Neautorizováno !

(20.30 hodin)

(pokračuje Holáň)

Já vítám, že tento zákon je předložen, i když si myslím, že bude zapotřebí učinit četná zlepšení. Byla doba, kdy se uvažovalo o tom, že státní informační systém musí být nějaký celkový, komplexní, že takto musí být budován, ale život přinesl opak a v celé řadě ústavů a v celé řadě resortů vznikly samostatné informační systémy, a ono to činí teď komplikace - prostě vzniká nutnost ty systémy určitým způsobem spojit v zájmu pohodlí lidí, aby nemuseli přenášet data, znovu je skládat, také ale v zájmu levnosti provozování informačních systémů či jakési jejich efektivnosti.

Úřad pro státní informační systém zvolil dobrou cestu. Zvolil cestu specifikace systémového interface. Já si ovšem myslím, že je zapotřebí, aby tyto pojmy byly definovány lépe v tom zákoně. Například když se mluví o interface poprvé, tak se říká, že referenčním sdíleným a bezpečným rozhraním informačních systémů veřejné správy (je?) souhrn právních, technických a organizačních opatření. Je třeba říci, jakých právních, jakých technických, odkud budou generována, kdo je bude dávat. Kromě tato definice je uvedena dokonce později ve výčtu definic, než je tento pojem použit.

Je třeba také říci, že Úřad pro informační systém by se měl starat o jakousi standardizaci číselníků, možná i o správu číselníků.

Kromě toho si myslím, že je asi dost nešikovným způsobem řešena otázka známkování při atestacích - připomíná to tak trošku známkování ve škole. Patrně by tam stačilo sdělení "vyhověl - nevyhověl", nebo "rozhraní vyhovělo či nevyhovělo".

Konečně poslední poznámka, kterou by bylo nutno zpracovat ve výborech, je otázka dne účinnosti. V návrhu je uveden 1. leden 2003. Myslím si, že není žádný dobrý důvod odkládat účinnost tohoto zákona až tak daleko vzhledem k tomu, jak je tento zákon koncipován.

Doporučuji tedy, aby byl postoupen do druhého čtení a později i schválen. Děkuji.

Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji panu poslanci Holáňovi. Slovo má pan kolega Exner.

Poslanec Václav Exner: Pane místopředsedo, pane místopředsedo vlády a ministře financí, dámy a pánové, navrhuji ve shodě s očekáváním zastupujícího zpravodaje vrátit návrh zákona k dopracování, a proto se trochu omlouvám poloprázdné sněmovně, že pokládám za nutné, abych takový návrh trochu podrobněji zdůvodnil.

Já souhlasím s velkou potřebou, jak o tom mluvili všichni dosavadní řečníci k tomuto bodu. Souhlasím s tím, že takový zákon je třeba připravit a není třeba s ním otálet.

Koncepce návrhu je přijatelná, směřuje přiměřeně k jednotnému systému zajištění návaznosti i k efektivnímu možnému společnému využití údajů a prosazování celospolečenského zájmu. Samo zpracování je ovšem slabší a v tom se plně připojuji jak ke zpravodaji, tak k panu poslanci Holáňovi. Vidím tyto základní problémy.

Za velmi správný pokládám přechod na pojetí systému veřejné správy. Ta se ale skládá ze státní správy a ze samosprávy, kterou ale návrh bere jen v rozsahu přenesené působnosti. To jednak není perspektivní, jednak to ani není v souladu s usnesením Poslanecké sněmovny, které učinila na požadavek vlády o sjednocení státní správy a samosprávy do veřejné správy jako koncepčního pojetí dalších prací.

Úplné zahrnutí samosprávy je důležité i z hlediska návaznosti informačních systémů, pokud jde o výstupy na veřejnost. Náprava zde je možná změnou v § 2 odst. 2, ovšem s významnými důsledky, pokud jde o rozsah působnosti.

Je správně uvedeno, na co se návrh nevztahuje, přesto ale mohou existovat třeba jen jednostranné vazby na informační systémy také veřejné správy, které jsou mimo dosah navrhovaného zákona. Tento případ a také některé další zásady pro vyčleněné informační systémy by s ponecháním kompetence na příslušných orgánech mohl návrh ošetřit jako přiměřené použití tohoto zákona pro takové případy.

Návrh opravdu nezvládá definiční část. Zdá se, že ani nevyužívá práce již dávno udělané v této oblasti samotným Úřadem pro státní informační systém a jeho předchůdci. Jde např. o rozlišení a důsledné používání základních termínů, jako jsou informace, údaje, data, datové prvky nebo nástroje umožňující provádění informační činnosti versus prostředky zpracování informací. Jde o definici informačního systému ve vztahu k rozlišení funkčního celku a jeho části, propojení provozovatele a správce informačního systému, nejasné zavedení termínu tzv. "produkt" prostřednictvím zbytečně použitých cizích slov software a hardware bez uvedení vztahu k vlastnímu informačnímu systému atd. Jde ale také o řazení definovaných pojmů při jejich používání nebo o používání legislativní zkratky před jejich definováním, jak na to už upozornil pan poslanec Holáň.

Rozsah služeb, kterých se zákon týká, není určen vůbec a služba pro účely tohoto zákona není definována. Je zde pravděpodobně nedůsledně využito již vydaných standardů a není ani zmínka o možných definicích ČSN. Legislativní zkratky a pojmy jsou navíc v textu návrhu používány nedůsledně.

U navrhovaného věstníku úřadu není stanoveno, jakou platnost mají údaje v něm uveřejněné, ani není řešena otázka závaznosti pro uživatele. Může se stát, že bude v platnosti řada rozhodnutí, která zatím nebudou publikována, nebo že publikované údaje budou zastaralé. Není také jasné, v jaké časové a obsahové shodě má být s navrženým veřejně přístupným informačním systémem. Zveřejňovat údaje o atestech i kvůli uživatelům by měla být spíš povinnost než právo úřadu.

Chybí mi určení, jak se rozhoduje o zpracování číselníků datových prvků, i když si uvědomuji, že něco z toho je v zákoně č. 89/1995 Sb., o státní statistické službě.

Není řečeno, kdo rozhoduje o správcích, ani není žádná odvolávka na jiné právní normy, ale správcům jsou ukládány povinnosti. Tento problém není předmětem přechodných opatření, ani ho neodstraňuje posunutí účinnosti tohoto návrhu zákona.

V důvodové zprávě se hovoří o budoucí zákonné úpravě základních registrů, to ale asi nepostihne celou oblast číselníků. V přechodných opatřeních není vůbec řečeno, jak se zajistí přechod ze současného stavu, kdy je pro jeden datový prvek více číselníků a řada správců.

V oblasti atestací není stanoven požadavek nezávislostí na provozovatelích nebo správcích informačních systémů. Není omezena libovůle úřadu vydat nebo nevydat pověření k výkonu atestací. Není určen správní poplatek. Je zvolen jiný postup než např. u zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky, kde se nepožaduje tak jako tady shoda s technickými normami nebo standardy, ale spíš se stavem vědy a techniky, a s normami, jen když se neprokáže, že jsou splněna lepší kritéria. To by i zde bylo oprávněné, protože se vždy může stát, že standardy a normy tento stav, třeba jen dočasně, nerespektují.

Obávám se, že navržené stupně technické způsobilosti nejsou odolné proti subjektivismu různých atestačních středisek, a není jasné, zda samy standardy nebo normy mohou definovat rozsah přípustnosti výhrad.

***