, které jsou politické, nehodlám právě proto, že pocházím z hospodářské sféry, se tady politikou zabývat.
Snad mi dovolte ještě jednu ústavní poznámku. Nevím, kde vzal pan Václav Havel tu odvahu, že prohlásil dopředu, předtím, než tento zákon vůbec byl dodán Poslanecké sněmovně, a ujistil paní Madeleine Albrightovou, že Česká republika nedopustí vývoz techniky do Íránu. Já nevím o tom, že by v České republice místo parlamentu rozhodoval jeden člověk, byť by byl hlavou státu. Takový ústavní systém tady nemáme a doufám, že nikdy mít nebudeme. To je snad to jediné, co bych mohl k té politické stránce říci.
Pokud jde o to, jakým způsobem se teď k návrhu zákona zachovat, dovolím si nejdřív dvě, respektive tři otázky, nebo jednu poznámku a dvě otázky, a pak procedurální návrh, který bych rád, aby prošel. Pokud neprojde, jsem řádně přihlášen do podrobné rozpravy, abych alespoň svými skromnými silami napravil ten legislativní paskvil, který nám byl předložen.
První poznámka - prostřednictvím pana předsedajícího bych se chtěl zeptat, co měla znamenat z úst ministra zahraničí jeho poznámka, kterou pronesl ve svém projevu, že nechápeme spoluodpovědnost za bezpečnost České republiky v souvislosti s elektrárnou Búšehr. Mám to chápat tak, že jsme ohroženi Íránem, Spojenými státy americkými, Ruskou federací nebo Německem? Této poznámce jsem nerozuměl a podle toho, co jsem četl v novinách v minulosti, ani rozumět nechci. Leda by mi pan ministr vysvětlil, že nás ohrožuje některý z těchto států, které jsem teď jmenoval, a to jenom z toho důvodu, že se nechceme připravit o práci pro více než tisíc lidí.
A nyní ty otázky.
Chtěl bych především, aby mi pan ministr Kavan odpověděl, jaké konkrétní poznatky a příznaky zneužití elektrárny pro rozvoj jaderných zbraní má Ministerstvo zahraničních věcí, o jakou studii (se jedná?) a jaká instituce vypracovala takovou studii, o kterou se ve svém tvrzení opírá, a proč má toto vážné podezření.
Za druhé se chci zeptat, jestli ve svém vystoupení vážně myslel obvinit Rusko z podpory vývozu technologií umožňujících výrobu jaderných zbraní a kroky, které směřují k porušování Smlouvy o nešíření jaderných zbraní. Takové odvážné tvrzení jsem neslyšel od žádného ministra zahraničních věcí od roku 1990.
Jednu poznámku před mým procedurálním návrhem k vystoupení kolegy Payna.
Já doufám, že nikdo z nás nemá takové zmatení pojmů, aby vzduchotechnické zařízení zaměňoval za zařízení, které umožňuje výrobu jakéhokoli jaderného zařízení - prostě z ventilátoru plutonium nedostanete. (Smích poslanců klubu KSČM.)
A nyní mi dovolte návrhy, které bych chtěl podat podle § 72 jednacího řádu v obecné rozpravě ve zkráceném projednávání návrhu zákona.
Za prvé bych chtěl navrhnout, aby ještě před ukončením rozpravy obecné Poslanecká sněmovna rozhodla o odkázání tohoto návrhu zákona jinému orgánu sněmovny, a to hospodářskému výboru, aby se vyjasnila jednoznačně otázka případných škod z přijetí tohoto zákona nebo z nepřijetí tohoto zákona a jasně se definovala. Odpověď pana předsedy vlády ve čtvrtek mi jednoznačně nestačila. To je první návrh.
Druhý návrh, který chci učinit také ještě před skončením rozpravy, je návrh podle § 72 odst. 1 jednacího řádu, který mohu učinit. A to je návrh na odročení. Celá situace - a byla tady zmíněna několika mými kolegy - zavání tím, že jsme se nebyli schopni domluvit na úrovni vládní, parlamentní a podnikové a že je potřeba, aby věc byla řádně vyšetřena. Podporuji návrh na zřízení vyšetřovací komise, který tu zazněl v minulém týdnu, a navrhuji tedy odročení projednávání ještě před skončením obecné rozpravy k tomuto zákonu až do zřízení vyšetřovací komise a do jejího výroku o tom, kdo zapříčinil tento stav, ve kterém se Česká republika, potažmo české průmyslové podniky ocitly.
***